Slza osmnáctá

3. srpna 2015 v 10:57 | EBBubeliny |  Vlčí slzy


Pomalu se mi klížily oči, v této místnosti jsem strávila několik hodin. Pár lidí už odešlo, ale zbylí tři vůdci odmítali přijmout jakoukoliv autoritu. Na své straně jsem měla Aishu, která je odhodlaná mě podpořit pokud za to stojí, pak tu byl Reed, který se choval, jak kdyby podpora mě měla znamenat, že mi vleze do postele, což mi nabídl už asi třikrát po čas té doby, co jsme tady seděli. Po nich se ke mně přidal přitažlivý, ale docela zarostlý Charlie, a hned po něm Derrik, u kterého bylo jasné, že to udělal jen kvůli Charliemu.

Po několika hádkách s Claytonem, který se svými tetováními, byl nejvýraznější, se na mou stranu přidal i s Ginger, která vypadala jak něžná blondýna, ale když otevřela ústa, znělo to jak kdyby mluvil ten nejvulgárnější dlaždič. Marca, ta se na mě sesypala jako jedna z posledních, vedla se mnou vášnivou diskusi, bylo vidět, že jí na její smečce zaleží a nemá v hlavě piliny, byla přesně ten typ řecké bohyně. Zbývali jen Triston, Jeremiah a Ebony. Někteří, kteří vyjádřili podporu a odešli, ale tihle se na mě pořád mračili ze svých míst.

"Jaký máte problém?" otráveně jsem se zeptala, nebylo to tím, že by mi docházeli argumenty, ale už mi začínala třeštit hlava z opakování těch samých odpovědí. Ebony se tvářila pořád nepřesvědčivě a něco si špitala s Aishou, jenže tam jsem neměla strach. Spíš mě znervózňoval Triston, svým ztělesněním malého ošklivého skřeta, to jakým způsobem se mu choulili vlčice u nohou a on se na ně usmíval těmi svými křivými zuby. Zato Jeremiah tam seděl jak klidná voda, bylo vidět, že všechny rozhovory si vyslechl, ale pořád jak kdyby se rozhodoval.

"Proč bych se měl vzdát svých práv?" zeptal se mě Triston zatímco jsi hrál s vlasy jedné ze svých vlčic, která se očividně klepala strachy. Zamračila jsem se jeho směrem, přestávala mě bavit tahle hra. "Ty se ničeho nemusíš vzdát, ty už žádné privilegia ani práva nemáš." Děvče pod jeho rukama mírně zasyklo, když ji ze vzteku zatahal za vlasy. Bylo mi na zvracení ze sledování toho, jak se jeho špinavá nechutná ruka vplétá do jejích vlasů.

"Byli mi přiděleni a mám jim velet, takže mám práva." Zarputile si trval na svém a drobnou dívku si přitáhnul k sobě, čím jsem jí věnovala zkoumavý pohled. Na první pohled jsem to neviděla, ale byla hubená, nejdřív jsem si myslela, že je jen drobná, ale ona byla doslovně podvyživená. Stačil jeden rychlý pohled a všimla si, že tak vypadá většina žen z jeho smečky.

"Tvoje práva dnes skončila, vlci jsou moji a ty taky, smiř se s tím." oznámila jsem mu to jako konečný fakt a rozhlédla se po zbylých zúčastněných. "Buď zabojujete, anebo skočíte v kuchyni. Budete drhnout hrnce místo těch, co se rozhodli zabojovat. Pojď sem." Pokynula jsem k dívce u Tristonových nohou. Ten ji nohou odstrčil a postavil se.
Vzhlédla jsem k němu a věnovala mu pobavený pohled. "Já ale nemluvila na tebe Tristone, ona sem má přijít." Ukázala jsem prstem na tu podvyživenou vlčici. Shlédl na ni, jak kdyby to byla špína na botě. "Na co ti je taková nicka?" zeptal se, jak kdyby mu bylo na zvracení už jen z toho, že má o ní mluvit, když se Aisha s Ebony rozesmály. Zmateně jsem přeskakovala pohledem z žen na Tristona. "Aisho řekneš mi, o co tady jde?" zeptala jsem se a ona se samolibě usmála a mírně se mi poklonila.

"Má královno, je velice vtipné to, že mu tu špínu, jak tu dívku nazval, nevadí píchat, ale mluvit o ní odmítá." Překvapeně jsem se koukla na Tristona a pak na tu dívku. Pokynula jsem Michaelovi a ten se vypravil k nim. Natáhl se pro tu dívku, aby jí pomohl na nohy, ale ta se ještě víc přikrčila. "Vidíš, jí to dokonce vyhovuje" rozčileně prohlásil Triston, ale já to jen odmávala rukou a vykročila k nim.

Nabídla jsem jí ruku a ona ji po chvíli přijala, ale odmítala se na mě podívat. "Má paní, já nejsem." šeptla roztřeseným hlasem, ale já ji zarazila. "Jsi můj vlk, je mojí povinností se o tebe postarat." Když jsem to vyřkla, začaly se ke mně tlačit téměř všechny vlčice z Tristonovy smečky. Vracela jsem se zpátky k trůnu a vedla za sebou tu vyhublou dívku. "Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se a už se neohlížela po Tristonovi, jenže dívka jen pokrčila rameny.

"Zítra dojdu na to rozřazovaní. Stojí to za to." Prohlásila Ebony a zvedala se na odchod. "Chci ale náhradu." Zakřičel na mě Tristan a já strnula v půlce pohybu. Pomalu jsem se otočila a přemýšlela, jestli jsem slyšela správně. "Jakou náhradu?" nevěřícně jsem se zeptala, dokud jsem si neuvědomila, že to myslí zcela vážně.

"Přece za ni, do své smečky." Odpověděl mi, jak kdyby to bylo nad slunce jasné. Sklonila jsem se k dívce, abych se jí na něco potichu zeptala. Zopakovala jsem svoji otázku dvakrát, než mi přikývla a přestrašeně se koukla na Tristona. Narovnala jsem se do plné výšky a naštvaně se na něj zahleděla. Z mého vnitra se dralo vrčení a na jeho tváři se objevilo zděšení.

"Jak ses opovážil?" zařvala jsem přes celou místnost a vypravila se k němu rychlým a rázným krokem. "Ty, který jsi je měl chránit a poskytovat podporu! Tvojí úlohou bylo strážit vlčí zákon a ctít ho za pomoci těchto vlků a vlčic a ne si na nich vylévat své sexuální choutky a týrat je." Ječela jsem dál, a jakmile jsem byla u něj, tak jsem mu zasadila nejsilnější ránu, na jakou jsem se zmohla. Zapotácel se a ustoupil ode mě, nečekala jsem na reakci. Nechala jsem svoji pěst znovu dopadnout a pak ještě několikrát.

Mlátila jsem ho hlava nehlava a vybíjela si na něm vztek, nejen svůj ale všechen.
Když jsem skončila, byla jsem od krve a ten špinavý bastard se choulil a skučel ve vlastní kaluži krvi. "Uvědom si, že je rozdíl potrestat neuposlechnutí a zneužívání." Sykla jsem jeho směrem a narovnala jsem se, abych se rozhlédla po místnosti. Nikdo nevypadal, že mu chce přispěchat na pomoc. "Odveďte ho do kobek, nebo se neudržím a zabiju ho." Rozkázala jsem a pár vlků přispěchalo, aby ho nebo spíš to co zbylo, odklidilo z mých očí.

Jeremiah se zvedl a začal tleskat. Nechápavě jsem se k němu otočila a v první moment mi nedošlo, že to nejspíš bude upřímné. Ve vchodech do místnosti stáli všichni bývalí vůdci a tvářili se ohromeně. "Má královno, bude mi ctí, i kdybych měl pro vás mýt hrnce." A hluboce se poklonil, téměř až k zemi.

Stála jsem uprostřed místnosti, celá od krve a moji vlci se mi postupně klaněli. Jsem na sebe pyšná, zvládla jsem to. U vlkodlaků to nefunguje moc na řečičky ale na činy. I když jsem prolila dnes krev z našich řad, moji vlkodlaci mě uznali jak královnu. Čeká mě hodně povinností, například dát dohromady Tristonovy vlky a hlavně vlčice ale hlavně dát všem šanci začít tam, kde si zaslouží. Například Triston dostane na starost nějakou hodně hnusnou práci, budu si to muset promyslet.

Teprve pořádný boj mě čeká, a to jsem nevěděla, že potíže se teprve bliží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Libí se ti aktualní projekty ?

Ano
Ne

Komentáře

1 seléna seléna | 3. srpna 2015 v 19:10 | Reagovat

no prstě užasný těším se na další

2 EBBubeliny EBBubeliny | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 20:51 | Reagovat

[1]: Snad bude co nejdřív ale bohužel v pátek ráno odjiždím na dovolenou až do uterý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama