Devatenáct ran

24. dubna 2015 v 18:25 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí

Devatenáct ran
Uběhli už dvě noci od té chvíle, co se Tori zhroutila k zemi. Pozorovala jsem svoji sestru, jak divně to zní, jak leží na posteli a přes břicho má obvaz který opět začal přeskakovat krví. Zpocená bílá kůže měla místy fialový nádech z toho, jak jsme ji museli držet, když měla záchvat. Téměř nikdo z nás nespal a obzvlášť já a Lyra. Tá neustále vyměňovala obvazy nebo listovala v knihách a hledala protijed. Ale doteď jsme nepřišli na to, že čím ji otrávili.
Tori sebou škubla, jednou, dvakrát. Popostrčila jsem Sola od svých noh a ten vyběhl pro Lyru a ani ne po okamžiku v místnosti byla Lyra s Colinem, ani jeden nečekali na povel a Colin uchopil Tori za jednu ruku a tázavě se na mě zahleděl. Přistoupila jsem tedy z jedné strany lůžka a pořádně ji chytla za ruku a druhou ji zatlačila do postele. Poprvé jsme ji u záchvatu podcenili a nejenže se pokusila nám ublížit, ale k tomu si dotrhala všechny rány.
Lyra k ní přistoupila a šla ji dávat dolů obvazy. Čím spodnější dávala dolů tím víc byli nasáklé krví a žlutohnědým hnisem který jí vytékal z ran. Nasládly pach hnijícího masa opět zaplavil celou místnost a ten odér se nám zarýval hluboko do mozku. Ani ne dvě hodiny poté co jsme ji donesli se jí dělali samovolně rány po těle a dlouho to netrvalo a začla nám doslova hnít před očima. Rány se rychle zapalovali a místo krve a vody co z nich původně vytékala byla hnědočervená tmavá krev a žlutý hnis který páchl jak žaludeční šťáva.
I poté co jste opustili pokoj, člověk nemohl z nosu dostat ten pronikavý puch. Při první výměně obvazu jsem ucítila i vlastní žaludeční šťávy když jsem se pozvracela. Lyra mě tehdy jen zpražila pohledem a bručela si něco o práci navíc. Ale teď po dvou nocích smradu a bez spánku jsem s kamennou tváří sledovala, jak Lyra doslovně slupuje poslední kus obvazu z Toriného nahého těla. A jako předtím i teď ten obvaz šel dolů i z kůží a okolitým masem. Tori sebou začla házet a zmítat se ale s Colinem jsme ji pevně drželi.
Když Lyra zatlačila na první ránu na břichu opětovně mě naplo ale musím to udržet v sobě. Totiž z té modro fialové rány krom krve vytékala hnědá zapáchající tekutina, ale tentokrát byla skoro černá a ten smrad byl nepřekonatelný. Párkrát jsem naprázdno polkla abych zahnala sliny zpátky do žaludku. Když jsem pozorovala, jak ta černá tekutina se valí Lyre po rukách tak jsem musela odvrátit pohled. Colin ten byl popelavě bílý a pozoroval nějaký bod na stěně. Slyšela jsem jak namáčí houbu do vody a otírá jí rány.
Pohled mi přesto zalétl zpátky na její poničené tělo. Většina rán byla už omytých a musela jsem uznat, že Lyru obdivuji, jak to zvládala s takovým nadhledem. Kdybych měla já ponořit ruky do té lepkavé tekutiny, co z ní vytékala tak bych se znovu pozvracela. Zůstávala poslední rána a ta nejhorší a hlavně úplně ta první co se jí udělala.
Tori zaječela, jak kdyby ji brali na nože jen, co se jí Lyra dotkla. S Colinem jsme na ni museli zatlačit, abychom ji udrželi na místě. Házela sebou a řvala jak na lesy. Pozorovala jsem její smrtelně bílou tvář jak se vraští od bolesti až ji stékali pramínky slz po tváři. Chtěla bych ji nějak povzbudit ale vůbec jsem netušila jak. Lyra už pomalu končila s poslední ránou a Tori taky ztrácela silu s námi bojovat.
------
Unavení jsme stáli na verandě a hlavně na čerstvém vzduchu a Lyra si otírala špinavé ruky do zástěry. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a přemýšlela nad lahodným spánkem, když do mě Lyra dloubla loktem. Protáhla jsem si krk a věnovala jí unavený pohled. "Co se děje?" zeptala jsem se, ale přitom jsem tušila, co po mě bude chtít.
"Musíš za ním zajít. Já už nevím jak jí pomoci." Bezradně rozhodila rukami kolem sebe. "Moc dobře víš, že tobě dá odpovědi, které potřebujeme na to aby žila!" naštvaně ze sebe strhla zástěru a švihla ní o zem. Pokrčila jsem rameny, ale neodpověděla jsem jí, radši jsem pozorovala svoje boty. Jenže co mu řeknu? Že když ji zachrání tak se k němu vrátím? Vážně se chci nechat zlomit po třech dnech nebo vydržet ale na úkor životu své sestry. Jenže nechat ji takhle umřít, bez špetky slitovaní a s bolestmi aby si prošla těmi největšími muky.
"Uvidím, co se s tím dá dělat." Zamumlala jsem a snažila jsem se splynout s podlahou na verandě. Jenže to jsem nečekala, že Lyra bouchne. Začla mě dloubat prstem do hrudě. " Jak uvidíš?" ječela po mě "Ty sakra uděláš vše pro to, abychom jí pomohli. Já lítám kolem ní už třetí den a ty se co nejdřív spakuješ a půjdeš za Danielem nech ti řekne čím jí otrávil, a pokud za to nebude chtít tebe po svém boku nebo naši smečku tak to s ním vykšeftuješ!"
Poraženě jsem zavěsila ramena a dvakrát dlouze zapískala. "Fredericku a Nathane jdete se mnou!" zakřičela jsem do domu a vybrala jsem se směrem k lesu. Ani jsem na ně nemínila čekat, protože jsem věděla, že mě doběhnou. Dopadla jsem na čtyři a mírně se oklepala, abych ze sebe střásla ten hnusný pocit, co mě pronásledoval z Toriného pokoje.
Nestihla jsem ani proběhnout lesíkem kolem našeho domu, když se ke mně z každé strany připojil jeden černý vlk. Přidala jsem teda a běželi jsme přes les nejrychlejší cestou směrem k Danielové smečce. Po nějaké době jsem pro jistotu zpomalili dokud jsme neproběhli kolem mýtiny, kde se konal lunapar. Nakonec jsme zastali před velkými masivními dveří, které vedli do podzemního sídla, kde jsem bydlela ještě nedávno.
Bylo to divné, že v okolí se nenacházel žádný vlk a nechali nás jenom tak projít ale vlastně jsem se nikdy nestarala o to jakou Daniel má ochranu. Zabušila jsem pěstí na dveře a čekala, jestli někdo otevře. "Jestli pak nám dojde otevřít nějaký pacholek?" zasmál se svému vtipu Nathan, ale mě moc do smíchu nebylo. Když jsem chtěla na dveře zabouchat znovu tak se se strašidelným skřípotem otevřeli a v nich stál Paul.
Smutně se na mě usmál a ustoupil bokem, abych mohla vejít dovnitř. "Vůbec se mi nelibí že jsi přišla." Poznamenal chladným hlasem a šel napřed do slabě osvětlené chodby. Zamrazilo mě na zádech z toho, jak málo stačí k tomu aby se ten vysmátý blondýn který mě ze žertu balil ke mně otočil zády. "Mě se taky nelibí že tady musím být." Řekla jsem a snažila jsem se zakrýt jakoukoliv emoci, ale nejsem si zcela jistá jestli se mi to povedlo.
Jenže Paul zprudka zastavil a já málem vlítla do něj. "To není o tom, že tě nerad vidím, ale o tom do jaké pozice ses postavila a taky co vše ti kvůli tomu hrozí." Rychle mi šeptem sdělil a znova vykročil, jak kdyby se nic nestalo. Zmateně jsem za ním hleděla. Je tohle celé past jen aby Cadencie splnila svůj slib, že umřu? Nervózně jsem se ošila a i přesto že jsem měla malou dušičku tak jsem ho následovala. Stejně už není cesty zpět.
Když jsem procházela kolem svých starých dveří tak mě příjemně zahřálo u srdce, že tam pořád vidí mé jméno. Nakonec jsme došli k bílým dveřím, které byli pořád bez jmenovky. Paul opatrně dvakrát zaklepal a pak otevřel dveře, ale nešel dovnitř. Nechal mě projít a pak zahradil vstup mým dvou vlkům. "Daniel chce mluvit jenom s tebou, nikdo jiný vevnitř krom vás dvou nebude." Nekompromisně řekl. Mykla jsem ramenem a kývla na své vlky, abych jim dala znamení, že to je v pořádku. S hlubokým nádechem jsem vešla do Danielovi pracovně.
Nevím, co jsem čekala, ale vlastně se tu nic nezměnilo. Daniel jak vždy seděl za svým stolem, ale tentokrát nehleděl ani do počítače nebo papírů ale propaloval mě svými modrými očima. "Po našem posledním setkaní jsem si nebyl jistý, jestli tě tady ještě někdy uvidím." Potichu promluvil a cítila jsem, jak ze mě nespouští pohled, ale rozhodla jsem se mu ho opětovat. Sebevědomě jsem se posadila do křesla a prohodila si nohu přes nohu. "Nech si tyhle teatrální věci, moc dobře víš, proč jsem tady."
Modré ohníčky pohasly a opřel se do křesla. "Och ano zaslechl jsem, že tvoje drahá sestra se otrávila." Při slově drahá mírně ohrnul ret, aby mi dal na známost co si o tom myslí. Jenže já jsem nemínila zachovat chladnou hlavu. "Doslechl ses, že tvůj jed zapůsobil, to jsi chtěl říct. Nemám pravdu?" prudce jsem na něj vyjela a mračila se, jak to jen šlo. Štval mě ten jeho arogantní postoj, jak si myslí, že je nad věcí.
"Neříkám, že jsem to netušil." Záhadně prohodil a začal si hrát s tužkou na stole. "Možná mám pro tebe informaci, co by ji z toho mohla dostat, ale zaleží, co seš za tu informaci ochotná dát." Šibalsky se na mě usmál a bilo vidět, jak se baví na tom, že nemám daleko od toho, abych vypěnila. "Co chceš?" štěkla jsem.
"Tebe." Řekl jednoduše. Zavrtěla jsem hlavou. "To nejde a ty to víš. Co jiného chceš?" pokrčil rameny a začal putovat očima po mém těle. "Chci tebe, na tom si trvám, ale budu natolik benevolentní, že se uspokojím s něčím menším." Nervózně jsem strnula a čekala, co z něj vyleze za požadavek. Podle jeho pohledu, který lačně putoval po mém těle, jsem tušila, že nepůjde o nic dobrého ani výhodného.
"Co přesně chceš za ten protijed?" sykla jsem a zkřížila si ruce na prsou. Daniel se vítězoslavně usmál. "Jelikož tě nemůžu mít napořád tak řekněme, že tohle," vytáhl nějakou světlešedou lahvičku. " vyměním za víkend s tebou." Šokovaně jsem na něj hleděla.
"Tak to ani náhodou!" zavrčela jsem, jenže odpověď mi byl jenom smích. "Ani o hodinu dřív chci dvě noci. Nemusí to být tady, klidně sami dva ale dostanu dvě noci nebo půjdeš domů zakopat sestru."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama