Kapitola třetí-Půlnoční modř

26. listopadu 2015 v 12:51 | EBBubeliny |  Dopisy pro Natali
Děkuji za pozitivní ohlasy a doufám že se vám příběh bude líbit. Specialní prosba, nějak se mi povedlo vyřadit z funkce word tak přivřete očko nad gramatikou, ale přisahám že jsem se snažila!



Sedím na huňatém kobercu v mém obyváku, v ruce držím skleničku červeného vína. Myslím, že je to už moje třetí, pokouším se totiž propít k odvaze. Dnes poobedě jsme s Anitou poběhali snad všechny krámy po městě. Nejnže mi to udělalo vítr v peněžence, ale dokonce jsem občas musela zrudnout. Anitina fantazie se vůbec nekrotila, takže obohacená o červené krajkové prádlo, několika topů a sandály na klínku jsem nakonec lahodnému pocitu opojení podlehla.
Zhruba před půl hodinou se ke mě opět připojila, i s další lahví vína a donesla svoje vychytávky, jak to nazvala. Kožené kalhoty a korzet mi nepřijdou zrovna jak žhavé zboží, ale budiž. Odpijím ze sklenice a pozoruji jak se její modré vlasy natřasají ,když radostně poskakuje kolem oblečení a snaží se ho správně nakombinovat. Ja osobně to mám jasné.
"Jdeme se chystat!" spokojeně zašvitořila a odmávala mě rukou abych se zvedla z země.
"No jo furt." Vyškrabala jsem se na nohy s hlasitým povzdechem a zamířila do koupelny.
Rychlá sprcha měla odplavit moje starosti, ale vůbec mi to nepomohlo. Rozjímat u holení nohou asi není dobrý nápad a proto teď vtirám do pokožky dostatečné množství krému, aby to nekrvácelo. Ručník si přitáhnu blíž k tělu a rukou projedu po zrcadle, abych setřela s něj páru.
Hnědé vlasy se mi vlní kolem obličeje a sahají mi těsně nad prsa, tmavěhnědé oči si sami sebe nejistě prohližejí. Možná příliš uzké ružové rty se stáhnou do posměšného úšklebku, když zbadám na můj vkus příliš dlouhý nos. Popadnu kartáč a pročešu si vlasy, i když je to marný pokus, abych je zkotila a míň se vlnily.
Automaticky sahám po líčidlech a opatrně si nanesu make up, stíny, černou linku a trochu bronzeru na tváře. Zdravíček jsem se už dávno vzdala, na mé celoročně opalené pleti mi přijdou divné. Opatrně začnu nanášet řasenku, abych si ji neotlačila na víčko. Rozrazí se dveře na koupelně. Za mnou stojí Aanita a pozoruje mě jak se maluji.
"Vždy jsem tě obdivovala, jak dokážeš být u této činnosti precizná."
Pokrčím rameny a hodím řasenku k zbytku líčidel, otočím se čelem k ní a natačím hlavu na strany.
"Je to podle tebe v pořádku? Nemám tam doufám tmavý přechod." Zeptám se jí, protože vidět si na čelist a být si stoprocentně jistá je celkem těžká věc. Uchopí mojí tvář a naklaní ji tak, aby tam pořádně viděla.
"Myslím si že to chce projet trošku pudrem. Jinak je to ok." Uznale přikývne hlavou, popadne jednu z řtěnek a odchazí z koupelny. Zamračím se na sebe do zrcadla a prochazím si labutěnkou po krku a přemyšlím nad Anitou.
Jsem na ni zvyklá už několik let, přesněji sedm. Vím že je lehkomyslná, bere si moje věci bez požadaní, mluví dřív než myslí, ale musím být za ni vděčná. Dnes to bylo poprvé co se stalo, že nestála při mě. Co když tohle byla poslední hranice? Přemyšlím jestli je schopná se na mě vykašlat, kvůli tomu, že lámu chlapům srdce. Ale přece ona to taky dělá s tím rozdílem, že ti chlapi vědí do čeho jdou.
Hodila jsem osušku do špinavého prádla a navlíkla si nové spodní prádlo. Párkrát jsem se natočila a fascinovaně pozorovala, že Anita měla opět pravdu. Nemám moc velké prsa ,ale teď jsem je měla víš a vypadali o hodně plnější. Krajka pekně kontrastovala s mojí kůží, a kalhotky mi seděli jak šité na míru. Začervenala jsem se, při pomyšlení co by na ně řekl Sam. V duchu jsem se okřikla, že jeho to už nezajimá a vyšla z koupeny.
Anita si právě dolívala zbytek vína a když si mě všimla tak hvízdla.
"Ty jseš kus." Mrkla na mě a laškovně se olizla. Popadla jsem nejbližší polštář a hodila ho přímou střelou jí do hlavy. S pocitem zadostučinení jsem se přesunula ke kopičce oblečení nachystané na gauči. Protáhla jsem si přes hlavu červený top který byl až po boky, uplý, s holými rameny. Zamračila jsem se na černé kožené kalhoty a pár kroky prošla k své skříni a vytáhla z ní černé cigaretové džíny, protáhla jsem přes ně triko a posadila se do jednoho z křesel.
"Kdy chceš jít?" Zeptala jsem se a Anita vyskočila jak čertík z krabičky.
"Odchazíme!" zavelila a já si na nohy obula nové černé sandály. Spokojeně jsem se zkontrolovala před zrcadlem a ještě jednou prohrabla rukou vlasy.
Asi si je nechám nabarvit.
Otevřela jsem černé psaníčko a kontrolovala jestli je tam všechno, přihodila jsem tam ještě balzám a balení kapesníčku a nasoukala se do kabátu, propásala jsem ho páskem a popadla klíče do ruky. To už ale Anita vystartovala ven a jen jsem sylšela její smích když sbíhala schody. S zakroutením hlavy jsem zkontrolovala jestli je všechno vyplé a zamkla byt.
-
Sedím an barové židli v jednom bistre, Anita sedí napritě mě a právě jsem ji vylíčila svůj dnešní den v práci. Netváří se nadšeně, snad poprvé ji došli slova. Sucitně na mě hledí a ja se sanžím vyhnout jejímu pohledu, tohle tižívé ticho mi není přijemné. Radši se soustředím na červené retro světla ve tvaru koule a kovový bar který zíva prazdnotou, protože tu skoro nikdo není.
"Nech toho." Zabručím na ni a prohrabnu vidličkou salát co mám před sebou.
"Já jen- Nikdy jsi do ted neměla tolik smůly naráz."
"Hold jednou si to asi musím vybrat."
"Nat to není o vybiraní, ta prezentace někde musí být."
"Ja to vím, jenže ted je to k ničemu. Dvrkát jsem ji uložila než jsem odešla." Frustrovaně jsem řekla a znechuceně odtlačila talíř od sebe. Bezůtěšnost mé situace mě připravila o chut jídlu i když ten kuřecí salát předtím vypadal tak dobře.
"Myslíš si že ji někdo smazal naschvál?" zeptala se mě opatrně.
"Ja to vážně něvím." Radši jsem popadla skleničku ledového čaje a usrkla si z něj. Pevně jsem omotala prsty kolem něj jen abych nezačala nervozně bubnovat prsty po stole.
"Ty to nějak zvládneš, jak vždy. Přece tě znám." Povzbudivě se na mě usmála a pak se její usměv rozšířil. Jenže nebyl věnovaný mě, ohlédla jsem se za sebe a viděla dovnitř vstupovat partičku chlapků. Jeden z nich se culil na Anitu a štouchnul do svého partáka a něco mu zašptal. Ten stočil směrem k nám svůj pohled a já zahlédla jeho tmavě hnědé oči.
Zavrtěl hlavou v záporu a zamířili na opačnou stranu bistra, sklopila jsem hlavu k talíři. Proto mi v první moment unikl dabelský usměv který se usadil na rtech mé společnice.
Právě v moment když chtěla zvednout ruku, jak ji znám tak by zamávala na ty muže jsem ji za ni popadla a přidržela ji na stole. Místo toho jsem zvedla ruku a zamávala na číšnici.
"Prosím vás, můžeme zaplatil," zeptala jsem se a všimla si Anitiného naštvaného pohledu.
Během několikati minut jsme zaplatili a další půl hodiny jsem stáli před klubem. Dlouhá řada od vchodu se táhla několik metrů. Jenže vítězný pohled Anity po asi pěti minutách lovení v její kabelce mi dal najevo že jen tak stát v řadě nebudeme. Procházeli jsme kolem skupinek spoře odětých žen a nagelovaných můžu zatím co ona si ovívala tvář zlatou kartiřkou.
Musela jsem protočit oči nad jejím způsobem zvedaní si ega. Zastavili jsme u vyhazovače který se impozantně tyčil snad nad každým člověkem průměrné výšky. Musela jsem uznat že to byl krasavec.
Modrý neonový nápis na kterém stálo Půlnoční modř ho mírně osvětloval a dodával mu zajímavý druh tajomna. Anita se na něj sebevědomě usmála a podala mu kartičku. Pořádně si ji prohlédl a obě nás zkontroloval pohledem. S přikývnutím nám ji podal zpátky a popřál nám příjemnou zábavu.
Čekala jsem že vejdeme přímo do klubu a hned nás ohluší hudba ale to jsem se velice pletla. Připadala jsem si jak kdybych stála na recepci hotelu. Černá recepce podsvicená modroufialovými světly které způsobili to že Anitiné bilé tričko svítilo modře vypadala víc elegantně než jsem si dokázala představit. Mladá upravená blondýna za pultem nás požádala o občanské průkazy a zapsala si naše jména do počítače.
Podala nám dvě karty, pro každou jednu. Když budeme cokoliv chtít platíme kartou, až budeme odcházet tak to zaplatíme tady. Vyoraně jsem na ni koukala a pak jsem obě přikývly. Tohle jsem teda ještě nikdy neviděla. Usmála se na nás šibalským usměvem a popřála nám příjemnou zábavu.
Anita vykročila k dvojitým dveřím a já ji následovala.
Zhluboka jsem se nadechla a vešli jsme dovnitř.
Já vás tak napinám že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama