Výlevy jedné slečny

18. června 2015 v 18:32 | EBBubeliny |  Výlevy jedné slečny
Znáte takový ten pocit absolutní bezcenosti ? I když spíš zatracení a ztráty smyslu života. Nevím jestli je to nějaká popubertalní krize, protože vzhledem k mému věku tá pubertalní krize už nehrozí. Ale začiná se to nádherně blížit syndromu vyhoření.

Pomalu na mě dopadajicí apatie je čím dál horší, jelikož mě začiná štvát čím dál víc věcí. Či se jedná o to jak rozdělit svůj čas mezi rodinu, koníčky, domácnost nebo o to jak naplnit očekavaní okolí vůči mé osobě.

Chtěla bych to psaní rozvíjet jenže není kdy. Ono většina by mi na to řekla tak si najdi čas a že argument je na všechno, ale bohužel pravda je taková že až se dostanu k počítači tak je většinou deset večer, nebo i později když syn nechce spát. Poté píšu až do ranních hodin a zas ráno vstavám.

Nevyspalá, podražděná, rozlamaná s sezení u počítače. Do toho musím fungovat už n.a sto procent hned po ránu jinak by mi synátor obrátil byt vzhuru nohama. Pokud jste to přečetli až po sem a nebaví vás to tak vám řeknu že to bude už jen horší.


Začinám být otravená z lidí prostě totalní alergie na ně. Jejich názory, problémy, stěžovaní, vtipkovaní,vyrývaní prostě hodně lidí v mém okolí nechápe že na mě nemají sahat a nejlépe ani nemluvit. Proč? To je otázka kterou se mě nikdo do ted nezeptal, vždy bud jsou na mě naštvaní nebo hned se začnou vyptávat co mi je. Jenže mě nic není a to prostě nevysvětlím.

Nechápu proč tolik lidí nedokáže pochopit že občas potřebuji svůj osobní prostor, nějaký odstup abych se mohla taky nadechnout. V klidu přemýšlet o věcech s odstupem a nadhledem. Neustále řeším věci za pochodu, snažím se je neodkládat a tím pádem pořád něco řeším. Chci vidět koho by to bavilo 24/7.

Čím dál víc si začinám uvědomovat že můj život je plný stereotypu. Úklid, vaření, nákupy, úklid, raz za čas někam jít. Prostě vím že to tak má většina lidí ale prostě štve mě to. Někdy jsi ted představuji že jsem vážně jela na tu dovolenou na kterou se chystám dva roky. Že jsem si pořídila nový telefon a dokoupila knihy. Začla pravidelně běhat a zvládla ujet na kole přes 25 kilometrů bez toho abych vypadala jak zbitý pes.

V poslední době podnikám témeř zoufalé kroky vychýlit svůj život z stereotypu. Začla jsem číst blogy o kosmetice a začla se sama sobě víc věnovat abych vypadala líp, například včera jsem si obarvila hlavu. Doma samozřejmě byla reakce takové to nicneřikajicí hmmm. Snažím se zkoušet nové recepty, vymýšlet pro nás výlety ale všechno vždy narazí do železo-betonovo-titanové-supernezničitelné zdi s názvem můj spolubydlicí-otec mého dítěte-přítel. Prostě pokaždé sabotáž první třídy. Nebavííííí mě to prostě všechno !

Když je možnost tak prostě se natáhnu na balkoně s cigárkem v ruce, kafíčkem na stole nebo minerálkou a čtu si. Nejlépe vraždy, nic vás nedostane z reality víc než smrt. A tohle mě zaručila Anita Blake. Jenže právě jsem dočetla knižní serií a nic z toho co jsem do ted četla mě nikdy neodpoutalo od skutečného světa natolik abych přestala přemýšlet.

Hlavně se děsím zítřka, čeká mě narozeninová oslava kamarádky, neptejte se mě jak ale v poslední době je všem nad třicet a mám je společné s mamkou. Prostě dva roky zpátkybych obvolala pět kamarádek a šli by jsme pařit, tančit pít prostě to rozjet. Zítra mě čeká možná divočejší verze ale já se prostě zas nebudu dokázat uvolnit, bavit nebo se alespon opít. Vždy totiž promitám nad tím co se může stát, co se může semlít, pokazit, nebo že se někdo může porvat. Nevím jestli je to fakt tím dospivaním a prostě přemyšlením jak máma prostě že má vše systém, místo a vše musí být v pořádku. Ale někdy mi chybí ty bezstarostní časy, kdy všechna starost spočívala na mých rodičích a to ohledně toho jestli dojdu až ráno a jestli se s někým nepoperu.

Dneska večer se pokusím si vyprázdnit hlavu a prostě na nic nemyslet, odpočinout si napustit vanu a zrelaxovat. Jenže začinám mít pocit že to prostě už nezabirá. Kdysi mi pomáhala hudba, pak to byli knihy, poté horká koupel a láhev vína, jo a nečekaně sex ale v posledních pár měsicích prostě jsem na nervy. Relax nefunguje tak alespon si dokouřím další cigaretku a skusím nikoho nezabít.


Jestli to bylo pro někoho zmatené omlouvám se, ale prostě jsm se z toho potřebovala vypsat a nechci to promítat do svých postav protože bych si za měsíc bila hlavu o stůl že jsem si spatlala celou dějovou liní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 22. června 2015 v 20:50 | Reagovat

Takovou tu nijakou náladu znám,jenže za mě se rodina vymluví ,,ale nechte ji,vždyť je v pubertě."

2 magic-ebisiatko magic-ebisiatko | E-mail | Web | 22. června 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: Ale já v pubertě už nejsem :-D o to je to hroší

3 Adéla. HL. Adéla. HL. | Web | 23. června 2015 v 9:57 | Reagovat

Tento článek je naprosto luxusní, jinak ano..ano, znám ten pocit (y) :-(  :-D

4 magic-ebisiatko magic-ebisiatko | 23. června 2015 v 10:03 | Reagovat

[3]: Děkuji za pochvalu, ale hlavně byl psán pod tlakem emocí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama