Chatka číslo 22

21. července 2015 v 12:30 | EBBubeliny |  Bestie nikdy nespí


Ani se to nezdálo a seděla jsem na verandě a čekala na Daniela. Celé to uběhlo moc rychle, Tori se vyléčila a celkem se mi vyhýbala a zbytek času jsem trávila plánovaním ohledně Ravengladu a Volodaru. Kam přesně se vydat a co bude potřeba udělat a proto zas odpouštím smečku a podstupuji víkend s Danielem. Margaret se dostatečně vyjádřila, co si o tom výletu myslí, dokonce tam padlo pár slov o šlapkách.

Nervózně jsem klepala prsty o dřevěnou podlahu a Nathan seděl vedle mě. Rozhodla jsem se, že si ho vezmu jak ochranu a svým způsobem i jako pojistku aby se nedělo něco, co by se nemělo stát například šukat s Danielem do bezvědomí. Doufám, že se mi tomu podaří vyhnout, jinak by zas z toho poprask a já mu hlavně nemíním dát další důvod, aby si mě k sobě chtěl připoutat.

Po prašné příjezdové cestě si to sem mířilo auto. Zastavilo pár metrů ode mě, z auta elegantně vystoupil Daniel v černém padnoucím obleku. Zarazila jsem se v půlce schodu. "Cože tak elegantně?" zeptala jsem se s nádechem nervozity v hlase. Snad jsem neopomenula nic, co po mě chtěl. Došel mi totiž seznam kde byli věci, které bych si neměla zapomenout. Se značným znechucením jsem včera večer za pomoci Sola pobalila. Nevzpomínala jsem si, že by tam bylo něco o elegantních šatech nebo něco takové.

"Tobě taky ahoj. A něco pro tebe mám." S těmi slovy otevřel kufr a vyndal z něj pytel na oblečení a dvě krabice. Podal mi je a já se zamračením hleděla na ty věci, jak kdyby měli vybouchnout. "Myslel jsem, že bychom víkend mohli zahájit večeří," šlehnul pohledem po Nathanovi "pokud doprovod necháš v autě." Významně se na mě zahleděl.

Zvrtla jsem se na patě a zamířila do domu. "Nathane, prosím, nalož naše věci do auta." To bylo jediné, co jsem řekla a zamířila rovnou do pracovny, aby se převlíknu. Dala jsem si dolů oblečení a rozepla černý pytel v kterém jsem objevila bílé šaty s vzorem břečťanu. Na mysl mě vyplavala vzpomínka na ples v tunelech u Daniela. "Ten parchant." Sykla jsem si pro sebe a navlíkla se do šatů, které ve mně vyvolávaly vzpomínky.

Jak poslušná holka jsem nastoupila do auta a celou dobu do restaurace jsem se modlila, aby to proběhlo celé v pořádku. Celou dobu jsem mlčela a hleděla z auta na ubíhající krajinu. Vůbec mě nefascinovala a cítila jsem se, jak kdyby mi vůbec do myšlenek nic nepronikalo, byla to prostě jen zdlouhavá a zbytečná cesta.

Přemýšlela jsem, jestli i moje city jsou zbytečné, jestli jsou reálné. Jsou to vzpomínky, a nějaké city k němu chovám teď ale co je z toho pravda. Budu mít celý víkend na to abych to zjistila, jenže co pak? Zahleděla jsem se na něj a sledovala, jak se soustředí na řízení, je vlkodlak, i kdybychom se vybourali tak to přežijeme ale i přesto se plně věnuje šoferovaní.

Zaatavili jsme před jednou z luxusnějších restaurací, než jsme opustili auto, požádala jsem Nathaniela, aby na nás počkal. Odkýval mi to a vypadal, že mu je to celkově jedno ale měla jsem stejně výčitky, že jsem ho tam jenom tak nechala. Doobjednávali jsme si a usadili jsme se u stolu, neobjednala jsem si ani víno, protože se bojím ztratit jakýmkoliv způsobem kontrolu při něm.

"Na to jak býváš arogantní, jsi dneska nějak tichá." Zamyšleně pronesla, sledoval mě modrými očima. Opřela jsem se do opěrky židle a tvrdě pohlédla do jeho očí.

"Co když je podle mě na čase abys mluvil ty?" mírně se uchechtl a napil se ze skleničky.

"Koukám, že nech je můj dojem jakýkoliv tak ta arogance tam bude vždy." Pohrdlivě jsem si odfrkla.

"Nenech se vysmát, myslím si, že zrovna ty mi nemáš co vyčítat." Poznamenala jsem uštěpačným tónem, nech se děje cokoliv, musím zůstat nad věcí.

"To nebyla výtka, spíš poklona. Už sama jsi mohla přijít na to, že mezi námi to jiskří a že zrovna v tomhle světě tě pochlebovaní a pokora nikam nedostanou."

"Oba dva víme, že teď nemluvíme o pokoře nebo aroganci, pořád je to o tom samém že prostě mě chceš mít a nedokážeš se s tím smířit. Bylo to tak před deseti lety a je to tak i teď." Všimla jsem si jak sebou trhl když jsem zasadila ránu, a evidentně jsem se slovy trefila přesně na to nejcitlivější místo.

"Alespoň to dokazuje, jak jsi hloupá, mohl a pořád můžu ti dát všechno. Sama jsi to viděla, pořád máš šanci." Řekl mi ledově, ale já se jen sladce na něj usmála.

"Pokud sis nevšiml, já chci všechno, a taky to budu mít." Hned jsem mu opáčila a projela si zamyšleně prstem po rtech.

"Řekni mi, proč jsi mě miloval?" zvědavě jsem se zeptala a doufala v odpověď.

"Myslíš si, že tě už nemiluji?" pochybovačně se zeptal a mírně se odsunul, aby číšník před něj mohl položit jídlo, předeme zas postavil misku se salátem.

"Nemiluješ mě, chceš mě vlastnit, v tom je rozdíl." poznamenala jsem a nabrala si do úst první sousto.

"Miloval jsem na tobě to, jaká jsi byla bezstarostná, oddaná, nebojácná, a že jsi dala srdce mému bratrovi, mě bolelo. Chtěl jsem aby to srdce patřilo mě, když jsme byli děti tak jsem mu záviděl, vždy jsi mu pomohla a starala jsi se o něj, nikdy jsem nepochopil, proč jsi mě ignorovala." smutně pronesl.

"Když jsi mě byli starší a ty jsi byla čím dál krásnější cítil jsem vztek, myslel jsem, že ho miluješ, někdy tam byli pochyby, že to děláš jen, abys mě provokovala. Raz za čas jsem tě přistihl, jak na mě hledíš a já to nikdy nechápal. Neviděl jsem důvod, v čem byl Rayan lepší než já, a nevidím ho do teď." Naštvaně zavrčel a začal jíst a já přemýšlela nad tím, kolik jsem strávila času s Rayanem, kolikrát jsme se smáli, plakali spolu a prožili spolu téměř všechno. Daniel vždy stál bokem, pozoroval nás a časem nám dělal zle, dokonce několikrát napadl Rayana tak že jsem je musela od sebe odtrhávat.

Nikdy jsem si jak dítě ani jako mladá dívka neuvědomila, že bych to mohla způsobit já. Je nějaká možnost že by mě Daniel svým pochroumaným způsobem miloval? Jenže co cítím já k němu? Nemiluji ho ale to už nejspíš ani Rayana. Nebo je miluji oba ale každého jiným způsobem, vždy byli mojí součástí jen každý jinak. Jestli všechny naše problémy spějí do tohoto bodu tak jsem stejně nic nevyřešila protože Rayan je zavřený někde v kobce a pokud podlehnu Danielovi tak by pro mě zničil svět, ale byla bych jeho majetek.
----------------------

Auto jelo po štěrkové cestě, pomalu se ploužilo do kopce mezi lesy. Od restaurace jsme spolu nepromluvili, celou dobu jsem přemýšlela nad tím co se ve mně děje. Emoce jsem si vůbec nedokázala utřídit, natolik mě překvapilo, že mě miloval, že jsem nebyla schopná mu nic říct a on evidentně neměl potřebu říct něco mě.

Zastavili jsme před kouzelnou chatkou vysoko na kopci, mírně se ztrácela mezi stromy. Dřevěné prkna na verandě byli lakované a celá chatka byla ze dřeva až na cihlový komín. Nebyla zrovna největší, ale popsala bych ji slovem útulná. Jedno z mála míst na které dojdete a po hlubokém nádechu si řeknete že tohle by jednou byl krásný domov, že byste tady strávili zbytek života. Z obdivovaní okolí mě probudilo bouchnutí dveří.
Následovala jsem Daniela dovnitř, do chatky. Vevnitř to bylo neskutečné, útulné, obyvák ze dřeva, už z dálky pohodlně vypadající gauč s kopou polštářů, několik křesel a plápolající krb. Zaraženě jsem se zahleděla na krb. "Jak?" zeptala jsem se překvapeně.

"Poslal jsem pár vlků napřed, aby chatu nachystali, dovezli jídlo a tak." Pokrčil rameny a zamířil do patra, pomalu jsem cupitala za ním a rozhlížela se po všem v okolí. Malby na stěnách byli většinou obrazy přírody, jelenů a jiné lesní zvěře. Divné bylo, že jsem ani na jedné nezahlídla vlka.

"Tady nahoře jsou jen dva pokoje, jeden s dvoulůžkem a druhý s jednou postelí. Vemu si ten menší, když máš sebou tu ochranku." ironicky poznamenal a ukázal na dvoje dveře, poté na jedny naproti. "Tam je koupelna, bohužel budeš zklamaná, je tam bojler tak šetři s vodou." S tím se zabalil z chodby a vešel do jednoho z pokojů. Já zamířila do toho druhého, a když jsem otevřela dveře, byla jsem po několikáté příjemně překvapena.

Pokoj byl obložený dřevem a laděný do zelené barvy, obrovská postel dominovala celé místnosti a nad ní byl obraz. Nádherná žena v dlouhých rudých šatech se skláněla nad zakrvaveným vlkem ve sněhu, černé vlasy ji padaly částečně do obličeje. Ten obraz byl tak krásně propracovaný jak kdyby byl živý. V ten okamžik se mi vpálil do mozku že nejspíš na tu nádheru a všechen ten smutek ze smrti ,který zobrazoval v životě nezapomenu.

"Proč tak zíráš na ten obraz?" zeptal se mě Nathaniel a já polekaně nadskočila.

"Vyděsil si mě." Obviňujíc jsem mu řekla a on se jen zašklebil.

"No tak?" zeptal se mě a já se znovu zahleděla na obraz.

"Je nádherný nemyslíš?" fascinovaně jsem se zeptala, jenže on se na mě kouknul jak na blázna.

"Je to jenom obraz." podrážděně řekl, jak kdyby to vysvětloval někomu retardovanému.
------------------
Seděla jsem na gauči zabalená do deky a pozorovala praskající oheň, Nathan ležel, natáhly v kožichu před ním a vyhříval se v teple. I když bylo léto celkem, jsem mrzla, tady tak vysoko byla v noci zima a já nečekala, že pojedeme tak daleko a do takové kosy. Daniel od té doby co jsme přijeli, z pokoje nevylezl, přemýšlela jsem už nějakou dobu, že půjdu prošňupat lednici ale pořád jsem na to nenabrala odvahu. Jsem tady pořád jenom host.

Nakonec jsem se odhodlala a zabalená v dece jsem odcupitala do kuchyně, která byla jednoduše zařízená, ale v podstatě v ní nic nechybělo. Jako první jsem otevřela lednici a studovala její obsah. "Víš, že to není televize?" ozvalo se vedle mě a já sebou trhla. Do pekla pořád mě musí někdo strašit, co jsem to za vlkodlaka, když si nikdy nikoho nevšimnu. Přesunula jsem pohled z lednice na Daniela, můj pohled na něm spočinul o něco déle, protože jsem ho poprvé viděla v teplácích a obyčejném tričku.

"Mám hlad." Zašimrala jsem a hleděla dál do lednice. Přesunul se ke mně a jeho ruce se zastavili kousek ode mě.

"Můžu?" zeptal se mě a já nechápavě naklonila hlavu. "Nesmím se tě dotknout, pamatuješ?" smutně zašeptal a já bezmyšlenkovitě přikývla. V ten moment přistáli jeho ruce na mých bocích a nasměrovali mě k barové židli u kuchyňského ostrůvku. Posadila jsem se teda a začla houpat nohama.

Sledovala jsem, s jakou precizností se Daniel obrací po kuchyni a vytahuje různé příbory a talíře. Na prkýnku nakrájel všechno možný a během několika minut to naaranžoval na talíře. Jeden vzal a bezeslova zmizel z kuchyně, mírně mě to zamrzelo. Jenže z vedlejšího pokoje se ozvalo zamručení a Daniel byl zpět. Posadil se vedle mě a potisknul ke mně talíř. Překvapeně jsem na něj vzhlédla a věnovala mu opatrný úsměv.
Rozpustile se usmál. "Neměla jsi náhodou hlad?" Potáhla jsem si k sobě talíř a prohlížela si jeho obsah.

"Jak vlk." Vyhlásila jsem a zasmála se, když mě došlo, co jsem řekla, začal se smát taky a já se zarazila. Taková doba, ani jsem si neuvědomila, že jsem ho tak dlouho neslyšela upřímně se smát. Zaháčila jsem se, znova to dělám. Idealizuji si ho a opět přehlížím jeho temné stránky a stačila na to jedna malá drobnost jako večeře. Zamumlala jsem tiché poděkovaní a ignorovala jestli si všiml změnu mého chovaní.
Po vydatném jídle, které obnášelo obložený talíř, a čerstvé pečivo jsem znovu seděla na gauči zabalená v dece s hrnkem teplého kakaa. Nechápu, jak nějaký barbar to může pít studené. Po očku jsem sledovala Daniela, který seděl vedle mě, pohledem jsem zachytila hodiny a až teď si uvědomila, že je pozdě v noci. Ale popravdě se mi nechtělo vůbec spát, byla taková pohoda tu sedět a tvářit se že žádné problémy neexistují.

"Pojďme si zahrát karty." Navrhnul Daniel a vytáhl balíček karet na žolíka ze stolku vedle gauče.

"Prohraješ." suverénně jsem vyhlásila bez zaváhaní. Rozpustile se usmál a začal míchat karty.

"Budu to brát jak výzvu." Podotkl a začal rozdávat. Hned na první kolo jsem dostala skvělé karty a během pár minut ho porazila.

"Há! Já to říkala!" radostně jsem vyhlásila a pokusila se o vítězný taneček, v sedě.

"Nepřeháněj, bylo to zahřívací kolo." A znovu rozdal karty. Několik her jsem vyhrála a pak se karta začla obracet. Čím dál víc jsem musela přemýšlet, prosit v duchu o žolíka a skládat karty, o zavření z ruky se mi mohlo jen zdát. Když jsem už po několikáté prohrála, mě obdařil škodolibým úsměvem. Popadla jsem polštář a hodila ho po něm.

"Beztak jsi podváděl." Rozhořčeně jsem řekla a našpulila naštvaně rty.

"Nepodváděl, neumíš prohrávat." Zasmál se a hodil po mě polštář zpátky, jenže já jsem ho popadla a začla ho tím polštářem mlátit po hlavě.

"Nemáš podvádět! Moc dobře víš, že karty mi jdou, podváděl jsi." Pištěla jsem a pořád ho bila. Popadl polštář a přitáhnul si ho k sobě, tím jsem ztratila balanc a dopadla i s ním a polštářem rovno na gauč. Rychle mi chytl ruky, takže jsem se nemohla ani hnout. Ležela jsem na jeho hrudníku a sledovala jeho modré oči.

Hra se vytratila, cítila jsem, jak mé tělo pomalu zaplavuje chtíč. Čím dál víc jsem sledovala jeho rty, jak si je jazykem navlhčil, má je mírně otevřené a nervózně mě pozoruje. "Omluv se mi." Zašeptal. Zavrtěla jsem hlavou.

"Nemám za co, podvádíš, pokaždé." Zašeptala jsem zpátky. "Jdu spát." Ozvalo se vedle nás a my se od sebe odtáhli, ale pak mě Daniel stáhnul zase k sobě.

"Dobrou." Odsekl a na Nathana se ani nepodíval, zato já mu věnovala pohled a neměla jsem to dělat. Černé oči se na mě znechuceně dívaly, jak kdybych už teď něco provedla. Zkusila jsem se odtáhnout od Daniela, ale ten mě nechtěl pustit.

"Pust mě." Šeptla jsem a ten hned uvolnil sevření mých rukou, jak kdyby se spálil. "Jdu taky spát, dobrou Danieli." Tiše jsem řekla a vydala se za Nathanem nahoru do pokoje. Jen co se za námi zavřeli dveře, Nathan se na mě otočil.

----------
"Co to mělo znamenat? Neříkala jsi, že sem jedeme kvůli Tori? Nebo měla Margery pravdu?" naštvaně na mě vyštěkl a bylo to pro mě jak kdyby mi dal facku.

"Nechápeš to!" zavrčela jsem.

"Ale ano chápu, nebýt mě tak už tam dávno šukáte jak dva králicí." Naštvaně řekl a začal se vysvlíkat, lehnul si do postele a zakryl se až po bradu. "Pak zhasni." Oznámil mi a poté už bylo jenom ticho. S povzdechem jsem otevřela kufr a vytáhla z něj pečlivě poskládané pyžamo.

Po rychlé sprše jsem si lehla na druhou půlku postele. Otočila jsem se k Nathanovi zády a povzdychla jsi. "Je to komplikované, miluji ho, nejspíš pořád." Zašeptala jsem do tmy a v duchu doufala, že Nathan spí, jenže on se otočil a vtáhnul si mě do náruče.

"Lethy ale tohle není vysněný román. Vaše láska, nech je jakkoliv divná nevyjde. Maximálně pohřbí obě svorky." Potichu jsem vzlykla a omotala ruku kolem jeho.

"Když ono to tak bolí." Fňukla jsem. "Věřím tomu, že jsi zmatená, ale teď musíš myslet i na nás, na Tori a Sola." Pošeptal mi a silněji mě obejmul. Ukápla mi první slza na polštář, a pak další. Vevnitř mě pomalu něco umíralo, vědomí že nikdy nesmím být s ani jedním.

"Nebreč, bude to dobré." Pošeptal mi a utřel mi slzy. "Zkus usnout, budu tu s tebou, časem bude vše v pořádku." šeptal mi do vlasů a snažil se mě upokojit.

Pomalu jsem usínala když jsem zaslechla, jak se něco rozbilo, trhla jsem sebou z polospánku. "Jdu to zkontrolovat, jen spi." Pohladil mě po vlasech a odešel.

---------
Když jsem se vzbudila, tak do pokoje už pronikalo světlo, ale v pokoji nikdo nebyl. Natáhla jsem na sebe župan a obula nejhrubější ponožky, co jsem našla. Když jsem vešla do obyváku tak ten taky zíval prázdnotou. Zamířila jsem teda do kuchyně něco vytáhnout z té velké lednice, vzala jsem si teda jogurt a posadila se na židli. Koukala jsem z okna a pomalu vyjídala jogurt.

Kam se oba ztratili, Daniel chtěl strašně se mnou trávit čas a teď tu není a Nathan mě má strážit a ten tu taky není. Vyškrábala jsem poslední lžíci jogurtu a chtěla hodit do koše, když jsem si všimla rozbité vázy v něm. Takže ten rachot v noci se mně nezdál? Co musíte udělat pro to, aby vlkodlak s velice dobrými smysli, rozbil vázu? Napadají mě dvě možnosti, první je opít ho a druha naštvat. Jelikož tuhle záhadu nevyřeším bez toho, abych se někoho zeptala tak jsem se šla posadit na své momentálně oblíbené místo na gauči.

Seděla jsem a rozhlížela se, co bych mohla dělat, pohled mi padl na uložené žolíkové karty, které teď pro mě byli jak pěst na oko. Hned se mi před očima zjevili jeho rty a já musela zalapat po dechu.

Natáhla jsem se pro Danielův notebook a rozhodla jsem se ho pošťourat, jestli tam nemá nějaké filmy. Až naběhl počítač tak jsem přišla na problém, má tam heslo. Vyzkoušela jsem několik tipů, když obrazovka zčernala. Nejsem si jistá, jestli se vybil, chtěla jsem ho zavřít a nenápadně odložit na místo když se otevřeli vchodové dveře.

"Zase lezeš tam, kam nemáš?" rozmrzele se mě zeptal Daniel a donesl ke krbu několik polínek dřeva.

"Kde je Nathan?" pohotově jsem se zeptala, abych zakecala situaci.

"Jelikož ty jsi spala skoro do oběda, a krom něj jsem tu jenom sám, a dřevo samo ke krbu nenapochoduje tak jsem ho požádal o pomoc." A taky když to dořekl tak vešel dovnitř Nathaniel s navršenými polínkami v náručí.

V ten moment jsem hned zrudla, nepřímo jsem ho obvinila, že něco provedl a přitom jen nosí dřevo do chatky. "Můžu se na něco zeptat?" nevinně jsem pronesla a snažila se tvářit, že nemám nic v plánu.

"Už ses zeptala." Pobaveně poznamenal a já se zaháčila.

"Jak jsi včera rozbil tu vázu?" zeptala jsem se a všimla si, jak Daniel blýsknul pohledem na Nathana a zase zpátky.

"Padla mi." Úsečně poznamenal a rovnal polínka na sebe.

"Jak ti mohla jen tak spadnout?" zamyšleně jsem se zeptala, jenže Daniel prudce vstal, až popadalo několik polínek.

"Prostě mi spadla, jasné? Jdu udělat oběd." Zavrčel a odpochodoval do kuchyně. Zaraženě jsem se koukla na Nathana, jestli to přišlo jen mě divné.

"Chápeš to?" zašeptala jsem a ukázala na kuchyň, ale od Nathana se mi dostala ještě horší odpověď. Pokrčil rameny a začal rovnat polínka vedle krbu místo Daniela.

--------
Znudeně jsem vydechla a natáhla se na gauči. "Já se nudím." Zamrčela sem půl hodiny po Danielovom výbuchu.

"Tak pojď pomoct vařit." Křiknul na mě u kuchyně, ale já se začla smát a Nathan taky.

"Chceš, aby nás otrávila?" zeptal se Nathan a dal se do téměř hýkavého smíchu. Zrudla jsem jak rajče a nasupeně se vymotala z deky tak prudce až jsem málem upadla. "Umím vařit."

Odhodlaně jsem napochodovala do kuchyně, ale po pár minutách a třech hádkách jsem skončila na barové židli a krájela chleba do polívky. Nebyla jsem uznaná za dostatečně šikovnou, abych dělala cokoliv důležitějšího. Z nudy jsem do chlebu vykrajovala různé blbosti abych se zabavila. Položila jsem hlavu na stůl a vydechla.

"Bože to je nuda. Jak tě to může bavit?" utrápeně jsem se zeptala a překryla si jednou rukou oči, abych dala najevo, jak moc mě taková práce unavuje a nudí. Odpovědí mi byl opět smích.

"Už je hotovo." Řekl a postavil předeme pařicí talíř, v kterém se nacházela hustá, krémová polívka. Nathan se usadil k nám a potichu jsme srkali horkou polévku. Daniel vzhlédnul a chvíli mě pozoroval.

"Mohl bych mít prosbu?" opatrně se zeptal a ja pohlédla na Nathana. "Mohli bychom, jeden večer strávit sami? Jen v obyváku, nic se nebude dít jak včera, slibuji, že budu hodný." Když jsem si všimla, že pohled nevěnuje mě ale Nathanovi tak jsem se na Nathana podívala taky, ale ten se tvářil, že tady není.

"Pod pár podmínkami ano. Pokud mi povíš, co budeme dělat do večera a co máš v plánu na večer. Nemám ráda překvapení." Vážně je nemám ráda, nikdy nevěští nic dobrého.

"Tak teď můžeme kouknout nějaké filmy, a večer bych chtěl strávit u nějaké dobré večere a povídaní." Nejistě řekl a já ho vlastně před tento víkendu viděla už po několikáté nejistého. Podezíravě jsem na něj pohlédla.

"Řekni mi že ty nemáš naplánované co bude na večeři?" povytáhla jsem obočí a sledovala, jak se zahnízdil.

"Řekněme, že je v plánu losos s smetanovým přelivem a brambory se salátem a jako zakončení tiramisu." V jeho podání to znělo jak luxusní menu. Zlezla jsem se ze židle a rozběhla se, abych si zabrala gauč.

"Tak na co čekáte? Jdeme koukat na filmy." Zakřičela jsem do kuchyně a posbírala všechny polštáře, které kolem mě byli, aby jim ani jeden nezůstal.

"To není fér!" zakřičel Nathan a začal páčit spod mého sevření polštář, jelikož jsem ho pustila, skončil na zadku vedle gauče. Daniel se usadil k mým nohám na zem a začal něco klapat do notebooku.

"Tak jaký chceš?" zeptal se mě a nastavil ke mně obrazovku, proletěla jsem očima obrazovku a ukázala na jednu komedii, co jsem viděla strašně dávno.

"Ten chci, a popcorn." Zamručela jsem a zavrtala se ještě víc pod deku. Pustil teda film a vybral se zpátky do kuchyně, po chvilce jsem slyšela praskaní popcornu a i omamnou máslovou vůni.

Úplně mi v puse tekly sliny, jakmile ho donesl jsem si uchmatla celou mísu a rozvalila se po gauči, jim dvěma nezůstalo nic jiného, než si sednou na zem. Se smíchem jsem hodila trochu popcornu po Nathanovi a ten ho chytil ústy.

Uvelebila jsem se a zaměřila se na film, jak jsem natahovala nohy tak jsem se dotkla Danielového ramena. Mírně sebou cukl, opřela jsem si o něj nohu a chvíli čekala, jestli se odtáhne, a když se po chvíli uvolnil tak jsem se uvolnila taky a plně se pohroužila do filmu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Libí se ti aktualní projekty ?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama