Kapitola číslo 11

22. června 2015 v 15:11 | MagicEbišiatko |  Sukuba: Mrcha z podsvětí
Viděla jsem před sebou stříbrně-modré světlo, jemně problikávalo a vznášelo se nad zemí v černočerné tmě. Neviděla jsem ani na sebe, ale cítila jsem potřebu se toho světla dotknout, nebylo daleko a tak jsem po něm natáhla ruku, ale přesto jsem nedosáhla. Popošla jsem pár kroků a světlo zintenzivnilo svoji zář. S rukou před sebou jsem opatrně projela prsty po tom světle a v ten moment jak kdybych se dotkla ledové vody. Chtěla jsem ucuknout, když v tom to světlo vybouchlo.

Prudce jsem se posadila a lapala po dechu, celé tělo jsem měla zpocené a vlasy se mi lepili na tvář. Odhrnula jsem ze sebe přikrývku a spustila nohy na podlahu, ta příjemně chladila, takže netrvalo dlouho a můj mozek se probral do reality. Až teď jsem si uvědomila, že nejsem doma ve své ložnici, natož ve svém bytě. Celý pokoj byl v bílých a pastelových barvách, od nábytku až po dekorace.

Snažila jsem se rozvzpomenout, jak jsem se sem dostala ale jediné co jsem si pamatovala, byla modrostříbrná zář. Poté jsem si vzpomněla na Drakeho, ten parchant, co se mnou provedl, že jsem v jeho ložnici? Seděla jsem na kraji postele jen v spodním prádle a přemýšlela, co podniknu dál. Nakonec jsem stáhla prostěradlo z postele a omotala si ho kolem těla, pomalými tučňákovými kroky jsem se vydala ke dveřím. Když jsem byla téměř u nich, tak se otevřeli a já se natolik lekla, že jsem si přišlápla kraj prostěradla a dopadla do změti látky na podlahu, přímo na zadek.

Jak jsem vzhlédla, stál tam Drake, s tácem a pobaveně se na mě usmál. Věnovala jsem mu můj nejvíc zamračený pohled, jaký jsem byla schopná předvést. "Jsem ráda, že se bavíš." Zabrblala jsem si sama pro sebe a snažila se nějak důstojně vyškrábat na nohy bez toho, abych odhalila něco ze svého těla. Popadli mně dvě paže a zvedli si mě do náruče, opět jsem hleděla do jeho stříbrných očí a pozorovala, jak jejich barva víří jak roztavené stříbro.

Až poté mi došlo, že je skoro nahý, měl na sobě jenom pyžamové kalhoty a to mě donutilo na prázdno polknout. Ruce jsem měla položené na jeho nahém hrudníku a pod jednou dlaní cítila tep jeho srdce zatím, co vlastní jsem slyšela v uších. Pomalu jsem cítila na jazyku vlastní chtíč, tak moc jsem prahla po jeho tělu. Odtrhla jsem pohled od jeho očí a donutila se stáhnout ruce z jeho hrudi. "Polož mě." Zašeptala jsem, ale už jsem se na něj odmítala kouknout, protože moje vůle není v jeho blízkosti silná, chovám se bláznivě a iracionálně.

Nedokážu si představit, co by se stalo, kdybych mu teď podlehla. Nejsem věřící a o svoji duši se už taky nebojím, ale nemusím jim ji odevzdat celou a můžu si alespoň její část zachovat pro sebe a i kdyby ne, chci si zachovat alespoň nějakou hrdost, když už to s mojí cudností půjde do kytek.

Opatrně mě položil na postel, ale nepouštěl mě, naklonil se nade mě a přitiskl se svým tělem k mému. Čím dál jsem víc prahla po jeho dotyku, hleděla jsem na jeho rty a pak si vzpomněla na nevyřčené otázky ze včerejšího dne. "Dlužíš mi odpovědi." Zašeptala jsem do jeho rtů, které byly teď jen maličký kousek ode mě. Odpovědí mi byl smích, kvůli kterému mi naskakovala husí kůže.

"Sáro ja ti nic nedlužím, to spíš ty mě. Ale dnes ti odpovím, pokud se zeptáš." Vydechl zpátky do mých rtů a projel rukami po látce, která kryla moje tělo. Hladil mě po bocích a putoval víš, přes žebra až nakonec mi vytáhl ruky až nad hlavu. Bylo to tak jemné ale i přesto vzrušující. "Jak to že jsem včera usla? Co jsi udělal?" zeptala jsem se na první věc, co mě napadla a snažila si dát myšlenky nějak dohromady, ale dokázala jsem myslet jenom na jeho tisknoucí tělo, které se na mě tlačilo.

"Propůjčil jsem si tvoji moc, a použil jí tak aby se ti chtělo spát. Viděl jsem, jak jsem tě rozrušil a chtěl jsem, ať si odpočineš." Zkonstatoval a jednou rukou mi podržel zapěstí u sebe, a začal sjíždět rukou zpátky směrem k mým bokům. Přivřela jsem oči a podvědomě se k té ruce přitiskla. "Chceš ještě něco vedět?" zeptal se a rty se dotknul mého krku, zacítila jsem, jak horkým jazykem mi po něm přejel, a musela jsem si kousnout do rtu, abych nevzdychla. Co se ptal?

Vlastně já jsem se ho chtěla zeptat. Moje myšlenky byla jedna velká neznámá. "Co z toho budeš mít ty?" nesmyslně jsem vyhrkla a nechala ho nech ze mě pomalu stáhne přehoz. Když se mu to povedlo, přitiskl se na mě opět, ale teď jsem ucítila jeho tvrdou délku.

"Z čeho?" nevinně se mě zeptal a pohlédl mi do očí, jemně zavadil o mé prsa a já se málem prohla jak luk kdyby na mě neležel. "Ze sexu se mnou," zašeptala jsem "jsem přece sukuba." Stiskl mi prsa a já zaklonila hlavu, okamžitě jsem ucítila jeho horké rty na svém krku. Pak mě vzal druhou rukou vzadu za hlavu a přitáhl si mě k sobě. Přitiskl své rty na mé, laškovně si s nimi hrál a pak náš polibek prohloubil. Hrála jsem si s jeho jazykem, sála ho. Kolenem mi odsunul nohy od sebe a lehl si mi mezi nohy, ale náš polibek nepřerušil.

Musela jsem se od něj na chvíli odtrhnout, abych se nadechla. "Sáro, budu mít tebe, tak že budeš jen moje. Mám s tebou velké plány, takové že na mě do smrti nezapomeneš." Zašeptal mi roztouženě. Přitiskla jsem se teda k němu a nechala jsem ho, nechť nás překulí, abych byla nahoře. Seděla jsem na něm a sledovala jeho tvář. Zračila se v ní touha, ale i něco jiného, majetnickost a v ten moment jsem věděla, že nechci patřit jednomu démonovi víc než už teď.

Chtěla jsem se zvednout, jenže jeho ruce na mých bocích mi to nedovolovali. Sklonila jsem se k němu ještě pro jeden polibek a pak jsem se mu vysmekla, i když to způsobilo, že jsem dopadla na kolena vedle postele, nevadilo mi to. Elegantně jsem se postavila, i když nevím, jestli to bylo vhodné označení vzhledem k tomu, že jsem původně klečela na zemi v spodním prádle.

"Je mi moc líto, ale patřit ti nebudu, stačí mi že, jsi můj šéf." Jakmile jsem to řekla, v jeho tváři se vystřídalo hodně emocí, od překvapení až po vztek. Otočila jsem se na patě a vykouzlila si černé šaty po kolena se stejnobarevnými boty. "Zatím." Řekla jsem mu a opustila jsem jeho ložnici. Nic mi na to neřekl a tak jsem si v obyváku posbírala věci do kabelky a zamířila domů.

Doma mě čekal prázdný byt a několik vzkazů na záznamníku. Pustila jsem vzkazy a zamířila do kuchyně pro jídlo, a abych si dala konečně kávu. První vzkaz byl od mámy, že ji dnes nemám čekat, prý zajede za nějakou známou a že tam zůstane přes noc. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a přemýšlela nad tím, že počas její návštěvy jsem s ní zatím ještě pořádně ani jednou nebyla.

Druhý vzkaz byl z muzea, že nám odklepli cestu a že za týden vyrážíme, nech do dvou dní dodám vyřízené papíry aby to bylo kompletní. To jsem se jen spokojeně uculila, protože jsem všechno papírovaní hodila na Collete, za to že spí se šéfem. S pocitem zadostučiněním jsem si zalévala kávu , když se přehrával poslední vzkaz.

Žena se představila jak Drakeova asistentka a že mi domluvila na zítra schůzku s panem Corwellem v osm večer v restauraci Broscio. Rychle jsem položila hrnek a rozběhla jsem se k lístkům u záznamníku, abych si to poznačila. Pak ještě dodala, že Pan Drake mi doporučuje, abych si doplnila energii. S pípnutím vzkaz skončil.

Unaveně jsem se sesunula na židli vedle záznamníku a složila si hlavu do dlaní. To mi ještě chybělo, dnes půjdu na svůj první lov. Ano Adelynn s Edmundem se o to pokoušeli předtím, ale vážně nemám potřebu, aby na mě dohlížela sukubí chůva s andělem za patami.

Do teď jsem měla v celku spokojený život. Práce mě bavila, chlapa jsem nepotřebovala a moje kamarádka Connie mě raz za čas někam vytáhla. I když bůh ví kde jí je teď konec, od té rozlučky se svobodou se mi neozvala. Ale momentálně začínám mít stavy, že můj nový životní styl je protkaný svaděním od různých můžu a časově to nedávám, protože se pořád něco děje. Přemyšlím jestli ještě někdy budu mít normální život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama