Kapitola sedmá

13. listopadu 2015 v 21:55 | EBBubeliny |  Osudí
Další kapitola a jedno velké bacha protože je tam vr vr vrrr scéna. Však víte...
Užijte si čtení a děkuji všem za tak ohromnou podporu. Musím přiznate že jsem se prostě do tohto příběhu zamilovala, netušíte co nás s nimi všechno čeká. Ale nebojte zažijeme i nějaké hezé chvýle než jen pády na hubu...


Pohodil mýdlem z ruky do ruky a posadil se na nedaleký kamen.
"Vrať mi to mýdlo!"
"Pojď si po něj." vyzval mě.
Zkřížila jsem si ruce na prsou a dávala pozor, aby ani o kousek víc nevyčnívala z vody. Zamračené pohledy na něj neplatili, jenže mě nenapadal jakýkoliv jiný způsob jak to mýdlo dostat zpátky. Ručník i oblečení bylo příliš daleko. Nebyl žádný způsob jak jednu z těch dvou věcí dostat bez toho abych vylezla nahá z vody.
"Alaione dej mi to mýdlo," procedila jsem mezi zuby a dodala: "prosím."
"Dobře." Sprásknul rukami a položil ho na kámen vedle sebe.
Překvapeně jsem na něj hleděla. Nečekala jsem, že tak rychle se podvolí. Mělo mi hned dojít, že za tím bude něco víc než jen vyhovení mojí prosbě. Jeho ruce totiž směrovali k černé košili, kterou začal rozvazovat. Jakmile rozvázal uzel tak si ji protáhnul přes hlavu a pohodil ji kousek od sebe. Sledovala jsem svaly na jeho těle s mírně pootevřenou pusou.
Tolik jizev pohromadě jsem snad nikdy neviděla. Táhly se mu dlouhé rozšklebené šrámy z ramena na hrudník, ruce místy bily tak bílé, že to vlastně byla jen spleť jizev a několik rovných líní přes břicho. Žádná z nich už nebyla růžová, vypadali drsné.
Jestli jsou drsné i na dotek?
Spatřila jsem, jak jeho ruce směrují k lemu kalhot a okamžitě jsem se mu otočila zády. Neříkám, že nejsem zvědavá na rodinné klenoty. Musela jsem sama sebe v duchu okřiknout kvůli těmto myšlenkám. Slyšela jsem dopad něčeho na zem a pak jen jak mírné vlnky vody narážejí do mého těla.
Udělala jsem pár kroků hloub do vody, abych měla jistotu, že jsem v ní až po bradu i kdybych se narovnala. Na zádech jsem ucítila horké prsty a polekaně se otočila, nečekala jsem ho u sebe tak blízko. Letmo jsem pohlédla na něj a pak s opět rudnoucí tváří hleděla před sebe.
"Nechtěla jsi náhodou mýdlo?" zašeptal těsně od mého ucha a já cítila jak jeho tělo je kousek od toho mého. Pokud jsem si do teď myslela, že nemůžu víc zrudnout tak opak je pravdou. O záda se mi opřel jeho hrudník a hřál mě takovou silou, jak kdyby mě spalovala horečka. Natáhla jsem za sebe ruku dlaní vzhůru.
"Tak mi ho vrať."
Místo mýdla mě ale chytl za ruku a otočil mě k sobě. I když mě voda sahala po ramena tak jemu jen do půl hrudníku. Hleděla jsem na té bílé jizvy z takové blízkosti ani jsem neočekávala, že se mi ta možnost naskytne.
Nasilu jsem odtrhla pohled od něj a zaměřila se na jeho tvář. Rty byli stáhlé do úzké linky ale přesto jsem je už předtím viděla usmívat. Z takové blízkosti jsem si konečně mohla všimnout, že krom dvou velkých jizev tam má i pár menších. Jedna z nich byla schovaná v tmavém obočí, dokonce měl jich pár i na uchu.
Opatrně si položil moji dlaň na rameno a ucítila jsem, jak jeho ruka začla putovat po mé paži, až se zastavila na krku. Konečky prstů jeho druhé ruky mě polechtali na pasu, jemně sklouzli po kůži a pak mě pevně uchopil, aby si mě přitáhl blíž k sobě. Hleděla jsem mu do tváře, jak kobra polapená v melodií, neschopná jakéhokoliv útoku nebo obrany.
Začal se ke mně naklánět a pak jeho tvář minul mou. Uvnitř mě se rozlilo zklamaní, z plic mi vyšel vzduch, který jsem v sobě držela a ani jedno jsem si do teď neuvědomila. Lehký dotek jeho rtů na mé klíční kosti ale byl něco, co jsem nečekala.
Horký jazyk projel po té mírně vystouplé kosti.
Na těle mi nabíhala husí kůže.
Vyschlo mi v ústech.
Rty mi putoval po krku a občas jsem ucítila horký jazyk, který vyvolával, že některé části mého těla se sevřeli.
Zakousnul se mi do ušního lalůčku.
Něco zašeptal.
Dvakrát jsem rychle zamrkala, abych se probudila z transu.
"První lekce začíná." Zašeptal mi do ucha.
Než jsem se stihla vzpamatovat, jeho ruka se sevřela kolem mé paže a druhá mě popadla za stehno. Jakýkoliv protest by nebyl dostatečně silný, kdybych věděla, co bude následovat.
Protože ani ne pár sekund na to jsem byla pod vodou.
Kopala jsem kolem sebe.
Snažila jsem se zavřít pusu, ale už jsem ji měla plnou vody.
Potřebuji se nadechnout!
Ať jsem sebou cukala jakkoliv, tak to nijak nepomohlo.
Nečekaně mě vytáhl z vody.
Začala jsem kašlat ze sebe vodu a lapala po vzduchu, kterého bylo před chvílí málo. Zahlídla jsem pološílený lesk v jeho očích, ale než jsem se stihla vzpamatovat, šla jsem opět pod vodu.
Chce mě zabít!
Jednou volnou rukou jsem se snažila ho chytnout a vytáhnout se nahoru. Jenže bojovat nebylo lehké.
Docházel mi opět vzduch.
Vytáhl mě nad hladinu a první co jsem udělala, bylo, že jsem se mu omotala kolem těla, jak jsem dostala šanci.
Stál ve vodě, já mu nohy kolem pasu, ruce na ramenou a držela jsem se jak klíště. Alaionove ruce spočívali na mých zádech. Čekala jsem teď snad cokoliv.
"Slez ze mě." Zavrčel.
"Ani náhodou." Štěkla jsem po něm zpátky.
Nevím, jestli to vzal jak pobídku ale doslovně mě ze sebe vypáčil. Přistála jsem opět ve vodě jenže teď mě už nikdo pod ní nedržel. Hned jsem se dostala nad hladinu, jakmile jsem pod nohami ucítila zem a mohla se postavit.
Stála jsem ani ne metr od něj, ale on se mi jen otočil zády a vytáhl mýdlo z vody. Začal se mydlit, jak kdyby se nic nedělo a já ho s vytřeštěnými očima sledovala.
"Co to jako mělo znamenat?" zeptala jsem se naštvaně, doufajíc v odpověď.
"První lekce. Topení." Oznámil mi a já nepřestávala zírat na jeho záda, kam jsem se snažila propálit díru svým pohledem.
"Topení? Ty ses úplně zbláznil!" zakřičela jsem.
Pokrčil rameny, jak kdyby se o to vůbec nezajímal.
"Proč jsi mě topil? Jaký to mělo význam?" dorážela jsem dál.
"To že nedokážeš ani základní věc. Nadechnout se v pravý čas." Řekl a věnoval mi posměšný pohled ponad rameno. "Natož, že nejsi schopna v sobě potlačit tak primitivní chovaní jako je touha a vášeň."
Čekala jsem cokoliv ale tohle vážně ne- výsměch. Ta poslední věta byla pro mě jak facka. Ted jsem skoro doopravdy neměla vzduch v plicích. Neměla jsem na tohle žádnou odpověď. Jediné co, tak jsem ucítila, jak mě štípou oči, tlačili se mi do nich slzy, které jsem se tady celou dobu snažila neprolít. I ta facka by mi byla milejší než to co řekl.
Hřbetem ruky jsem si utřela tváře a vyrazila z vody ven.
Popadla jsem ručník, který jsem si omotala kolem sebe.
Oblečení jsem posbírala do náruče a vybrala se pryč.
"Meredith!" ozvalo se za mnou a já se s nadějí otočila zpátky. Příliš rychle, příliš dychtivě.
Ruka napražena směrem ke mně svírala mýdlo.
"Něco jsi zapomněla." Řekl mi s úšklebkem na rtech.
Rychle jsem k němu udělala pár kroku, nehledě na to že jsem ten ručník namočila. Vytrhla jsem mu kluzké mýdlo z ruky a opět se dala na odchod.
V půlce kroku jsem se zastavila a otočila.
"Jsi obyčejný parchant!" zakřičela jsem na něj. Mírné zamračení mu proletělo na tváři.
"Ale moji rodiče se vzali." Nechápavě odpověděl.
Idiot!
Hodila jsem po něm mýdlo co největší silou a dala se na útěk.

Dobře no, absolutně se přiznavám že neodkážu stvořit někoho s co i jenom jedním jediným romantickým genem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama