Dvacetjedna vlčích stop

8. července 2015 v 20:35 | EBBubeliny |  Bestie nikdy nespí
Nervózně jsem rázovala po obyváku a čekala, až zabere protijed. Většina už odešla, kvůli mě nedokázali už se mnou být v jedné místnosti, jediný kdo zůstal byl Colin. Margaret zdrhla jako první a šla se někam proběhnout, přičemž si šomrala něco o poblázněných blondýnách, Frederick s Nathanem podnikli nájezd na lednici, Lyra pečovala o Tori a čekala, jaká bude reakce na protijed.


Když jsem už po několikáté prošla kolem gauče tak si mě k sobě stáhnul Colin, nechala jsem ho nech mě obejme. Pobrukoval nějakou melodií a já se já se pomalu uklidňovala hýčkaná melodickým zvukem. Ještě že byl takový mazlík. Melodie utichla, když vzal do ruky ovladač, aby mohl přepínat kanály na televizi. Ale prolínaní zvuků televize mě jen znovu rozhodilo a donutilo myslet na to, co se odehrává nahoře.
Tori je moje sestra a hlava mi našeptávala, že jí nejsem nic dlužná ale přesto můj vlk dával jasně najevo co je jeho a co si myslí o tom, když mu někdo bere hračky. To samé si myslel i o zbytku smečky, byli naši a taky nám patří jejich smrt, proto nikdo jiný je nemůže zabíjet. Ani trestat nebo odměňovat.
Po nějaké době se otevřely dveře a dovnitř vešla Margaret, svalila se do křesla naproti mně a pozorovala mě se zamyšleným pohledem. Nervózně jsem se ošila ale pohled ji přesto opětovala. "Co je?" podrážděně jsem se zeptala, což mě za následek jen to že mě Colin pevněji obejmul.
"Jen bych chtěla vědět, co nás to bude stát." konverzačně se zeptala a nespouštěla ze mě své hnědé oči. Tahle otázka do obyváku přitáhla i Fredericka s Nathanem a jejich zásoby jídla. Chyběl tu jedině Solo, jenže toho jsem neviděla od té doby, než jsme odešli za Danielem. Dělalo mi to mírné starosti, nebyl zrovna z těch obrany schopných.
Vymotala jsem se z Colinovho objetí a ten si něco pro sebe zamručel a tak jsem si ho hladila po vlasech, abych ho učičíkala. Spokojeně se mi uvelebil v náruči a já zatím přemýšlela jak začít. "Dostala jsem podmínku." Nejistě jsem se rozpovídala a snažila se na nikoho nedívat. "Musím na víkend s ním odjet pryč."
Stalo se přesně to, co jsem očekávala, obyvák jak kdyby vybouchl. Dohadovali se, hádali se, nadávali, jaká je to blbost. "Dost." Šepla jsem "Nedal mi na výběr, a pokud nás bude chtít napadnout, vy zůstanete všichni tady a budete hlídat Sola s Tori. Oba jsou slabí a potřebují ochranu."
Margaret si pohrdlivě odfrkla "Ty odjedeš na víkend někam šukat a nás postavíš v šanc a postarejte se o sebe? Skvělé." Šomrala si a to mě úplně dopálilo, prudce jsem se postavila a vztyčila se nad ní.
"Uvědom si, že já můžu být sobecká, arogantní a sebestřední kolik chci a ty patříš mně, dokud se nerozhodnu jinak! Nejedu nikam šukat, ale jedu tam z donucení abych zachránila člena smečky. Ty stoprocentně zůstaneš tady. Pojede se mnou Nathan, to je moje poslední slovo." S tím jsem odešla z obyváku a zavřela se v staré Rasielové pracovny.
Unaveně jsem se opřela do křesla a rozhlížela se po pracovně. Bylo tady hodně knih, většinou vázaných v kůži. Otevřela jsem náhmatkově jednu z nich. Psalo se tam o rodech a byla úhledně napsaná, co mě nejvíc zaujalo. Listovala jsem, až na samý konec kde byl erb leknínu. Když jsem listovala zase zpátky, objevila jsem zmínku o tom, že ten rod se zaměřuje na sepisovaní memoárů a různých historických událostí.
Fascinovaně jsem listovala knihou a čerpala do sebe informace a hledala cokoliv, co by mi mohlo pomoct zbavit se Daniela a jeho přechytralé matky. Přejela jsem prsty po knize, když jsem ucítila prohlubeň. Otáčela jsem ji v rukou a pak jsem si všimla, že vnitřek je přilepený k obalu. Vzala jsem si teda nůž na dopisy a jemně stránku nařízla. Nerada poškozuji knihy, ale tohle mohlo být důležité.
Do klínu mi dopadl dopis. Překvapeně jsem vydechla a vykuchanou knihu položila zpátky na stůl. Ruce se mi mírně klepali, když jsem otáčela psaní ve svých rukou, na jedné straně bylo totiž krasopisem napsané mé jméno.
Lethycie, ještě se neznáme, ale budu neskutečně rád, kdybyste nás vyhledala a přijala naši pomoc. Dain Ravenglade
Nevěřícně jsem hleděla na ten rukopis a pak pohlédla na knihu a přišla na to, že je to totožné písmo. Přejela jsem pohledem znova těch pár slov a pak si všimla dalších dvou vložených dopisů. Ten první nebyl ani úhledně napsaný a dokonce ani nejčistší.
Pokud mě budete chtít najít a požádat o pomoc tak vemte jen své nejsilnější vlky a jděte po vlčích stezkách.
Raoul Volodar
Překvapeně jsem hleděla na dva různé dopisy a zaplavovali mě protichůdné pocity. Dostali jsme šanci. Chtěla jsem vítězoslavně vykřiknout a klidně se i opít jenže pak přišli otázky. Jaké vlčí stezky, a proč sakra musím hledat já je, když oni evidentně vědí, kde jsem a hlavně proč mi poslali ty dopisy. Vzala jsem teda do ruky poslední list, který mi byl taky adresován, od Rasiela.
Psal v něm, že hned poté co mě pokal, kontaktoval staré rody a jen tyhle odpověděli na žádost o pomoct, také projevil lítost, že bohužel v tomhle směru mi už nemá jak pomoci. Prý je jedině můžu dostat svým osobním kouzlem, inteligencí a krvelačností, ale mám si dát pozor, v jaké míře je u rodů použiju.
Pohodila jsem listy zpátky na stůl a zabořila se ještě víc do křesla. Všechno kolem mě začínalo být čím dál zmatenější a já si s tím přestávala dávat rady. Celou dobu jsem to zvládala ale teď, sype se mi to pod rukami. Své vlky pořádně nevedu. Nedokážu vzdorovat nátlaku ze strany Daniela, a taky jak by to šlo, když bych měla jít proti stovkám vlků. A teď tohle.
Vztekle jsem bouchla do stolu, až se kousek odštípnul. "Do háje." Jak mám najít dva největší klany, ke kterým nevedou téměř žádné stopy? Do toho mě ještě čeká ten zatracený víkend s Danielem, jak já se jen tomu můžu vyhnout. To teda vůbec netuším.
Zavolala jsem si Nathana k sobě do pracovny. Bez jakéhokoliv slova si sednul do křesla naproti mně a s mírným zájmem pozoroval dopisy rozházené po stole. Chraplavým hlasem na mě promluvil. "Tak co vyřešila jsi záhadu Blairwitch?" pobaveně mě sledoval a moje zamračení se prohlubovalo.
Podala jsem mu dopisy a čekala, až si je přečte. Pozorovala jsem jeho překvapení, které vzápětí vystřídal hněv. Něco si bručel pod nosem, až nakonec si posměšně odfrkl. "Chceš říct, že tuhle záhadu mám pro tebe vyřešit?" cítila jsem, jak mu pod kůží bublá vztek.
"A i kdybych tě tím pověřila tak co bys s tím zmohl?" pobaveně jsem se ho zeptala a čekala jsem, jakou mi dá odpověď. Nervózně se ošil, ale na tváři se mu objevil vřelý úsměv, ale nedošel až k očím a to mě trochu znervóznilo. "Vykonal bych ho, jak nejlépe bych uměl, to je samozřejmé." Pokývala jsem hlavou, byla jsem ráda, že odpověděl kladně a oddechlo mi, že jsem se rozhodla ho do toho zatáhnout.
"To jsem ráda, protože ty, Frederick a Colin pojedete se mnou. Margaret, Lyra, Solo zůstanou tady a dohlédnou na to, aby se Tori doléčila. Budu ráda kdybys pomohl vymyslet s Lyrou kam by jsme se měli vydat. Přece jenom máte na to tréning." Přikývl mi a zvedl se na odchod, ale já ho zastavila.
"Nathane, můžu se tě na něco zeptat?" řekla jsem potichu, téměř šeptem. Zastavil se uprostřed pohybu, ale neotočil se ke mně. Povzdechla jsem a si a pronesla otázku která mě tak dlouho tíží. "Jasem tak špatná Freija?"
Prudce se ke mně otočil a pohlédl na mě svými černými očima. Nebylo v nich nic, byli děsivě prázdné, jak když hledíte na černý kámen. Trhaně zavrtěl hlavou. "Nejsi, chce to jen, eh, praxi." Povzbudivě se na mě usmál, ale já už mu to nevěřila. A bez toho aby řekl cokoliv dalšího tak odešel, a nechal mě utápět se ve svých pochybách.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Seléna Seléna | 15. července 2015 v 14:53 | Reagovat

no prostě wow, jsem zvědavá jak to bude pokračovat:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama