Kapitola čtvrtá-Aimée

26. listopadu 2015 v 12:52 | EBBubeliny |  Dopisy pro Natali


Luxusní design klubu mě vůbec už nepřekvapoval. Kovové stoly s elegantními koženými křesly, boxy laděné do černé a modré. Tlumená světla a poklidná hudba to mě překvapilo. Anita mi stiskal ruku a potáhla mě směrem k baru, když nás zastavil chlap, hodně dobře vypadající chlap. Nahý hrudník lákal k hodně věcem, černé šle drželi stylové kalhoty a bílý klobouk ve stylu Al Capone posazený na hlavě mi zakrýval výhled do jeho očí.
Mírně zvedl hlavu a šedé oči mě propalovali pohledem, nohy mi strnuli a na rtech se mu objevil šelmí úsměv. Chytl Anitu za ruku a políbil ji na vrch.
"Anito, drahoušku tak dlouho jsem tě neviděl. A kdo je tvoje společnice?"
"Och Atanasi, tebe jsem tak dlouho neviděla!" Anita se mu hodila kolem krku. Nejistě jsem si odkašlala, abych ji připomněla svoji maličkost. Odtrhla se od něj a pohodila rukou směrem ke mně.
"Tohle je Aimée, moje dlouholetá kamarádka."
"Proč právě milovaná?" zeptal se mě a já na ně nechápavě hleděla.
"Co?"
"Aimée je tu poprvé. Neví, jak to tu chodí. Mohl bys jí to tu prosím ukázat, potřebuji se zastavit za Damianem." Zamrkala na něj a bylo vidět, že on by pro ni udělal cokoliv.
"Anito ale-" mávla rukou, aby umlčela moje protesty.
"Budeš v dobrých rukách."
Hleděla jsem na její vzdalující se záda, netrvalo dlouho a zmizla za jedněmi z dveří, na kterých bylo napsáno nevstupovat.
Kam si mě to jen zatáhla ty jedno potvoro?
"Aimée znamená milovaná, ptal jsem, se proč sis vybrala zrovna tohle jméno." Já se strhla, když jsem si uvědomila, že tenhle krasavec stojí pořád vedle mě.
"Já si ho nevybrala, jmenuji se-"
"Je mi jasné že se jmenuješ jinak, je to ale kvůli anonymitě, každý si vybere nějaké řecké jméno a pod ním tady vystupuje, až na recepci můžeš sdělit to svoje pravé. Je to kvůli dotěrným mužům, i když většinou tu máme ochranku dobrou."
"Co znamená to tvoje?"
"Možná to časem zjistíš." Usmál se na mě opět tím svým šelmím úsměvem a nabídl mi nahé rameno. Zavrtěla jsem hlavou a chytla se ho. Vykročili jsme kolem boxů, většina byla ponořena v stínu a tak nebylo vidět, jestli tam někdo sedí.
"Náš klub se dělí na několik častí, tohle je salonek, většinou tu sedí lidi a povídají si. Tamty dveře vedou do klubu, najdeš tam tanečný parket, tyče a pár míst k sezení. Pak je tu seznamka, nemusíš se divit, je pravda, že většina lidí sem chodí, aby se seznámili, ale tam najdeš i něco víc." Spiklenecky na mě mrkl a ukázal na poslední dveře.
"Tam jsou ložnice, myslím si, že ti nemusím vysvětlit, k čemu slouží." Hleděla jsem na ty dveře a můj mozek se to snažil zpracovat. Nejenže to byl tanečný klub ale i něco jak bordel.
"A kdo seš tady ty?" zvědavě jsem ho zeptala a ukázala na dveře. "Do které části patříš ty?"
Vlnitý úsměv prozradil víc, než se dalo očekávat. "Tam kam je potřeba."
"Co teda znamená tvoje jméno?" dorážela jsem na něj s další otázkou.
Přitáhnul si mě za ruku k sobě, stáli jsme tváří tvář. Pomalu se ke mně sklonil, ale jeho tvář minula mou a jeho rty se mírně otřeli o můj ušní lalůček. "Jsem nesmrtelný, moje milovná." Zašeptal na a mém těle se objevila husí kůže.
"Kam bys chtěla jít? Nebo za jakým účelem zábavy tu seš?"
"Potřebuji panáka." Zašeptala jsem a musela jsem párkrát polknout, abych si pročistila hrdlo.
Potáhnul mě za ruku k baru, nasměroval mě na jednu z barových židlí a než jsme se nazdali před námi stál barman.
"Co to bude?" zeptal se mě.
"Dva panáky vodky a džus." Přikývnul a pak mi to donesl.
"Kartu, prosím."
"To je na mě." Řekl Atanas a já mu věnovala vděčný úsměv, jenže po chvíli ho vystřídala grimasa, když jsem do sebe kopla dvě vodky. Usrkla jsem si z džusu a spokojeně se opět usmála.
"Co mi s tou holkou provádíš Atanasi?" otočila jsem hlavu za hlasem a sledovala Anitu, jak ze žertu do něj šťouchala. Přeskakoval pohledem z jedné na druhou a pak s rukami na znamení porážky odešel. Anita se mi pověsila kolem ramen a věnovala mi nejširší úsměv, jaký jsem u ní viděla.
"Co jste si vy dvě hrdličky štěbetali?"
"Zas tak dlouho jsi pryč nebyla."
"Takže se ti libí?" od zvědavosti vedle mě skoro poskakovala.
"Byla bych slepá, kdybych řekla, že ne."
"Dobře, jdeme se teď trošku opít a pak nás prý počká." Vesele štěbetala dál a vedla mě ke dveřím, které vedly do klubu.
Jakmile je otevřeli tak mě málem ohlušila hudba a to jsme ani nebyli vevnitř. Byli jsme v malé místnosti, která měla další dveře.
"To víš, tlumí to hudbu mezi místnostmi." Až když to řekla, jsem si všimla polstrovaní na stěnách. Vzala za kliku a vtáhla mě do klubu. Tady bylo o hodně víc lidí, ve vzduchu byl cítit kouř a pot. Barevné světlá blikali na všechny strany a uprostřed místnosti se pohybovala masa lidí do rytmu hudby, kterou udával DJ na vyvýšeném pódiu.
Anita mě potáhla k směrem k baru, kam jsme se nějakým zázrakem protlačili. Kývla na jednoho z barmanů a zamávala kartičkou. Ten si ji od ní vzal a za moment před námi stáli dvě vysoké sklenice s brčky.
"Co to je?" zakřičela jsem jí do ucha.
"Namíchaná vodka s džusem." Nejistě jsem se koukla na oranžový obsah sklenice a ona se mi začala smát.
"Neboj, není to pomeranč." Přikývla jsem a pořádně se napila ze skleničky. Pohledem jsem plula z muže na muže, byli tady i hezké kousky. Během pár okamžiků jsem dopila skleničku a položila ji na bar, objednala jsem si další.
"Nechceš se krotit?"
"Nemám důvod." Zazubila jsem se na ni a zaměřila se opět na parket. Anita do mě drbla loktem a já převrátila očima, když jsem si polila nohu džusem.
"Do prdele." Hned jsem začala z kabelky lovit kapesníčky, abych se mohla osušit, ať mám jistotu, že s k ničemu nepřilepím. Všimla jsem si hnědých očí, které mě pozorovali.
K němu bych se přilepit mohla.
"To jsou ti kluci!" překvapeně jsem zvedla jedno obočí.
"Tomuto říkáš kluci?" pobaveně jsem jí řekla, zklamaně jsem položila prázdné sklo na bar. Než jsem si stihla objednat další už mě táhla za ruku. Mířili jsme k nim.
Vyškubla jsem ruku z jejího sevření a ztratila se v davu dřív, než mě tam mohla odtáhnout násilím. Schovala jsem se za jednu ze skupinek u baru a objednala si další pití. Nohy mi už vláčněli, přece jen jsem doma měla to víno a jídlu jsem taky moc neublížila.
Prohlížela jsem si nehty a přemýšlela jsem, proč jsem vlastně tady.
"Proč taková kráska sedí sama smutně na baru?" podrážděně jsem protočila očima nad takovou stupidní a obehranou balicí hláškou, pak jsem si vzpomněla, proč tu jsem. Donutila jsem se sladce usmát a otočila jsem se za zvukem hlasu.
Přede mnou stál průměrný muž, jak si to jen dokážete představit. Hnědé oči, stejnobarevné vlasy, tričko šedé barvy. Příjemně se usmíval a tak jsem se donutila mu odpovědět i přesto že to nebyl můj typ. Možná má charizma.
-
Nemá charizma, sedím s ním už tři čtvrtě hodiny na baru. Vlastně celou dobu mluví o sobě a o nějaké korporaci, kterou bude brzy vést. Pohledem jsem pročesávala parket a hledala modrou hlavu, která by mě mohla z této situace zachránit. U pódia se mihly modré vlasy, vyskočila jsem ze židle a rozloučila se rychlostí blesku s tím, že musím najít kamarádku.
Probojovala jsem se davem a sledovala Anitu, jak se vrtí v náruči plavovlasého muže. Ruce měl na jejich bocích, které pracovali v jeho klíně. Vrtěla se do rytmu a pohazovala u toho vlasy, chytla jsem ji za rameno a ona upřela na mě svoje oči.
"Čáu!" zakřičela a vrhla se mi do náruče.
"Poslouchej, box 4. Má tam kamaráda, který u něho spí, běž tam prosím." Házela na mě prosebné pohledy a já naštvaně zavrčela. Věděla jsem už teď, jak tento večer dopadne. Anita půjde domu si zašoustat s tímto blondýnem a já budu cena útěchy pro nějakého jeho kamaráda. Nevím vlastně, proč jsem tam šla, krom míry alkoholu a nudy.
Opustila jsem klub a zamířila zpátky do salónku. Přešla jsem k boxu číslo čtyři, byla jsem překvapená, že ten muž tam seděl sám. Černé vlasy po ramena, ty byli shrbené a v ruce třímal skleničku tmavé tekutiny. Popraskané ruce, mírné strniště a černé triko. Nic víc jsem z něho neviděla.
"Můžu si přisednout?" zeptala jsem se co nejslušnějším tónem, odpověděl mi bez toho, aby odtrhnul pohled od líně se převalující tekutiny.
"Nemám náladu na žiadnu spoločnosť." Odpověděl mi podrážděně, překvapeně jsem na něj hleděla. Nečekala jsem, že to je Slovák. Poklepala jsem klouby na ruce o stůl, abych na sebe upoutala pozornost.
"Já taky ne ale posílá mě Anita, to je ta modrými vlasy s tvým kamarádem."
Zvedl ke mně pohled, hnědé oči se upřeli do těch mých. Opětovala jsem ho do té doby, než uhnul pohledem. Ukázal na místo naproti sobě a já na něj zaplula. Překřížila jsem si ruce na hrudi, bylo tady ticho i na mě.
"Dáte si něco?" přišel k nám číšník.
"Dám si to co dáma." Zvednul skleničku a dopil to, co měl.
"Já si dám vodku a multivitaminový džus." Sledovala jsem, jak číšník otvírá chladicí box a vytahuje z něj skleničky a naplňuje je ledem. Nalil nám panáky. Když odkládal flašku vodky, chytla jsem ho za předloktí a podala mu svoji kartu.
"Obojí je na mě, tu flašku tady můžete nechat."
Tři muži, tak který dámy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama