Kapitola pátá-Chci jen čínu a klid

26. listopadu 2015 v 12:53 | EBBubeliny |  Dopisy pro Natali

Bzzzz!
Bzzzzzz!
Zvoní mi mobil.
Rukou jsem automaticky zašmátrala pod polštář. Abych mohla toho nemorálního idiota, co mi volal tak brzy ráno seřvat a odkázat do horoucích pekel.
Ten telefon tam není.
Rozlepila jsem oči jen silou vůle, abych mohla vypnout ten krám. Hleděla jsem na tmavě modrý baldachýn nad postelí a trvalo několik sekund, než jsem se posadila.
Nejsem ve své ložnici!
Proletěla jsem pohledem pokoj a můj zrak se zastavil na chlapovi ležícím vedle mě. Černé vlasy mu zakrývali tvář, holá paže ležela vedle mě. Zaúpěla jsem. Zvedla jsem peřinu.
Mám spodní prádlo!
Chtěla jsem vítězoslavně zakřičet.
Bzzzz!
Spustila jsem nohy z postele, a co nejtišeji se z ní vykradla. Popadla jsem kabelku a cestou k prvním dveřím jsem v ní hledala mobil. Zaklapla jsem za sebou dveře, byla jsem v koupelně. Zmáčkla jsem na tlačítko zvednout hovor a přiložila si telefon k uchu.
"Ano?"
"Čau dračice!" zavýskla mi do uch Anita.
Podrážděně jsem si protřela spánky, sklopila jsem prkýnko na záchodě a posadila se na něj.
"Ahoj." Vydechla jsem.
"Že seš u něj? Že? Že?" dotírala na mě.
"Ano. Jak jsi to sakra mohla dovolit Anito! Kde jsi vlastně ty?"
Odpovědí mi byl chichot.
"Jsem u jeho kamaráda, kočko tohle byla jízda. Takhle jsem tě neviděla pařit pomalu deset let."
"Potkáme se později, spí tak chci co nejdříve odejít." Zašeptala jsem do telefonu.
"Ty niekam ideš?" ozvalo sa od dverí a já rukou přikryla telefon.
"No myslela jsem-"
"Urobím raňajky."
S tím se otočil na patě a odešel z koupelny, pootevřené dveře jsem opět přibouchla.
Co že to udělá?
V duchu jsem zanaříkala a přiložila si telefon k uchu.
"To byl on?" otráveně jsem zavrčela
"Je vzhůru musím jít."
"Jaký byl v posteli?" to bylo poslední, co jsem slyšela, než jsem zrušila hovor. Přiložila jsem si ruce na spánky a zastrčila telefon do košíčku podprsenky. Zvedla jsem se a trošku si opláchla obličej, hledím na sebe do zrcadla.
Natali vzpomeň si! Alespoň na cokoliv.
Mluvím opět sama k sobě, ale přece na něco si vzpomenou, musím.
Co si tak pamatuji?
Seděli jsme v boxu, objednala jsem vodku. Zaplatila jsem ji celou. Zaúpěla jsem při představe té utraty. Povídali jsme si, ale o čem? Je to Slovák, pochazí z nějakého města.
Dobře, to není podstatné odkud je. Jmenuje se-?
Bylo to něco neslovenské, takové poangličtěné. Strašně jsem se přece tomu smála. Natali mysli pořádně.
Jmenuje se Thomas! Bingo, seš hlavička. Ted zjisti jak to že jsi byla v jeho posteli a ve spodním prádle.
Takže jsem s ním nejspíš nespala. To je dobře. Panebože snad jsem ho nepozvracela.
Dobře pili jsme, tančili, pak jeli někam. Jeli jsme vůbec někam?
Dořeším to později.
Vyšla jsem z pokoje zpátky do ložnice, svoje oblečení jsem našla na křesle v rohu mísnosti, jenže boty byli v nedohlednu. Vzala jsem si kabelku a prošla dveřmi přímo do obyváku spojeného s kuchyní, byl to podobný byt jak ten můj ale laděný do oranžových a dřevěných tónů. Prošla jsem kolem něj a zbadala svoje boty u dveří.
"Je mi to líto, ale budu muset." Zakřičela jsem na něj a zavěsila svůj kabát z věšáku.
"Mám pre nás hotové raňajky!"
"Co?"
"Teda snídani." Objevil se v chodbě s talířem naloženým slaninou v ruce. Už jenom při pohledu na ni se mi sbíhali sliny, ta lahodná vůně, div že mi nekručelo v žaludku. Vytasila jsem svůj nejvyděšenější výraz, jaký jsem uměla.
"Promiň, ale tohle vážně nejím, držím dietu a jsem vegetariánka." Jeho pobavený úsměv a zdvižené obočí mě iritovali. Navlíkla jsem si kabát a obula si boty.
"Možná se uvidíme později."
Uslyšela jsem cinknout talíř, prošel kolem mě a otevřel mi dveře. Galantně mi podal kabelku, vyšla jsem ven a strnula na místě. Stála jsem naproti svým dveřím do bytu. Přeskakovala jsem pohledem na něj a na své dveře. V hlavě mi to šrotovalo o sto šest. Jak to udělám?
Rozloučím se a půjdu pryč, pak mě později potká a bude to divné nebo prostě si zahraji na hrdinku a projdu ke dveřím naproti. Vytáhla jsem teda klíče z kabelky a přešla ke svým dveřím. Ohlédla jsem se, stál opřený o rám dveří jen v kalhotách a pobaveně se usmíval.
"Uvidíme se později Natali." Jako korunku všeho mi zamával.
"Jo později." Odpověděla jsem spíš dveřím než jemu a vešla do bytu.
Opřela jsem se zády o dveře a pomalu se spustila k zemi, dvakrát jsem bouchla hlavou dozadu. Odhodila jsem kabelku a slyšela jak rachotí, jak proletěla obyvákem. Naštvaně jsem od sebe odkopla boty a jen tam tak seděla.
Tohle jsi podělala.
Ozvalo se jemné klepaní na mé dveře. Chytla jsem se botníku a vyškrábala se na nohy. Pootevřela jsem dveře a nakoukla za ně. Stál tam Thomas, s mírným úsměvem a napraženou rukou ke mně.
"Zabudla si si u mňa náušnicu." Roztřesenou rukou jsem si ji od něj vzala.
"Děkuji." Řekla jsem stroze a chtěla zavřít dveře, zarazila mě ruka na nich.
"Možem ťa aspoň pozvať na kávu?"
"Myslím si, že to nepůjde. Nevím jaký dojem jsi o mě nabral ale nejsem taková."
"Aká?"
"To co se stalo včera byla prostě náhoda, moc emocí, alkoholu. Ubezpečuji tě, že se to nebude opakovat." Jeho rozšiřující úsměv mě začínal štvát, v hnědých očích jiskřilo pobavení.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Neviem aký si nadobudla dojem ty zo mňa, ale včera sa nič nestalo. Bavili sme sa o tom že bývam naproti tebe, bolo ti špatne a bála si sa že by si sa udusila v spánku tak som ta vzal spat k sebe. Mám rozbitý gauč, tak som spal vedla teba." Překvapeně jsem na něj zírala.
To zní jako já.
"To je dobře, i přesto se to nebude opakovat." A zabouchla jsem mu dveře přímo před nosem.
Pověsila jsem si kabát a vydala se do obyváku. Rozhlížela jsem se se stereotypně zařízeném obyváku, tolik z toho čišelo, že bez Sama jsem úplná tuctovka. Teda taková co se ožere v baru a spí u cizího chlápka. Vytáhla jsem kabelku, která zalítla pod gauč, odemkla jsem telefon a našla několik zmeškaných hovorů.
Nechce se mi teď nic vysvětlovat Anitě, tohle bylo celé jedno fiasko. Dnešní večer strávím s čínou, dobrým filmem a možná balíčkem kapesníčku. Pokud jsem včera moc neutratila tak bych mohla udělat pár menších nákupů na internetu.
Vysvlíkla jsem si špinavé oblečení a nacpala ho do koše na prádlo. Překypoval všemi barvami, budu muset oprat. Předtím než jsem vlezla do sprchy, jsem naplnila pračku a zapnula ji. Sprcha mi vůbec nepomohla, překvapivě jsem se dobře vyspala. Hlava mě tolik nebolela, ale hlad neodezníval.
Stojím před zrcadlem a čistím si zuby, telefon mi opět zvoní tak jsem se i s kartáčkem vybrala do obyváku. Vzala jsem ho ze stolku.
Jedna přijatá sms.
Aimée poď so mnou na kávu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Libí se ti nová kniha?

Ano
Ne
Uvidím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama