Slza sedumnactá

8. července 2015 v 20:38 | EBBubeliny |  Vlčí slzy
Přede mnou se rozprostíraly skleněné dveře, které zdobili kovové růže. Nemohla jsem ani na chvíli ukázat že mám strach, protože přes sklo jsem měla výhled na zástupy vlků, kteří čekali na terase a táhli se až do zahrady. Většina z nich byla v otrhaném, špinavém oblečení a dokonce vypadali vyhladověle. Zarazila jsem se s rukou těsně nad klikou, ale nakonec můj problém vyřešili dva vlci, kteří dveře otevřeli. Proplula jsem kolem nich co nejladněji, jak jsem svedla a stanula před stovkami očí.


Rozhlédla jsem se po vůdcích, kteří stáli před svými skupinkami vlků. Oplácela jsem jim stejně tvrdý pohled, jaký věnovali oni mě. Nemíním jim ustoupit ani o píď, protože pochybuji, že oni by udělali jakoukoliv výjimku u mě. Postavila jsem se doprostřed půlkruhu a mírně si odkašlala.
"Vlci, přišli jste sem z velké i malé dálky kvůli tomu abyste mě uctili jako svoji královnu nebo dokázali všem, že jí nejsem." Mluvila jsem zřetelně a nechávala jsem svá slova na ně dopadnout plnou silou. Pár jich překvapeně zalapalo po dechu, ale někteří uznanlivě přikyvovali, ale přesto jsem byla spokojená, že jsem je svojí upřímností překvapila.
Narovnala jsem se a pokračovala ve své řeči, jak kdybych si jejich překvapení nevšimla. "Věřím tomu, že jsem pro vás velká neznámá, ale vy pro mě znamenáte totéž. Nevím, kdo z vás je schopný zrady, dobrý vůdce nebo neschopný vůbec. Chci teda vám dát možnost dozvědět se, jakou jistotu budete mít u mě." Získala jsem si plnou pozornost úplně všech, viseli mi na rtech a čekali, co jím dalšího řeknu.
"Ale popořadě, nejprve si běžte odpočinout, najíst se a poté se můžeme potkat a promluvit si o všem. Pokoje jsou přichystané pro všechny, jediný kdo má povinnost se zúčastnit diskuze jsou vůdci, u ostatních se to zakládá na dobrovolnosti. Nebudu nikomu bránit a každý bude vítán." Z vily vyšlo několik vlků a rozdávali klíče od pokojů. Shay je prokombinovala různě na můj příkaz i když mě varovala, že to může znamenat problémy, nedbala jsem na to.
Pár vůdců chtělo protestovat, ale nečekala jsem na to, že se budou hádat, prostě jsem se vybrala do vily. Shay hned ke mně přiběhla, ale odbyla jsem ji rukou. "Potřebuji se převlíknout." Jen mi přikývla a šla za mnou do mého pokoje, za mnou proudili dovnitř vlkodlaci. Zastavila jsem se na vrchu schodiště a pozorovala lidi pode mnou. Našli by jste tam všechny typy lidí ale jedno jim bylo identické, všichni byli hubení, teda spíš svalnatí a na jejich pohybu bylo něco zvláštního.
Zavrtěla jsem hlavou a vybrala se do pokoje, kam původně směrovali moje nohy. Za pomoci Shay jsem sundala ze sebe šaty a natáhla se do riflí a tílka. Nic víc jsem nepotřebovala, i když jsem v šatech byla krásná, teď jsem se cítila pohodlně. "Jakou máš strategii?" netrpělivě se mě zeptala, jak kdyby celou dobu čekala jenom na to. Mykla jsem ramenem a otočila se tváří k ní, zkontrolovala mě pohledem, ale evidentně se ji nelíbilo, že jsem zvolila pohodlí před krásou.
"Degraduji je, všechny." Překvapeně zamrkala a poté se zatvářila zděšeně. "To nemůžeš!" vyhrkla a já na ni hleděla s pozdviženým obočím. "Vážně?" zeptala jsem se takovým tónem, aby jasně pochopila co si o tom myslím. "Vždyť jsi to se mnou ani neprobrala, oni se vzbouří. A potom…." Mávla jsem nad tím rukou, nemůžou se vzbouřit, cítila jsem to v kostech. "Zavolej mi prosím Michaela a Dana s Tobym, potřebuji s nimi mluvit." Uraženě mě sledovala když odcházela z mého pokoje, nejspíš se jí dotklo, že jsem ji neposlechla.
V pokoji jsem dlouho nezůstala, mám kopu času, než svolá vůdce tak jsem šla zas do pracovny. Prsty jsem zamyšleně procházela po hraně stolu, když dovnitř vstoupil Dan. Než jsem stihla cokoliv říct tak ke mně přistoupil, až jsem se musela zadkem opřít o stůl. Jeho hrudník byl kousek od mé tváře, nervózně jsem polkla a cítila jsem, jak mi tvář zalévá horko. Pomalu se ke mně skláněl a už to vypadalo, že mě políbí když řekl: "Děláš správnou věc." Musela jsem párkrát zamrkat, než mi došel význam jeho slov. Zrudla jsem ještě víc a vykoktala poděkovaní.
Rozrazily se dveře a dovnitř vtrhnul Michael s Tobym za zády. Dana jsem v tom okamžiku od sebe odstrčila, až mírně zavrávoral, jelikož to nečekal. Michael se na nás rozhořčeně díval a už se nadechoval k nějakému plamennému rozhovoru, ale Toby ho odstrčil a nekráčel si to rovnou do pracovny, jak kdyby se nic nedělo a ještě na mě spiklenecky mrknul.
Michael napruženě za sebou zavřel dveře a přísně si mě změřil. "To nemyslíš vážně s tím degradováním?" zhrzeně a zároveň naštvaně se mě zeptal. Pomalu jsem obešla stůl a usadila se do křesla. "Myslím a vy s tím vůbec ni nezmůžete, a pokud budete takhle pokračovat tak udělám změnu i v tom že degraduji i lidi z vily, což jsem původně v plánu neměla." Arogantně jsem mu odpověděla a začla srovnávat papíry na stole.
Toby se vyšvihnul a sednu si na stůl. "Klidně, já se vypracuji zas zpátky jen nevím jak tenhle bručoun a mudrlat by toho dosáhli znovu." Pobaveně poukázal na Dana a Michaela, který se s ním hned chtěl přít, ale Dan je přerušil "Nevím, co řešíte ale je to její volba. Bud to pomůže nebo ji popraví, ale mám pocit, že kvůli tomu si nás sem nevolala." Toby se jen domu zasmál a znovu na mě mrknul, překvapeně jsem na něj hleděla, protože jsem ho nikdy neviděla se takhle chovat.
"Já vím, proč si nás sem zavolala." Zasmál se Toby. "Chce mě vyhlásit za krále, protože mám nejhezčí zadek." Když to dořekl tak se rozchechtal na celé kolo, až to vypadalo, že se začne dusit. Praštila jsem ho štosem papírů, ale evidentně ho to jen pobavilo ještě víc.
"Mám pro vás úlohu, kterou budete muset splnit." Tajemně jsem prohlásila a pohodlně jsem se opřela do křesla, protože jsem věděla, že mě čeká dlouhé vysvětlovaní a zodpovídaní hodně otázek. Byl to ďábelský plán, ale věřím, že mi vyjde.
Za chvíli mám být ve velkém sálu, kde speciálně pro tuhle příležitost nanosili stoly a židle. Poté co jsme si vybavila menší problém s kluky jsem měla ještě chvíli času ale i přesto jsem trvala na tom, že dovnitř půjdou se mnou i s Shae. Všech pět nás stálo v chodbě před sálem, jediné společné jsme měli to, že jsme byli bosky. Donutila jsem je vyzout a to samé rozkázala vlkům, kteří stáli u vchodů dovnitř, a vybavila je pravidlem, že nikdo dovnitř nepůjde obutý.
Proč? To je jednoduché, nech to berou jak vkročení do nového života. Možná mě rituálně sežerou, až se to dozvědí, ale já se s tím poperu. Vešla jsem do sálu za průvodu mých čtyř vlků. Automaticky jsem zamířila k dřevěnému vyřezávanému trůnu, snažila jsem se svoji zvědavost krotit co nejvíce a rozhlížela jsem se, až když jsem stála před trůnem.
Místnost byla rozlehlá ale teď tam bylo narváno a to doslovně, protože i mezi dveřmi stáli vlkodlaci, co se opírali o zárubně. Po krajích místnosti byli stoly s občerstvením a balenou vodou aby se vlkodlaci mohli obsloužit. Pár jich tam ještě postávala a tak jsem se usadila. Jak jsem se posadila tak se vlkodlaci pomalu trousili na místa, až nakonec šum ustal úplně.
Takže jsem se opět postavila a rozpřáhla ruce, jak kdybych chtěla obejmout celou místnost. "Jsem moc ráda, že jste sem přišli téměř všichni. Mám pár důležitých oznamů, dopředu vás upozorňuji že jakýkoliv protest nebude brát v zřetel. Poté kdo by měl otázky nebo nějaké podněty jsem vás ochotná vyslechnout." Významně jsem se znovu rozhlédla po místnosti, ale vypadalo to, že mě má polovina na háku a druhá se zas klepe strachy.
Nejjednodušší bylo identifikovat vůdce, byli si jisti sami sebou a tvářili se, že nech řeknu cokoliv, nemůžu je rozhodit. Škodolibě jsem se pro sebe usmála. "Jako první vám chci říct, že tímhle okamžikem všichni přicházíte o své posty, a je jedno jestli jste řadový vlkodlaci nebo vůdci. Všichni si svůj post budete muset zasloužit." Jakmile jsem tohle dořekla tak v místnosti nastal takový hluk, že jsem si ani nemyslela, že je to možné.
Pohodlně jsem se usadila a sledovala, jak na mě pokřikují, ukazují si a nadávají. Bylo mi to jedno, pokynula jsem Danovi a ten se zvednul a zařval na celou místnost, ta okamžitě ztichla tak, že by jste slyšeli spadnout špendlík. "Královna pronesla rozhodnutí, každý večer dalších sedm dní se tady večer budou vyhlašovat tituly, pokud si je tady někdo zasluhuje." Pohrdlivě ohrnul ret a já uvnitř vrněla spokojností že jsem se správně rozhodla.
"Pokud máte dotazy na královnu tak je teď můžete přednést." Uhlazeně pronesl Michael a já se fakt dmula pýchou. "Jakékoliv další problémy ohledně vášho pobytu budete chodit řešit za námi." Ukázal rukou na nás pět. Ani pořádně nedomluvil a z jedné stoliček se zvedl chlap, vysoký a pohledný. Blond vlasy a modré oči se upírali na mě, na rtech mírný úsměv. Celkově působil až přehnaně sebevědomě.
"Chci vědět…" zvedla jsem ruku a nenechala ho ani domluvit, já ti ukážu kdo je tu nadřazený. "Jméno." Mírně si odkašlal, jak kdyby polknul knedlík a uhladil si už tak vyžehlenou košili nebeské modři. "Reed. Chci vědět, jak jsi máme získat zpátky svůj post, nebo co pro to udělat." Vedle mě se ozvalo tlumené zasmatí a Reedův pohled se na moment přesunul ze mě na Tobyho který šeptl něco Shay a evidentně je to oba dva pobavilo.
"Reede pokud se musíš ptát, tak si nejspíš svůj post nezasloužíš. Jenom jsi mě utvrdil v tom, že jsem udělala správnou věc." Až ke mně jsem slyšela jak zaskřípal zuby, když se nasupeně posadil zpátky na židli. Kousek od něj na zem nějaká dopadla, všichni se otáčeli za směrem hluku. Uprostřed vlků stála na první pohled křehká žena.
Černé vlasy jako noc ji spadali skoro až po zadek a hnědé oči mandlového tvaru se na mě upírali s nepředstíraným hněvem. Tmavá kůže prozrazovala, že zrovna evropský typ nebude. Vedle sebe jsem zaslechla poznámku od Tobyho. "Já já slyšel, že indické ženy jsou tiché." Shay se tentokrát zakuckala smíchy a to přitáhlo pozornost Indky.
"Tobě přijde něco vtipné?" zeptala se naštvaně "Ó samozřejmě, taky bych se bavila, kdybych měla vyhříváno pod prdelí a nemusela pro to nic dělat." Ironicky dodala a to už se Shay chtěla zvedat, jenže já to odmávala rukou, aby se posadila. Zvědavě jsem si ji prohlížela, takhle silnou ženu jsem dlouho neviděla. Až teď jsem si všimla, že ji obklopují jenom ženy, že by feministka v řadách vlkodlaků?
"Jaké je tvoje jméno?" v ten moment se postavila do obranného postoje a zkřížila si ruce na prsou. "K čemu ti to je? Aby sis zaškrtla že jsem problém?" zeptala se znovu a já se postavila z trůnu. Celá místnost ani nehlesla. Všichni přeskakovali mezi námi pohledem a čekali, co se bude dít. "Jen chci vědět tvoje jméno." Jenže ona zavrtěla hlavou a tak rozpohybovala ten černý závoj. "Proč? Já taky nevím tvoje."
Někteří vlkodlaci zalapali po dechu, dokonce se v davu ozvalo něco o drzosti. "Jmenuji je Kathelin, do teď jsem používala v tomhle městě jméno Monika, ale osud si nás vždy najde bez toho, jak se jmenujeme." Pronesla jsem bez toho, abych se ohlédla na Dana. Nevěděla jsem, jestli už si vypátrali něco o mě, teď jsem jen věděla, že tuhle vlkodlačicci chci na své straně. Přikývla na znak, že mě bere na vědomí.
"Jmenuji se Aisha, své povinnosti jsem plnila nad rámec, pokud seš dobrá královna, chci být pro tebe dobrý vůdce." Kdo byl hloupější nepochopil její narážku na moje zpochybnění, ale nemínila jsem se s tím zaobírat, protože ona vypadá, že mi zbylých devět vůdců pomůže zkrotit a to potřebuji. Protože i když musejí poslechnout, bylo by to jednoduší.
"Ráda tě poznávám, Aisho a jsem ráda, že tě můžu přivítat ve vile, chci tě pozvat, aby jsi se mnou zúčastnila tréninků." Mile jsem pronesla a snažila se o neutrální výraz. Nikdo nemusí vědět jak moc mi hoří pod zadkem. "Přidám se." Obyčejné suché konstatovaní a opět si sedla. Čeká mě tady ještě pár hodin, jestli se min í vyjádřit každý ale slíbila jsem to a královské sliby se musí dodržet. I když ne vždy…

Slza sedmnáctá
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Invisible Mrs.Invisible | Web | 8. července 2015 v 20:47 | Reagovat

Supeeer :3 zase pekné ;)

2 Seléna Seléna | 15. července 2015 v 15:03 | Reagovat

no prostě unikátní, prosím rychle dalšííííííííííííííííííííííííííí.. prosímmmmmmmmmmmm

3 magic-ebisiatko magic-ebisiatko | E-mail | Web | 16. července 2015 v 16:01 | Reagovat

[1]: Děkuji moc =)

[2]: Znáš mě dělám co můžu, snažím se vás nezanedbávat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama