Prosinec 2015

Lektvar lásky

29. prosince 2015 v 15:00 | EBBubeliny |  Myšlenka dne
Lektvar lásky
Lektvar lásky může být téměř cokoliv. V pohádkách je to ampulka naplněná zlatou tekutinou, která přinese věčnou lásku, nebo je to fiola plná rudé třpytivé tekutiny podobné krvi. Téměř za cenu duše prodaná od prapodivné staré báby. Ale co v této době znamená lektvar lásky?

U někoho to může být láhev vodky, na uvolněnou nebo na odstranění zábran.

Jenže to není pro pravou lásku, ta se sama o sobě těžko hledá. Jakým lektvarem si k ní dopomoct?
Někdy postačí obyčejný šálek čaje v ten správný okamžik.

Dívka jde po ulici, všude vládne vánoční ruch, lidi shánějí dárky. Prodírá se davem a nahlíží do stánků umístěných na náměstí. Tře si ruce o sebe, aby dodala úlevu zkřehlým prstům, které nezahřívají dostatečně ani rukavice. Fascinovaně si prohlíží ruční výrobu svíček, blikající světýlka ji k sobě táhnou jak můru k plameni.

Hlouček lidí se pohne a někdo do ní narazí ramenem. Sílou nárazu je odmrštěna do kopy sněhu vedle stánku. S mírným klením se snaží vytáhnout zadek s toho mokrého sajrajtu, když vzhlédne a uvidí napraženou ruku pro pomoc. Přijme ji a důvod, který jí strčil do sněhu, ji pozve na čaj, pro zahřátí a srdečnou omluvu.

Po dvaceti letech spolu, sedí u krbu a s milujícími pohledy tuhle historku předávají dál svým dětem, které tu sedí se svými drahými polovičkami, zatím co vnoučata se pasou na cukroví.


Před dvaceti lety ji tehdy neznámý muž pozval na čaj, přesně ten, s kterým se teď drží za ruce v kruhu milující rodiny. Jak kdyby toho osudného dne je dal dohromady lektvar lásky-teplý čaj.

Rozdíl mezi zlou královnou a dobrou princeznou

28. prosince 2015 v 21:40 | EBBubeliny |  Myšlenka dne
Rozdíl mezi zlou královnou a dobrou princeznou

Tohle není o volbě mezi dobrem a zlem, ale o tom kým bychom chtěli být. Volba je těžká, alespoň pro někoho. Porovnejme si tyto dvě typické postavy.
Dobrá princezna, je většinou milá, krásná a každý ji miluje, kdo by to nechtěl? Jenže být milá a hodná na každého? Nedokážu si představit, že by mě někdo šikanoval od dětství (viz. Popelka) a já bych mu i přesto nepřála nic zlého, to je už pomalu na Stockholmský syndrom. A že jako odměna je krásný princ?

Nenechte se vysmát, ale být ženou prince, který se prezentuje jak hodný jenže odmalička byl vychován k tomu, že mu všechno patří a že je král všeho? Bála bych se, že si mě splete s jinou, jak se to v některých příbězích stane (viz. Malá mořská víla).