Dvacet čtyři odpovědí

18. srpna 2015 v 16:48 | EBBubeliny |  Bestie nikdy nespí


Seděla jsem v pohodlném čalouněném křesle a sledovala nervozní Cadencii, vedle křesla ležel ve vlčí podobě Nathan a já měla v jeho černé srsti zabořené ruce. Moje věci už dávno odvezli k nám a měla za chvíli dorazit Lyra, nechala jsem si ji zavolat kvůli jejím vědomostem. Je pro mě ideální rádce a to já teď budu potřebovat. S Cadencií jsme uzavřeli dohodu, vzájemnou, že Daniela ze všeho vyčleníme, výměnou za informace pro mě.
Ještě pořád jsem se žádné informace nedozvěděla a tak čekám, už nějakou hodinu. Pokaždé se nadechne, že mi chce něco říct ale pak jen pokroutí hlavou a pokračuje dál v chůzi. Už mě to dokonce i přestalo znervózňovat. Je smutné, pozorovat tak silnou a vyrovnanou ženu, jak se mi hroutí před očima. Když jsem si vybavila první vzpomínku na ni z nového života, jak byla hrůzostrašná a mocná, jenže teď mi je jenom k smíchu.
Posadila se naproti mně a já se unaveně narovnala. Do místnosti vešla Lyra a kývla mi na pozdrav. Ukázala jsem jí křeslo vedle sebe a ona do něj hned zamířila. Nathan na ni zavrčel, nelíbilo se mu, že dostala rovnocenné místo vedle mě, ale já ho jen znovu pohladila a tak se ke mně silněji přivinul.
"Cadencie, začínám mít pocit, že pro mě nic nemáš a celé to byla jen ztráta času," naštvaně jsem zavrčela.
"Dobře, řekněme, že mám nějaké informace o Volodaru, které se tě tykají." Zbystřila jsem při tom jméně a narovnala se.
"Máš moji plnou pozornost."
"Jedná se o to, že Raoul se tě rozhodl vyhledat. Alespoň takové kolují zvěsti."
Zamyšleně jsem ji projížděla prstem po tváři. "Raoul mi poslal dopis, že ho mám vyhledat, ale nic v něm nepadlo o tom, že on si najde mě. Kde je háček?"
"Lethycie, jsi silná vlčice, Freyja, potomek Ildylu. Nic ti to neříká?" pobaveně na mě koukla a já začla přemýšlet.
"Má paní," ozvala se Lyra nesměle. "Myslím si, že paní Vorvys chce naznačit, že Volodar nemá dědice. Pro tu smečku by to bylo velice výhodné," špitla.
Cadencie se culila jak sluníčko a mě docházelo, že mě vlastně chce podstrčit Raoulovi. "Ale to jsou informace které mohla mít i Lyra. Pořád si mi neposkytla nic zajímavého," poznamenala jsem směrem ke Cadecncii. "Chci vědět kde jse Rayan. Nebo proč tvůj manžel vyhladil moji smečku. A kde jsou těla mých rodičů. To jsou cenné informace, které mě zajímají a ne nějaký nadržený Volodar," řekla jsem nahněvaně.
"Umřeli, protože museli. Měli příliš velkou moc a dusili nás," rozhořčeně řekla a já se musela zasmát.
"A co děláš ty? A Daniel?" výsměšně jsem se na ni koukla. "Utlačujete všechny. Se mnou manipulujete, jakmile se vám naskytne příležitost. Elred s Ravengladem jsou schovaní. A Volodar se bojí všechny najít, protože se bojíte, co by to přineslo. Přece sami v kronikách jste psali, že jsou neovladatelní a nepříčetní."
"To je možné, ale Bron si myslel, že získá neovladatelnou moc. A taky se mu to vymstilo. Možná ji získal, to už my nevíme, ale vymklo se mu to. Všichni po ní zatoužili. Bože, jak já ji nenáviděla." Nechápala jsem, o čem teď mluví, koho zas nenáviděla?
"O kom mluvíš?"
"Seraphie, tvoje matka, byla Freyja a bílý vlk. Nic ti to neříká? Je přesně to, co jsi ty a muži po vás šílím protože cití moc. Jenže ženy jsou neovladatelné a to jim ne vždy nedochazí. Tvůj otec si ji podmanil a z toho si vznikla ty, jseš obyčejný bastard, Lethy, Bron ji totiž znásilnil a tak si podřídil jejího vlka. Přitom měl být můj! Měla jsem být královnou Ildyl." Seděla jsem tam s otevřenou pusou a hledala oporu v Lyre, ale ta jen pokrčila rameny. Nevěděla co si o tom myslet a to já taky ne. Můj otec že ji znásilnil? Vždyť s mámou byli tak šťastní.
"Jenže Seraphie už s ním nechtěla být a proto začal znovu dolézat za mnou a tak jsme zplodili Sola a Tori," pokračovala hořce. "Jenže Danielův otec byl majetnický a ještě k tomu naštvaný na Brona, že mu ukradl Seraphii. Protože v té době si ji chtěl nárokovat každý," vztekle rozhodila rukama a mě jí začínalo být líto. Vždy kvůli mé mámě byla druhá, jak v očích svého milence, tak i manžela. Začínala jsem chápat, proč mě nenávidí. Jsem stejná jako máma a beru ji oba syny.
"Nejdu ti víc vysvětlovat. Tvoje matka byla důvod proč jsou tvoji rodiče mrtví. Myslela si, že celý svět je její, dokonce s tou její podělanou laskavostí. Jenže celý svět chtěl ji a víš jak to bývá. Pokud ji nemá jeden, nebude ji mít nikdo a tak se strhli jatka. Zbytek si můžeš přečíst v knihách," dokončila unaveně a kývla na svého vlka. Ten hned přispěchal s tácem, na kterém stála číše. Hltavě se napila.
"Už nejsem nejmladší a doufám, že tohle se mi vyhne. Pořád stojíš o další informace, i když se ti to nebude líbit?" upírala na mě své modré oči ze kterých čišela století a století únavných a trpkých zkušeností.
"Potřebuji to vědět. Nemám na výběr. Nezáleží na tom, jak bestiální byla minulost mé rodiny. Nebaví mě se piplat v hádankách a řešit polopravdy, když pravda je stejně otočená na opačnou stranu. Pídit se za pravdou mi zabírá víc času než řešit skutečný problém," informoval jsem ji odhodlaně a Cadencie uznale přikývla na souhlas.
"Jedná se o to, že tvoje matka zemřela a všechna její sila se rozdělila do jejich dětí. Bohužel jsi její jediné dítě a tak všechna její sila je v tobě. Když k tomu připočteme tvoji vrozenou sílu, vznikne nám z toho celkem slušná bestie, nemyslíš?" Hleděla jsem na Lyru a čekala na nějaký náznak, že to co, říká Cadencie není pravda, ale žádný signál nepřišel.
"Je toho strašně moc, co nevíš a co by jsi potřebovala vysvětlit. V zájmu svého bezpečí ti ale neřeknu všechno." Nadechla jsem se že budu protestovat, ale zarazila mě mávnutím ruky. "Přesto, co ti vše řeknu, chci, abys už nekontaktovala Daniela a ani Rayana. Nezajímá mě, jestli budeš v ohrožení života nebo si budeš chtít jen nezávazně pokecat. Nebudeš s nimi v kontaktu za žádných okolností, rozumíme si?" po několikáté na mě naléhala.
"Ano, Cadencie, rozumím ti, nemusíš se bát. Mám určité plány, takže nejspíš nějakou dobu ze smečkou tady nebudu," vydechla jsem nenápadně. Nechci ji moc sdělovat, že tu vážně nemíním zůstat.
"Aha, je to tvoje volba. Ale mám ještě jednu podmínku. Chci vidět Sola. Nebo jednou za čas mít možnost se s ním potkat. Vím, že si o mě myslíš, že jsem monstrum díky tomu, že je z něj Leksak, ale je alespoň díky tomu v bezpečí," vysvětlila mi mírně a já na ni nevěřícně hleděla.
"Vzala jsi mu osobnost, řeč a udělala z něj největší hadr smečky a jsi na to pyšná a ještě k tomu ti to přišlo jak nejlepší volba? Nejsem si jistá jestli uvidíš Sola, proberu to s ním a pokud on bude chtít, můžeme se pak nějak domluvit. A teď laskavě vysvětluj."
"To, že jsi označila mé syny, není náhoda. Když jste byli děti, jednou jsi to už udělala. Myslím si, že ten otisk tam zůstal a díky kouzlu utlmení tvých vzpomínek přestalo být tak výrazné. A teď, když ses vrátila, se podle mě jen obnovilo. Pokud najdeš dostatečně silného vlka, který si zvládne podmanit toho tvého a ty zas jeho, mohla by jsi naleznout rovnováhu a tím i se zbavit jednostranného břímě k mým synům," povzdechla si a znovu odpila z číše.
"Daniel dal rozkaz všem svým lukoi, aby vyhostili Rayana mimo jeho území. Sama nevím, kde se nachází a dokonce mi to nikdo z nich nechce říct. Jedině ty by jsi to z něj mohla dostat, ale já si to nepřeji. Pro Rayana je to bezpečnostní opatření, aby neudělal nějakou hloupost."
"Jakou hloupost? To se tak příliš bojíš, že by si podmanil právě mě?" překvapeně jsem se zeptala, jenže ona zavrtěla hlavou.
"Já ne, ale Daniel ano. Nevěří tomu co je mezi vámi a myslí si, že by tam mohlo vzniknout oboustranné pouto, takže dokud nejseš spoutaná s ním, tak ho nepropustí," unaveně si přejela rukou po čele. "Proto je tak důležité, abys odešla, chci vidět svého syna. Obětovala jsem pro ně hodně a klidně bych to udělala znovu. Lethy, určitě si nechceš zahrávat zrovna se mnou."
Zvedla jsem ruce do uklidňujícího gesta. "Neboj, domluvili jsme se, že odcházím. Ale pořád jsi mi neřekla, kde jsou moji rodiče." Cadencie něco pošeptala vlkovi a ten odešel pryč.
"Jedná se o to, že to ani já sama nevím. Vím, že jsou ve vaší kryptě, ale kde se nachází, to netuším. Měla by být někde u vašeho starého sídla, jenže z něj jsou už jen ruiny a porostlé sutiny. Abel šel pro mapu, kde je zakreslená poloha sídla a můžeš se tam klidně vydat, abys ty hroby našla." Abel právě vešel a podal mi přímo do rukou mapu. Rozvinula jsem ji a hledala moje rodné sídlo, jenže jsem se zarazila.
"Kdo tam teda uložil jejich těla, když dokonce ty nevíš, kde ta hrobka je?" zvědavě jsem se optala, ale ona jen znovu pokrčila rameny. "Někdo říká, že je tam odnesl Rasiel a někdo zas že to sama Luna je schopná zařídit. Jenže co je z toho pravda, to vážně netuším."
"Jak to mohla Luna zařídit?" udiveně jsem se zeptala a nešlo mi to do hlavy. Jak může měsíc přenést dvě mrtvé těla do krypty? Vždy to je padlé na hlavu.
"Děvče, divila by jsi se jakou má moc. Je jistá legenda, která říká, že první pár někde v skalách leží skryty před pohledem lidí. Ale Luna na ně dohlíží až na věky věku. Nejsem si jistá jestli, je to báchorka pro děti nebo je to pravda. Ale podle té legendy je tam schovaná nejmocnější a nejsilnější zbraň," Cadencie se zasmála, ale bylo na ní poznat napětí.
Vyměnili jsme si s Lyrou pohledy a hned mi došlo, že jí na té legendě něco nesedí. I když mě taky ne, ale časem se to dozvím. Lyra je chytrá a určitě o tom zjistí co nejvíc a taky jí to dám hned doma za úkol. "Bohužel, nemám ti co už víc říct, jen ti připomenu, abys co nejdřív odjela." Přikývla jsem a stoupla si. Natáhla jsem k ní ruku, ale ona jen zavrtěla hlavou.
"Nechci s tebou mít už nic společné, pošli mi sem Sola. To je to, co chci a ještě abys mi zmizela z očí. Mohla jsi být družka mého syna, a s odstupem času jsem dokonce ráda, že nejsi. Běž si svojí cestou a nech mé syny," požádala mne stroze. Při pohledu na její odměřené vystupování jsem byla ráda, že jsme na odchodu.
"Sbohem, Cadencie. To se Solem ještě uvidím, ale dám ti vědět. Bohužel se mě nezbavíš, máš vůči mě příliš dluhů. A i když to nerada říkám, ale všechny tvoje děti jsou moje. Musí to být strašné vědět, že jsi dala život čtyřem dětem a ani jedno ti nepatří. Tak na to příště mysli, když dojdu na čaj." S tím jsem se otočila na odchod. Slyšela jsem, jak za mnou soptí vzteky, ale teď mi to způsobovalo jenom blaho. Mám navrch a ona to ví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama