Dvacet pět vlčích cestiček

25. srpna 2015 v 21:06 | EBBubeliny |  Bestie nikdy nespí


Seděla jsem v křesle a celá smečka byla se mnou v obyváku. Právě jsem rozdávala instrukce, Lyra musí zjistit všechno o té legendě, Frederick s Nathanem se musejí pobalit a Margaret pojede s námi. Netvářila se nadšeně, když jsem jí řekla, že to bude i nějaké dobrodružství tak vypadala celkem potěšeně, že se dostala do výběru. Colin byl ofouklý a mračil se na mě, že nikam nejede, ale vysvětlila jsem mu, že i s Tori budou muset pohlídat Sola a Lyru.
Víčka se mi pomalu klížili, ale musím ještě vzdorovat. Čeká nás menší plán a potřebuji, aby všichni věděli co dělat pokud se to nepovede. Protřela jsem si štípající oči a unaveně se rozhlédla po místnosti. " Očekávám, že všichni splní svojí část plánu, Lyra ráno mi předložíš mapu s nejrychlejší cestou. Já s Margaret budeme navigovat. Chci, abyste se všichni pak drželi u mě a pohromadě." Přísně jsem koukla na Nathana, aby si uvědomil, že to je míněno hlavně pro něj.
"Co ale očekáváš, že tam najdeme?" trpce se mě zeptala Margaret a evidentně euforie z akce ji přešla, když jsem jim vylíčila, že vlastně na konci cesty možná žádný kotlík se zlatem nebude. Alespoň Frederick to bral jak přímý rozkaz a nehádal se. Vážně mám u nich mizinou autoritu.
"Margaret uvědom si jednu věc, kdybych chtěla tak se proběhnete na severní pól a zpátky jen kvůli mému rozmaru tak tam poběžíte." Rozmrzele jsem po ní štěkla, a čím dal víc cítila doléhající únavu, pulzovalo mi v hlavě a cítila jsem se čím dál víc podrážděně. Margaret se zatvářila ublíženě, ale já se ji omlouvat nebudu. Cadencie mi dala dvacet čtyři hodin na to, abych opustila dům, poskytla mi ochranu, jen je potřeba se někam zašít než to prvotní šílenství v Danielovi odezní.
"Ráno si promluvíme, jsem unavená a jdu spát. Běžte si taky odpočinout, budete to potřebovat." Zvedla jsem se z křesla a pohladila Sola po tváři. "Pojď se mnou, musíme ještě něco probrat." Všichni zamumlali dobrou noc a obyvák se začal vyprazdňovat a já zamířila do své ložnice. Když jsem otevřela dveře, překvapilo mě, jak málo vzpomínek na tuto místnost mám. Ano jsme v tomto době už nějakou dobu, a přesto jsem všechny a všechno zanedbávala a nestarala sa. Nechala jsem svoji smečku žít si svým životem a taky mě za to trestají, i když nenápadně ale nesmím dopustit, aby se mi postavili i oni.
Svalila jsem se na postel a pokynula Solovi aby si šel lehnout ke mně. Přitulila jsem se k němu a hleděla do jeho černých očí. Nebylo v tom nic sexuálního, jak když obejmete bratra a víte, že jste v bezpečí. "Tori pojď sem prosím." Řekla jsem nahlas a věděla, že mě uslyší. Ani ne za chvíli cvakli dveře a před nimi nesměle postávala moje sestra. Dlouho jsme spolu nemluvili, teda spíš od naší poslední hádky, která jí téměř stála život.
"Pojď za námi, musím s vámi něco probrat. Hodně jsem nad tím přemýšlela." Nevím jak jim to sdělit, jedině tak že to na ně vybalím a budou se muset s tím poprat. Nemám vážně na výběr ale je to pro jejich dobro. "Rozhodla jsem se, že jestli budete chtít, můžete odejít. Tori zítra nás čeká cesta, a jestli se nám je povede najít chci abys pak dorazila za námi i s Lyrou a Colinem. Pokud si najdeš vlka, s kterým budeš chtít zůstat, není problém a můžeš odejít, nemusíš tady trávit čas nasilu, a pokud chceš, můžu rozhodit konexe a jestli najdeme Volodar nebo Elred tak můžeš si najít druha tam."
Pohladila jsem Sola znova po vlasech a zahleděla se na něj, je na něm vidět že to neměl lehké. "Co se tyká tebe, máš na výběr a můžeš trávit čas opět s Cadencii. Řekla, že by chtěla mít možnost být s tebou v kontaktě. Nic jsem jí neslíbila a nechám to na tobě." Solo mi začal přikyvovat a mě to trošku zamrzelo. "Chceš s ní trávit čas?" znova mi přikývnul. "Tak dobře." Nadšeně mě obejmul a doširoka se usmál, stáhl si mě zpátky na hrudník a zatahal Tori za tričko. Ta pořád seděla na posteli a přemýšlela.
Jak kdyby ji vytrhl z transu, mírně se na něj usmála. Ukázal jí vedle sebe, a když ona nechápavě na něj koukala tak si ji stáhnul k sobě. Leželi jsme na mojí posteli všichni tři a napětí pomalu vyprchávalo. "Myslela jsi to vážně?" zeptala se mě potichu Tori. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem vyřkla a uvědomila si že to nemůžu vzít zpět.
"Ano, myslela. Pokud máš být šťastná, i když jinde tak bud." Jedinou odpovědí mi bylo ticho tak jsem se natáhla pro peřinu a všechny nás zakryla. Nikdo z nás už nic víc neřekl a já si přesto tento okamžik užívala. I když jsem před pár měsíci netušila nic o Freyje, bílém vlkovi, různých legendách nebo o tom že mám sourozence tak čím dál víc jsem si připadala kompletní, že kousky skládačky zapadají na své místo.
Po nějaké době jsem upadla do spánku, ale vůbec nebyl klidný. Zdálo se mi o Rayanovi zavřeném v kobce prosícího o milost. O Danielovi, který se mu krutě vysmívá a říká mu, že já na něj už dávno zapomněla. O bělosti tváří Cadencie, jak se na mě vyděšeně divá. A o rodičích a zářícím měsíci.
Rozjímala jsem nad ranní kávou a vzpamatovávala se z akutního nedostatku spánku. I když se krásně usínalo jsem celá rozlámaná a nevyspala. Colin kmital po kuchyni a chystal snídani. Nevím, jestli se mě ptal, co si dám, bylo mi to fuk. S maximální letargií hledím do svého hrníčku a přijde mi, že tam mám pořád málo kávy a že nedostatek kofeinu mi za chvíli ublíží. Párkrát usrknu ale i tak si spalím celé ústa. Colin se ke mně natáhne s krabicí mléka, že mi ho nalije do kávy, ale já překryji hrnek rukou a zavrčím na něj. Pomalu ode mě ustoupí a položí přede mě talíř.
Do jídla se pouštím až po třetím hrnku kávy a ten čtvrtý už piju s mlékem. Nejsem zcela probuzená, ale je mi o něco líp. Kolem stolu posedavá smečka a dopijí kafe nebo mezi sebou potichu diskutují. Podráždění ze včerejšího večera se jenom prohloubilo a ani ten spánek tomu nepomohl. Zívnu skoro s plnou pusou a odsunu prázdny talíř od sebe. Podepírám si hlavu o stůl a hledím z jednoho na druhého když mi ujde další zívnutí.
"Tak co pro mě máte?" zeptám se a najdu si pohodlnou polohu na ležení, i když na stole. Lyra hned akčně vyskočí a donese nějaké štosy papírů a mapu, na které zahlídnu zakreslené barevné čáry. Hned ji o něco víc nemám ráda, když vidím jak je akční.
"Vyznačila jsem tři trasy, které vedou ke starému panství." Ukazuje na tři různé barvy a já se snažím udržet pozornost. "Ta modrá vede, mimo území Vorvys." Přejíždí prstem po modré čáře a já vidím jak míjí jejich různé panství a překvapeně koukám, že tam je už dokonce zaznačený bunkr. "Červená je nejkratší ale vede pochybnými zákoutími." Ukazuje cestu kolem bunkru a brebetí něco o městech které by nás mohli zpomalit. "A ta zelená je pravděpodobná cesta kde byste mohli narazit na Volodar alespoň podle výpočtu." Huh, asi jsem něco přeslechla.
"Jakého výpočtu?" Pozoruji, jak začne rozprostírat papíry ve foliích po stole a různě na ně ukazuje, ale ke mně jak kdyby nedoléhal zvuk. "Mužů poprosit ještě jedno kafe a abys to zopakovala?" na důraz znova zívnu až mě zabolí čelist. Předemnou cinkne další hrnek a já se k němu přisaji jak topicí k zahranému kruhu. "Mluvím o tom." Naštvaně říká. "Že podle dopisu a jejich dokumentované aktivity tam máte největší pravděpodobnost je potkat. Proto bych to zvolila jak zpáteční cestu."
Projedu si rukou čelo a uložím se zpátky na stůl. "Proč?" zeptám se a dochází mi, že mi je to vlastně fuk. "Protože byste se zdrželi přece." koukne na mě jak na idiota a já si začínám připadat nepříjemně.
"Dobře, vidím to takhle." Posadím se zpříma, aby všichni pochopili, že jsem už fakt vzhůru. "Tak do hodiny a půl odcházíme-" někdo se zasměje a ja vidím Colina jak se snaží dusit smích. "Chtěla jsi říct, až se probudíš." Mírně zrudnu, ale nemíním mu nic darovat zadarmo. "Jak jsem řekla do hodiny a půl odcházíme. Půjdeme tou modrou trasou, zpátky zelenou. Jak odejdeme, Colin má na starost celý dům." Všimnu si, jak Colinovi zazáří očička, ale následující větou ho mám v plánu schladit. "Postaráš se o chod domácnosti, nákupy, úklid atd. Všechny vás bude mít pod palcem Lyra s Tori. Budete se mi průbežně hlásit a nepřejte s mě, jestli něco poserete a já se budu muset vrátit." S tím jsem se zvedla, abych se mohla jít svalit na gauč.
V kuchyni vypukla hádka už asi před deseti minutami, ale zatím mě to neotravovalo tak jsem to neřešila. Šněrovala jsem si pohodlné boty a pak mi došlo, že je stejně nepotřebuji. Naskládala jsem si pár věcí do provizorního batohu, který na mě upevní, jakmile se proměním. Nebudu přece dělat někde zastávky a promenádovat se všude nahá.
Vešla jsem do kuchyně abych se ještě najedla než odejdeme když kolem mě prosvištěl jogurt a narazil do zdi o kterou se rozprsknul. "To snad nemyslíte vážně?" zakřičela jsem do místnosti a přeskakovala pohledem z Colina na Margaret, kteří evidentně chtěli v mé kuchyni rozpoutat válku. "Okamžitě toho nechte!" zavrčela jsem naštvaně a probodla pohledem Lyru. "Můžeš mi to vysvětlit?"
Začla se ošívat, ale po chvíli spustila. "Šlo o to, že Margaret se vychloubala, že ona jede a Colin ne." Nesměle pípla a pak sklopila hlavu, Margaret něco zavrčela na protest a Colin se škodolibě šklebil. "Mám toho dost! Margaret zůstáváš tady a žádné námitky, pomůžeš Colinovi tady čistit koupelny, když budeme pryč." Margaret chtěla protestovat a Colin taky něco brebenil ale já je zamítla pohybem ruky. "Ukliďte si to tady." Povzdechla jsem si a s pocitem frustrace vyšla před dům.
Čekal tam Nathan s Frederickem a oba ve vlčích podobách, na nerozeznaní. Čenrí jak noc jen na bocích měli připevněné kožené vaky. Tori kontrolovala zrovna popruh u jednoho z nich když jsem jí hodila vak, co měla nést Meredith. "Jdeš s námi." Oznámila jsem ji a kývla na Sola, nech mi jde zapnout můj.
Dopadla jsem na všechny čtyři a protáhla se téměř jak kočka. Jenže sněhobílá, s obrovskými zuby a podobou vlka. Štěkavě jsem se zasmála a netrpělivě prošlapovala, až mi Solo upevní vak. Už jsem se chtěla rozběhnout a zabořit tlapy do měkké lesní hlíny. Kousek ode mě se proměnila Tori v menšího různobarevného vlka. Byla z nás nejmenší a hned si stoupla vedle mě. Byli jsme téměř impozantní.
Začla jsem jí čistit jazykem uši a přitáhla jsem si ji k sobě. Věřím, že to zvládneme, i když poběžíme dlouho a daleko. Velice doufám, že na konci cesty najdeme ten kotlík s pokladem.
Dvacet pět vlčích cestiček
25. díl Bestie nikdy nespí se právě objevil na Wattpadu, pomalu skládáme skládačky a možná už do sebe začnou zapadat nebo nadělají ještě větší neplechu, kdo ví ?
https://www.wattpad.com/161552977-bestie-nikdy-nesp%C3%AD-dvacet-p%C4%9Bt-vl%C4%8D%C3%ADch-cesti%C4%8Dek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 27. září 2015 v 8:56 | Reagovat

Moc krásně píšeš, jsi šikovná! :)

2 EBBubeliny EBBubeliny | 28. září 2015 v 20:49 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama