Dvacet devět lží

29. září 2015 v 22:32 | EBBubeliny |  Bestie nikdy nespí

Další kapitola a hodně vysvětlovaní. Doufám že se bude líbit, asi k tomu není víc co dodat.



Procitla jsem na posteli zpocená a vyděšená z neznámého prostředí. Naštěstí poté,co jsem se rozhlédla po pokoji ,jsem zahlédla Nathana, hned jsem si úlevně vydechla. Jakmile jsi všiml že jsem vzhůru, přiběhl k posteli a chytl mě za ruku. Vyděšený výraz v jeho tváři dával najevo že to nebyla jen chvilková slabost.
"Jsi v pořádku." Úlevně vydechl a nepřestal svírat moji ruku. Protřela jsem si čelo a pot utřela do už tak propocených peřin. Strhaný výraz v jeho tváři mě děsil.
"Co se stalo?" zeptala jsem se zachripnutým hlasem. Hlavu sklonil do peřin a už mi nehleděl do očí, dokonce pustil moji ruku a začal si žmolit prsty. Celé tělo mě bolelo jak kdybych dostala výprask a tak jsem se ani nepokusila se opět dotknout jeho ruky. Nebyla jsem si jistá, jestli bych byla schopná k němu tu ruku natáhnout. Maximum na které jsem se zmohla bylo být vzhůru a snažit se nehýbat.
"Zkolabovala jsi." Ozval se Raoul a mě zabolel krk když jsem pohla hlavou jeho směrem. Nakrčila jsem čelo v zamračení. Vzpomínám si na to jak jsem se složila uprostřed chodby přímo do jeho náruče.
"Ale proč?" nechápavě jsem se zeptala a přeskakovala pohledem z jednoho na druhého. Raoul udělal nějaký posunek směrem k Nathanovi a ten se s jediným lítostivým pohledem na mě kouknul a odešel z místnosti. "Kam jdeš?" zašeptala jsem ale odpovědí mi bylo zavření dveří.
"Umřeli lukoi." Řekl jak kdyby to všechno vysvětlovalo ale já nic nechápala. S povzdechem si odhrnul vlasy z tváře a chytl mě za ruku. Jeho vlasy opět padli na to samé místo ale to mě teď nezajímalo, ani to že jeho oči měli pořád tu samou barvu.
"Umřeli tvoji lukoi." Řekl mi ze soucitem v očích a můj mozek to odmítal zpracovat. "Poprvé to hodně bolí, vlastně, bolí to pokaždé ale časem se s tím musíme smířit." Když mluvil tak po celou dobu mi hleděl do očí.
Vytrhla jsem ruku z jeho sevření. "Co jsi provedl mým vlkům?" zasyčela jsem na něj a chtěla vstát jenže moje tělo mi to nedovolilo a tak jsem dopadla zpátky do postele. Natáhl se ke mně aby mi pomohl ale já začla po něm vrčet a tak se odtáhl.
"Já nic, jakmile jsi se složila vyslal jsem své vlky aby šli zkontrolovat tvoje. Nathan s Frederickem mi zprvu nechtěli říct kam, ale když jsem řekl aby šli taky, tak souhlasili." Unaveně si přetřel oči. "Z domu zbylo jen spáleniště. Tvoji lukoi jsou-"
"Dost!" zakřičela jsem na něj. "Jak ses jen mohl opovážit! Spolčím se klidně i se samotným peklem-"
"Uklidni se!" zařval po mě jak se zvednul z křesla a já na něj hleděla jak opařená. "Tvůj drahý Volodar je vyhladil! Všechny!" křičel po mě a frustrovaně se procházel po místnosti. Chytla jsem si hlavu do dlaní, nezáleželo na tom jakou mi to způsobí bolest.
"Ne. Ne. Ne." Opakovala jsem pořád dokola ale Raoul mě popadl za ruce a sundal mi je z obličeje. Odmítala jsem mu hledět do tváře, čelit mu, a možná i pravdě. "To by Daniel neudělal." Šeptala jsem. Popadl mě za tvář tak abych mu musela hledět do očí.
"To co jsi před dvěma dny prožila, byla ztráta. První a hned jsi přišla o čtyři lukoi, uchovej si zdravý rozum jinak o něj přijdeš." Rychle mi říkal ale přesto mě nepouštěl. "Nezbylo z nich nic, jen pár kostí. Dokonale se postaral o to abys neměla co pohřbít, pořád si myslíš že je svatý?" naléhal na mě a já ucítila na tvářích slzy. "Tori mi řekla co se stalo, všechno. Jak ji otrávil, jak tě vydíral a manipuloval s tebou. A ty přesto veříš tomu že to neprovedl?" otázal se mě podrážděně a na mě to v ten moment dolehlo.
Jsou mrtví.
Moji vlci, lukoi.
"Proč?" zašeptala jsem a cítila vlastní slzy na rtech. "Nikdo nepřežil?" zeptala jsem se s nepatrnou nadějí hlase ale on jen zakroutil hlavou že ne. Svěsila jsem ramena a stočila se do klubka.
"Solo, můj nejdražší, můj bráška ,který mi tak rychle proklouznul mezi prsty." Vzlykala jsem do polštáře, kdybych měla sílu tak všechno rozbiju. Raul se ke mně přiblížil a cítila jsem jak se prohla postel vedle mě. Ucítila jsem teplo ruky, otočila jsem se a prostě ho na sebe stáhla. Přitulila jsem se k němu a začla brečet.
Naříkala jsem za všechny co jsem je tam tak nedbale nechala. Bez ochrany a napospas. Usměvavého Colina, s rezavými vlasy a písničkou na rtech. To jeho sebevědomí a pýcha na to,že je gay. Mazílek na každou příležitost, či mi bylo do plače nebo jsem se potřebovala jen přitulit nebo mu sebrat čokoládu. Přitiskla jsem víčka k sobě a z hrudi se vydral další vzlyk. Za Lunu, věčně shovívavou a trpělivou, tak inteligentní a přesto tichou a nenamyšlenou. Za Margaret, ofouklou ale se srdcem na správném místě, rozešli jsme se ve zlém kvůli hlouposti. Díky její hlouposti žije moje sestra, jediné co mi zbylo.
Slzy kanuli na polštář a já se tiskla k Raulovi jak kdyby byl jediné záchytné lano. Strnulo vedle mě ležel a já se utápěla ve vzpomínkách a brečela. Myslela jsem na Sola a náš večer, jak jsme se s Tori tlačili v jedné posteli a probírali budoucnost jak kdyby život byl peříčko. Utekl mi další vzlyk.
"Propojení bolí, já to vím. Taky jsem jich hodně ztratil." Řekl v pokuse o útěchu ale ze mě se vydral hysterický skřek.
"Ty jsi je nenechal na pospas smrti! Já je tam nechala, svého bratra a tři lukoi co zahodili svůj život kvůli ochraně mého. Co ochraně." Pobouřeně jsem řekla. "Oni pro mě dělali všechno, byli mozek, svaly, úsměv a rodina zároveň." To poslední jsem zašeptala.
"Mám zavolat tvé vlky?" šepl ale já zakroutila hlavou. Nechci aby se zvedl, potřebuji ted a tady někoho u sebe. Je mi jedno jak se před ním ponížím, je mi to celé jedno. Měla jsem chut řvát a brečet zároveň.
"V čem jsem byla ještě slepá?" zeptala jsem se, nechtěla jsem se otočit a pohlédnout mu do tváře. Byla jsem tak hloupá a naivní, není omluva ani jedno, obvzlášť nezkušenost. Všechno je to moje vina.
"Mám jen pár zdrojů." Odpověděl mi potichu. Hřbetem ruky jsem si utřela další slzy.
"Povídej." Vyzvala jsem ho a zaposlouchala se.
"Když jsi se narodila,byla to velká sláva, dcera tak mocného rodu. Už v té době všichni spřádali plány kam tě vydat, všichni krom tvých rodičů, podle toho co říkal otec. Já tě vlastně jako dítě viděl jen jednou. Bylo mi deset a ty jsi byla malé děcko, ale ti z Vorvysu se kolem tebe točili vždy když byla možnost. Po té vzpouře," odmlčel se jak kdyby chtěl najít vhodné slova. "můj otec byl mrtvý a všichni si mysleli že celý tvůj rod taky a tak jsem se stáhl do ustraní. Pak začli kolovat zvěsti o další bílé vlčici. Prý to může být Freyija, všichni se tomu smáli jen Vorvys byl pořád v střehu. Myslím si, že vždy za tím stála Cadencie, všem bylo známé jak tě nenávidí a obvzlášt tvoji mrtvou matku."
"Časem se začli hony, na bílou vlčici. Nikdo neveděl kdo to je,nebo kde je ,ale opět začlo to šílenství. Moje smečka vystopovala trasu Vorvysu a když jsme dorazili k zchátralému domu, byl už několik dní vyhořelý." Opět se odmlčel a sledoval jestli ho poslouchám. "Vrátili jsme se sem, věděl jsem že moje smečka tady bude spokojená, je tu prostor a dlouho tu nikdo nebyl, a hlavně nikdo by nás tu nehledal."
"Všichni, a nebo spíš já jsem myslel že vlčici zabili. Nebylo možné aby někdo Vorvys zastavil v cíli sjednotit lukoi pod jeden klan. Pak se začlo šuškat, že Cadencie se zmocnila bílé vlčice, povedlo se mi propašovat i s pár vlky na ples. Viděl jsem tě tam, dokonce jsme spolu prohodili zdvořilostný pozdrav. Celé se to tam zvrtlo a i když nás uklidňovala že se nic neděje, v ovzduší bylo něco divného a silného. Dlouho jsem to s mými vlky probíral." Nejistě jsem se zahnízdila.
"Myslím si že za ten nepokoj tam můžu já. Cadencie strašně zuřila a já ztratila kontrolu, a no-" nejistě jsem se zakoktala. "Označila jsem i jejího druhého syna." Ucítila jsem jak vedle mě strnul a pak se odtáhl, jemně mi odsunul vlasy z krku a pak se uvolnil. "Já je, ne oni mě. Ani nevím jak to funguje." Zašeptala jsem.
Vydechl si a dopadl zpátky na postel. "Tím se hodně vysvětluje. Celá ta záležitost byla tak zmatená, a já nevěděl jestli tě dostali na svou stranu a tak jsem chtěl zkusit taky štěstí, i když to bylo šílenství a věděl jsem ,že se z Cadenciních paprčí nedostaneš a poslal jsem ten dopis. Vůbec jsem netušil." Řekl do prázdna.
"Co je ta bílá vlčice? Proč tolik po ni všichni touží? Kde je krypta mých rodičů?" chrlila jsem otázky.
"Ty jsi bílá vlčice, je to lukoi která se stane Freyijou, a dokáže si podmanit svět. A mnohem víc, říká se že luna označí jednu vlčici která dokáže dát vlčímu světu potomka, dědice který sloučí celý náš svět v jeden klan." Šokovaně jsem na něj hleděla.
"To je to šílené tajemství?" valila jsem na něj oči a ani si neuvědomila že jsem si sedla. Frustrovaně rozhodil rukami.
"Na mě nekoukej, mám to z knih a od otce. Klidně ti je půjčím abys viděla že nelžu." Podrážděně si zajel rucemi do vlasů. "Tolik ti lhali."
"A co ta krypta?" skočila jsem mu do řeči.
"Vlastně je tady, ale je tam problém. Nejde otevřít a vchod jde vidět jen jednou za měsíc." Naštvaně jsem vykřikla.
"Co to do prdele nemůže být alespoň jednou zasraně jednoduché?" zakřičela jsem a Raoul se na mě mračil.
"Nenadávej, nesluší ti to." Přešla jsem jeho poznámku bez povšimnutí.
"Takže za všechno může Cadencie a její Vorvys. Za to jak mi zabili rodiče, za zničený život, vyhnanstí a to že jsem přišla téměř o všechno." Poraženecky jsem si složila hlavu do dlaní. "Já je tak nenávidím." Zavrčela jsem. "Tak ráda bych jim to oplatila, stáhla je z kůže a tančila na jejich hrobě." Nadávala jsem.
"Měl bych pro tebe návrh." Zašeptal a já upřímila pohled na něj, jenže on se koukal úplně někam jinam.
"Jaký?"
"Dostaneš tréning, ty i tvoji vlci, můžeš se pomstít. Půjčím ti svoje lukoi a můžeme je zničit." Nadšeně jsem na něj koukla ale hned i prvotní emoce opadla. Obezřetně jsem na něj koukla.
"Co chceš za to?"
"Vlastně pak by moji lukoi byli i tvoji." Řekl v jemném náznaku ale mě to nedocházelo, jsem emočně vyčerpaná a pořád šokovaná.
"Co?" zeptala jsem se natvrdle.
"Dej mi dědice a pak já i Volodar jsme tvoji." Nejistě řekl a po dlouhé době mi pohlédl do očí.

Libí? Já řikala nech odemě romantiku nečekáte....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama