Prolog

7. listopadu 2015 v 15:49 | EBBubeliny |  Dopisy pro Natali


Protřela jsem si unavené oči. Poslední dvě hodiny jsem mžourala do monitoru a snažila se sepsat zítřejší prezentaci. Nenechávám si věci na poslední chvíli, jenže tohle byl pro mě příliš tvrdý oříšek. Čas dokončení se mi krátí každou minutou a já to nemám pořád ve finální podobě.

Zvedla jsem hrníček, co jsem dostala k poslednímu výročí, abych se napila kávy. Rozmrzele jsem ho postavila zpátky, protože jsem si ani neuvědomila, kdy jsem tu kávu dopila. Rolovala jsem myší na začátek všech těch listů a postupně to kontrolovala, klikla jsem na uložení a vypla jsem počítač.

Kontrolovala jsem to už tolikrát, že není možné, aby tam byla ještě nějaká chyba. Oblékla jsem si kabát a v kapse nahmatala mobil.

Od oběda jsem ho nekontrolovala. Problesklo mi hlavou.

Odemkla jsem telefon a objevila osm zmeškaných hovorů a čtyři smsky. Frustrovaně jsem si prohrábla hnědé vlasy a pročítala správy.
Máš zas zpoždění?

Před chvíli jsem dovařil. Čekám na tebe.

Jídlo je v lednici. Jdu si lehnout.

Mohla bys mi alespoň odepsat?

Naťukala jsem rychlou odpověď, že už jdu. Opět jsem se zapomněla v práci, není to poprvé a jak se znám tak ani naposled. Myslím si, že Sam bude naštvaný, ani jsem netušila, že něco na dnešní den chystal.

Kdo plánuje večeři ve čtvrtek? No jasně Sam, kdo jiný.

Naházela jsem věci do kabelky a popadla papíry, co mě ještě čekali. Výtahem jsem sjela do přízemí a kývla na noční recepční, s Lenkou jsem se znala líp než s těmi denními, ty jsem dokonce ani neznala po jméně. Popřála mi dobrou noc a já zamířila domů.

Už dávno svítili pouliční lampy a osvětlovali mi cestu. Nebydlela jsem daleko od práce, ale zrovna za příjemnou procházkou byste to nenazvali. Ze začátku jsem se bála chodit některými tmavými ulicemi, ale časem jsem si zvykla.

Dlouhé noci v práci, únava a vidina spánku mě donutila rychle tudy projít a neřešit jestli mě okradou.
Kousek od vchodu jsem začala lovit klíče v černé díře, jsou ženy, které tomu říkají kabelka, když jsem po páté vytáhla žvýkačky a nenašla je tak jsem se ujala prohrabovaní kabátu.

Konečně.

Vítězoslavně jsem držela v ruce svazek klíčů a odemkla vchod. Vešla jsem do vyhřáté chodby, kde byli dvoje dveře a schody vedoucí nahoru. Poštovní schránky jsem přejela pohledem, a když z té mé nic netrčelo tak jsem zamířila po schodech nahoru.

Byt po levé straně byl prázdný. Do teď nechápu jak velký je problém pronajmout byt téměř v centru někomu solidnímu.
Odemkla jsem dveře s číslem tři a vešla do našeho bytu. Loktem jsem rozsvítila světlo a věci z rukou hodila na ratanový stolík u dveří. Klíče zarachotili v misce, kabelka dopadla na zem a já to už neřešila. Otočila jsem se k věšáku na kabáty a strnula.

Něco je tady špatně.

Ten držák byl skoro prázdný. Že by Sam uklízel bundy?

Pověsila jsem tam teda svůj kabát a boty nechala u dveří. Opatrně jsem se plížila bytem, abych ho neprobudila, zhasla jsem za sebou a rozsvítila v kuchyni. Přes výklenek jsem nahlédla do obýváku z kuchyně, ale na gauči nebyl, musel si už jít lehnout do ložnice.

Ze zvědavosti jsem se přesunula k lednici, několik hrnců jsem ze zvědavosti otevřela. Dostala mě vůně bazalky a grilovaného masa, v ústech se mi sbíhali sliny.

Nežer na noc. Přísně jsem řekla sama sobě a zavřela lednici.

Pokračovala jsem v plížení se vlastním bytem až do ložnice. Potichu jsem přešla na jeho stranu postele a posadila se na ni. Dám mu pusu a půjdu do sprchy.
Ruku jsem sunula po posteli a narazila na prázdno a chlad. Druhou rukou jsem cvakla zapínačem lampičky na nočním stolku

V první moment mě osvítilo žluté světlo žárovky, v druhý mi došlo, že postel je prázdná.

Není tady.

Zmateně jsem se rozhlížela po pokoji, jak kdybych čekala, že na mě vybafne poza závěsů. Nevím, co mě to padlo, ale zvedla jsem se a vykročila k jeho skříni. Oběma rukami jsem chytla za úchyty a prudce otevřela skříň.

Je prázdná.

Nechala jsem skříň tak jak byla a vrátila se zpátky do kuchyně. Hledala jsem vzkaz, dopis nebo cokoliv.
To není možné. Přece by jen tak neodešel a nic neřekl.

Jenže čím díl jsem ten bájný vzkaz hledala, tím hůř mi šlo přesvědčit sebe samu, že nějaký existuje. Poraženecky jsem si sedla na gauč. Ted mi to až docházelo, takové detaily co chyběli. Jeho oblíbené filmy, knihy, pár rámečků s fotografiemi. Poctivě a do detailu se odstěhoval.

Máme tady nový příběh, nakonec publikuji dřív než jsem měla v plánu. Zadařilo se mi toho si dostatek nadepsat, takže počítejte s týdenním intervalem na kapitolu. Možná první se opozdí protože mi zase pc vypoveděl službu, snad mi ty data vytáhnout co nejdřív.
Doufám že se vám kapitola líbila!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marka Marka | Web | 7. listopadu 2015 v 16:06 | Reagovat

to vypadá zajímavě! :) myslím, že se sem někdy vrátím :) snad tě opět najdu:)

2 EBBubeliny EBBubeliny | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 18:18 | Reagovat

[1]: Jé děkuji. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama