Prolog

30. září 2015 v 23:41 | EBBubeliny |  Osudí


Dívka hledí ven oknem, na její tváři znechucení. Nejspíš na sobě vycítí pohled a tak se rozhlídne po tramvaji. Pokrčí rameny a dál ťuká do telefonu.

Ježe znova má pocit, že ji někdo pozoruje a tak vzhlédne a zachytí pohled fialových očí. Překvapeně zamrká, jestli se jí to nezdá, ale když tam znova pohlédne, už na ni nikdo nekouká.

Snaží se setřást nervózní pocit, ale něco jak kdyby ji našeptávalo, že má utéct. Když se znova ohlídne za sedadla, všimne si, že fialové oči patří mladému muži. Ani na chvíli nezaváhá a bez rozmyšlení vystoupí na zastávce i přesto že tramvaj už zapípá, že zavírá dveře.

Dívka těsně vyklouzne z tramvaje, ale něco ji drží. V první moment se lekne, že ji ten muž chytl, ale jen se zachytila bundou o tramvaj. Rychle jí vyškubne, aby ji tramvaj nestrhla sebou a tvrdě dopadne na zadek.

"Jste v pořádku?"

Zeptá se ji někdo a do jejího zorného uhlu se dostane cizí ruka. Pomalu vzhlédne a pohlédne do těch fialových očí. Okamžitě se začne škrábat na nohy a rozběhne se směrem k parku. Všude začíná být šero, protože to zas protáhla ve škole a moc ji to na statečnosti nepomáhá. Když vidí, že v okolí nikdo není.

Běží mezi stromy a neohlíží se, jestli ji někdo pronásleduje. Jediné co je důležité je popadat dech. Pomalu ji začíná bolet v plicích a štípat v boku. Nikdy na dlouhý běh nebyla a tenhle park je obzvlášť obrovský.

Jednou rukou se udýchaně opře o strom a spustí tašku k zemi, aby popadla dech. Poplašeně se rozhlíží po okolí, jestli si někde nevšimne toho divného chlapa, ale jediné co slyší je její vlastní tep v uších a svůj hlasitý dech.

Něco za ní zapraská a ona se automaticky rozběhne. Ani ne proto, že by to byl cvik, ale živočišní pud sebezáchovy, jako když zajíc prchá do nory před predátorem. Utíkala, ale síly ji ubývali. Párkrát se ohlédla, jenže když se otočila po čtvrté zakopla o jeden z vyčnívajících kořenů, které si našli cestu mezi rozpraskaným asfaltem.

Nebyl to žádný zpomalený záběr, jak je to ve filmech, že před očima vidíte jak dopadáte na zem. Dopadla na zem se slabým žuchnutím. Kromě toho jediného, ucítila už jenom tupý náraz, jak si praštila hlavu o chodník a před očima ji se ji rozmazávala zeleň z okolitých stromů.
Když procitla tak ležela v trávě, pořád. Jenže úplně jinde.
------------------------
Chci vám představit svoji novou povídku/knihu. Pracuji na ní už nějakou dobu a snad bude propracovanější a promyšlenější než ty předtím. Doufám, že někoho zaujme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama