Slza šestnáctá

18. června 2015 v 10:08 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy


Cítila jsem únavu na celém těle, záda mě boleli a už ani nemělo cenu si přetřít oči, aby mě neštípali. Byli to pomalu už tři dny co jsem strávila v kanceláři nebo na tréninku s obranou, většinou mi Shae nosila jídlo nebo mě došel na chvíli zkontrolovat Michael. Izolovala jsem se od celé vily protože jsem musela studovat a bojovat, a hlavně pořádně se naučit jak žít s vlky.
Otec, jak divné slovo po tolika letech, mi nechal dostatek poznámek ohledně toho co dělat a co nedělat. Jak kdyby tušil že jednoho dne budu sedět za tímhle stolem a procházet knihy generací a hledat řešení, čeho? Vlastně na všechno protože Shae naznačila že by mohla přijít vzpoura ze strany smeček. I když jsem jakkoliv nadřazená všem a musejí mě poslechnout, přesto se může stát že mě budou nenávidět a hledat každou skulinku jak obejít příkaz. A mě se vážně nechce dávat rozkazy dopodrobna.
Opřela jsem si lokty o stůl a zajela rukami do vlasů. Chvíli na to jsem je znechuceně vytáhla protože celou hlavu jsem měla mastnou. Překvapeně jsem si hleděla na ruce a divila se sama sobě že jsem tak dlouhou dobu si nebyla schopná smýt hlavu. Shrnula jsem papíry na jednu kopu a vyšla z pracovny abych zamířila do sprchy.
Na schodech jsem potkala pár vlků kteří ě sborově pozdravili ale já jsem jen na ně pokývala hlavou. Pořád jsem ji měla plnou vlčích zákonů, jmen vůdců smeček, bontonů, ceremonií. Přesto jsem nedokázala přijít na co jsem zapomněla. Před mým pokojem postával Toby a snažil se tvářit nevinně jenže mu příliš cukali koutky abych mu to uvěřila.
"Co se děje?" otráveně jsem se zeptala bez nějakého obalu, prostě jsem šla k věci. Jak málo stačí k tomu aby se z vás stala drsná holka. I když nevím jestli být chlupatá je málo. Jenže Tobymu znovu jen zacukali koutky a následoval mě do mého pokoje.
"Jen ti chci sdělit že jsme tě postrádali u jídla. Za doby tvého otce to nebylo zvykem." Odmávala jsem mu rukou a zabouchla za sebou dveře do koupelny. Ani ne za chviličku jsem stála nahá pod sprchou. "Potřebuješ ještě něco?" zakřičela jsem na něj a začla se mýt sprchovým gelem který voněl po mandlích.
"Možná to že by jsi chtěla přehodnotit ochranou líní, budu to potřebovat s tebou probrat, vzhledem k tomu že do pár dní tady bude hodně smeček." Zamračila jsem se a natáhla se po žínce.
"Je nějaký způsob jak by mohli mě nebo něho z vily ohrozit?" asi chvíli poté můj unavený mozek začal znovu pracovat díky osvěžující vodě a přemýšlet nad tím jestli je někdo z těch vůdců o kterých jsem četla schopných nás napadnout. Jak jsem si v duchu procházela znova ty jména a otcovi poznámky tak jsem je postupně vyškrtávala až mi zůstalo pár jmen.
"To si nemyslím, jen by asi chtělo předejít tomu dusnu tady." Zakřičel na mě. Pokývala jsem hlavou že mu rozumím a pak mi došlo že on je ve vedlejším pokoji. "Chápu to ale i přesto chci mít radši u sebe alespoň těch pár vlků s kterými jsem se tady seznámila jako někoho cizího." Vlastně vážně by to chtělo nějakou ochranu, nikdy nemůžu vědět jestli někoho z nich nenapadne mě prozkoušet jen tak ze srandy jestli se ubráním.
Jenže na druhou stranu pokud před ně nakračím s ochrankou budu za zbabělce a to by můj obraz moc nevylepšilo. Základem je prý dát jim pocítit strach, moc a sílu nadřazenosti. A to prý přesně v tomhle poradí. V tom abych byla arogantní zmetek jsem neměla problém, silná už teď taky jsem ale nevím jak to bude s tím abych jim způsobila bolest.
"Toby prosím tě, řekni Shae aby mi dala papíry z účetnictví na stůl," ano to bylo přesně to na co jsem zapomněla, "a pak prosím tě dej vědět Danovi že s ním chci mluvit." Nečekala jsem ani na odpověď a prostě si smývala hlavu. Slyšela jsem jen cvaknout dveře takže jsem dokončila hygienu a natáhla na sebe něco pohodlnějšího.
--
Zrovna jsem vycházela s knihovny s dalšími knihami když se za mnou přiřítila vysoká blondýna. "Musíš hned do jídelny." Rychle mě oznámila a chtěla odejít. Zamračila jsem se, tak to pardon ale nejsem nějaká hadra, jaké musíš? Vyzkouším jestli jsem se něco naučila za těch pár dní.
"Okamžitě stůj!" autoritativně jsem řekla a ona se zarazila uprostřed pohybu. "Otoč se ke mně a řekni mi svoje jméno." Pomalu jak kdyby s nelibostí se ke mně otočila a hodila na mě pohled stylu a co ty jako chceš? To mi bohatě stačilo jak záminka.
"Jmenuji se Alice." Málem jsem vyprskla smíchy když jsem viděla jak nefrněná zvedá nos do vzduchu. "Tak si laskavě má drahá Alice uvědom jednu věc. To ty něco musíš, ne já. Uvědom si kde je tvoje místo protože velice rychle ti to dám pocítit, je ti to jasné?" zeptala jsem se důrazněji ale ta ženská má ze mě evidentně srandu.
"Já vím kde je moje místo." Poodstoupila jsem abych položila knihy na stolík kousek ode mě a pak k ní těsně přistoupila. Přece jenom zastrašovaní není efektní když máte ruce plné knih. Zahleděla jsem se jí do očí a nechala vyplynout na povrch kousek své šelmy. Cítila jsem jak se mi proměňují oči, věděla jsem to i podle toho že jsem mohla detailněji sledovat její tep na krku.
"Kdepak je tvé místo Alice?" zeptala jsem se naprosto nevinně. Ale přesto už mé úmysly se točili kolem neplechy protože i Shae mi přízvukovala že má ze začátku trestat i za menší vzpoury, jinak si začnou myslet že jim to všechno přejde. Jenže ona se ještě sebevědomě narovnala. "Moje místo je ve vile."
Udělala jsem menší gesto rukou. "A co konkrétně děláš ve vile?" mile jsem se na ni usmála a ona se evidentně uvolnila.
"Pomáhám kde je potřeba, nejčastěji v kuchyni." Takže na mě si vyskakuje radová vlčice, když ona tak ti vůdci mě převálcují. "Dobře Alice, když si připadáš tak důležitá tak tě zítra čekám na tréningu pro obrannou líní." Pobaveně jsem jí řekla a ona jenom zalapala po dechu, myslím si že zítra tam z ní budou mít vánoce. Se mnou před dvěma dny vyrubali asi šest stromů, co udělají s ní? To zítra uvidíme.
"Já nepatřím k obraně, nevidím důvod proč tam jít." A tahle věta mě úplně dožrala, chtěla jsem jí dat malinkatý trest a ona mi i přesto odmlouvá, původně jsem chtěla jenom nech ke mně není arogantní ale ona se ještě vzepře. Proměnila jsem si levou ruku na dlouhé drápy, jedna z mála kouzel rozených vlkodlaků a ne proměněných, a zasáhla jí přímo přes obličej.
Na zem dopadla sprška krve a Alice se sesunula k zemi. Neublížila jsem jí moc, jen taková menší krvavá facka. Já jich už dostala tolik na tréningu a když jsem se naučila jim vyhýbat oni mě na oplátku naučili je dávat. Alice se choulila u země a tiše sténala, evidentně jeden z těch domácích vlkodlaků, jak je označují strážci, kteří nikdy pořádně nebojovali.
Sklonila jsem se k její tváři u země. "Má drahá Alice uvědom si jednu věc, jsem tvoje paní, královna prober si to jak chceš ale jednu věc si uvědom. Jsi moje a tohle je tvoje místo, u mých nohou." S uspokojením jsem sledovala jak se klepe strachy na zemi. "Až odejdu ty se zvedneš a uklidíš to tady a doneseš mi knihy do pracovny. Rozuměla jsi mi?" zavrčela jsem na ní a ona se ještě víc schoulila do sebe. "Tak rozuměla?" zeptala jsem se znovu a uslyšela jsem jak vzlykla "Ano má paní."
Spokojeně jsem se zvedla z dřepu a vybrala se po chodbě pryč. Když jsem zašla za roh zaslechla jsem jak se rozbrečela. Zamrazilo mě na zádech jak kdyby mi někdo projel prsty po páteři. Zarazila jsem se na místě a přemýšlela nad tím co jsem udělala. Hleděla jsem na svoji ruku od usychající krve a zhnusila se nad sebou samou. Kde se ve mně bere to násilí, ten popud z ničeho nic jí ublížit ?
Rozběhla jsem se směrem k koupelně, vrazila jsem ramenem do dveří které se s bouchnutím otevřeli a strčila jsem ruce do umyvadla pod teplou vodu. Drhla jsem si ruky mýdlem a sledovala jsem jak se voda barví do růžova a odtéká do odpadu. Stála jsem tam a hleděla na tu vodu ještě dlouho poté co byla čistá, až příliš čistá a já si připadala tak pošpiněná tím jak jsem se zachovala.
Opřela jsem se o umyvadlo a zahleděla se na sebe do zrcadla. To mě tak moc mění vlk ve mně, nebo jsem byla zvracená vždy jen to nevyplulo na povrch. Jak jsem hleděla na svůj odraz tak mi zrazu oči změnili barvu a pak zase zpátky. Vyděšeně jsem odstoupila od umyvadla až jsem narazila do zdi. Po které jsem se svezla na zem a stulila se do klubka. Přestávám se v některých činech poznávat.
To jak jsem si vychutnala dát Alici facku, nebo jak jsem včera bořila zuby do masa proti bojovníka, když jsem cítila horkou krve v ústech. Chytla jsem se za hlavu a strčila ji mezi kolena. Musím dýchat uklidnit se, časem se to spraví, vlk se zkrotí a zklidní a já se naučím ovládat. V ten moment když jsem si odříkala těchto několik lží jsem se chtěla zvednout když se dveře znovu s rachotem otevřeli.
Mezi dveřmi stála Shae, tak ráda jsem ji viděla, ale pak jsem si všimla jejího zamračeného výrazu že něco je špatně. "Přišli smečky. Už jsou tady a chtějí vidět královnu." Vychrlila na mě a pak se zarazila, ani se nezeptala co se děje prostě mi pomohla na nohy a táhla mě ven. "Takhle tě vidět nemůžou, musíš se převléct, já jsem ti už něco nachystala." Drmolila ale já jsem se jí vytrhla protože jsem dostala nápad.
"Alice, pojď sem." Řekla jsem do prázdné chodby ale věděla jsem že v té navazující bude ještě jedna vyděšená dívka která po sobě uklízí krev. Ani ne chvíli na to přicupitala s hlavou skloněnou ke mně. "Potřebujete něco, má paní?" slušně se zeptala ale neušlo mi jak Shae na ni zírá. Protože přes celou tvář se ji od pravého ucha až k levé tváři tahali hluboké šrámy, které sice nekrváceli ale byli dostatečně vidět.
"Zaskoč do kuchyně nech nachystají občerstvení a uved smečky na zahradu a nech se tam podává jídlo." Přikývla a jak nejrychleji jí to šlo odešla pryč. Shae jenom přeskakovala pohledem ze mě na ni ale já vykročila už ke svému pokoji. "Co provedla?" zeptala se mě. Neptala se mě co se stalo prostě šla k věci. "Neposlechla." Zkonstatovala jsem, ona tomu jen přikývla na znak tomu že rozumí.
"Bylo chytré ji poslat aby se ukázala že umíš trestat." Ještě jednou uznanlivě přikývla a vytáhla ze skříně dlouhé elegantní šaty barvy nejzářivějších smaragdů. Překvapeně jsem na ně hleděla, takovou krásu jsem dlouho neviděla, nevěřícně jsem projela rukou po šatech a ucítila pod prsty drobné kamínky. Oni nejenže měli smaragdovou barvu oni se skládali ze smaragdů. Překvapeně jsem vydechla.
"Jsou nádherné, pojď převlečeme tě." Shodila jsem ze sebe oblečení a ani se nezastyděla, za ty tři dny mě Shae viděla tolikrát nahou přitom když mě ošetřovala rány že mi to už ani nepřišlo divné. Jediné co na mě zůstalo byli jenom kalhotky a tak mi Shae pomohla obléct si šaty. Seděli mi jak druhá kůže, odráželi barevné odlesky.
Byli na ramínka ale od ramínek až k zapěstí byla komplikovaná krajka takže nevypadali až tak vulgárně jak na první pohled se zdály. Obepínali mě až po zadek a pak se mírně rozšiřovali, rozpustila jsem si vlasy které mi padali už téměř do půl zad, Shae trvala na tom těch si alespoň namaluji oči a tak jsem si obtáhla oči tužkou a vklouzla do vysokých bot. Pár krát jsem se zkušebně prošla ale šaty se mi jen vlnili kolem nohou a ani jednou jsem nezakopla.
Vyšla jsem teda odhodlaná z pokoje a mířila na zahradu plnou vlků. A tak červená karkulka vyměnila svůj plášť za vlčí roucho a boty na podpatku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama