Slza čtrnactá

23. března 2015 v 20:37 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy



Probrala jsem se v příjemném teplíčku. Zachumlala jsem se ještě víc do peřiny, ale pomalu jsem rozlepila oči. Pozorovala jsem pokoj v pološeru, a když jsem zalétla pohledem k oknům, tak jsem si všimla, že jsou zatažené závěsy. Potáhla jsem si ještě víc peřinu a uslyšela jsem žuchnutí na zem. Prudce jsem se posadila a tiskla si peřinu na nahé tělo. Proč jsem nahá? Přitiskla jsem si peřinu ještě víc k tělu a opatrně nakoukla ponad okraj postele. Na zemi ležela Shae rozvalená tak, jak jsem ji shodila.
"Dobré ráno," rozespale řekla a škrábala se na nohy. "Zajdu říct ať ti nachystají snídani, chceš?" vesele se na mě usmála a já jsem ji opatrně úsměv opětovala.
"Bylo by to od tebe hezké," řekla jsem a sledovala, jak se ladným krokem vybrala ke dveřím. Hned jak se za ní zavřely dveře, jsem se jak tučňák vyškrábala z postele i s peřinou omotanou kolem těla. Pomalými krůčky tak, abych nepřišlápla peřinu, jsem se trmácela ke koupelně.
Jakmile jsem byla v bezpečí zamklé koupelny, shodila jsem ze sebe peřinu a zalezla pod sprchu. Jakmile jsem byla vydrhnutá, tak jsem začala prohrabovat skříně v pokoji. Překvapivě když jsem otevřela komodu, bylo tam moje oblečení, krásně srovnané spodní prádlo a v další skříni zas zbytek. Vyoraně jsem na to hleděla a tak nakonec jsem si na sebe něco navlíkla, jelikož mi moje otázky neměl kdo zodpovědět.
Konečně oblečená jsem vyšla z pokoje a vybrala se dolu schody. Vlastně kdyby mě nevedl kručící žaludek a vůně jídla tak bych se tam určitě ztratila, ale teď jsem si začala všímat takových maličkostí, jako jsou obrazy a vázy a začínala jsem nabírat dojem, že bych se cestou zpátky už neztratila. Vešla jsem znovu do jídelny, v které jsem už předtím byla. Nejistě jsem postávala u dveří místnosti, dokud si mě nevšimla Shae. Ta hned ke mně přiskočila a vedla mě k obrovské židli, které mě už předtím fascinovala.
Usedla jsem teda za vrch stolu a prohlížela si neskutečně plný stůl jídla. Když jsem se rozhlédla tak u stolu teď bylo celkem dost lidí. Všimla jsem si, že tu je i Michael a Toby, ale mezi nimi bylo jedno prázdné místo. Když jsem pohledem znovu projela místnost a stále jsem nenašla Dana, tak mi srdce stiskla ruka, ale nechtěla jsem se před nikým zmiňovat, že mi vadí, že tady není.
Jenže Michael se na mě usmál, evidentně si všiml, že někoho hledám.
"Je na lovu," prohodil jak kdyby s nezájmem a začal si nakládat na talíř. Shae se tomu jen zasmála.
"Neboj, za chvíli tě nebude otravovat řadový vlkodlak. Brzy budeš muset stáhnout smečky zpátky kvůli tomu, že seš nová královna. Ještě nás čeká toho hodně," vesele trylkovala, bylo na ní vidět, že je to úplně jiná osoba. Z té uštěkané hnusné mrchy se stala veselá vlezdoprdelka.
Začala jsem si teda nabírat jídlo a jednou za čas jsem pokukovala po nových vlkodlacích. Po chvíli se Toby s Michaelem zvedli a bez pozdravu odešli. Postupně takhle odcházelo hodně vlkodlaků, ale já jsem se ještě na odchod neměla. Vždy mě jídlo trvalo neskutečnou dobu. Shae se ode mě ani na moment nehla a pozorovala svoji manikúru. V celé místnosti bylo divné ticho.
"Povídej něco. Proč je ze mě vlčí královna?" prohodila jsem směrem k ní a nabrala si do úst další sousto. Shae si dramaticky odkašlala.
"Mám na to svoji teorii. Jedná se o to, že náš předchozí král Dorian neměl nikdy spřízněnou duši a celkem si ulítával na ženách. Takže si myslím, že ty seš jeho prvorozená dcera s lidskou ženou. Pokud vycházíme z toho, že tvoje matka je člověk a nemáte doma ve skříni velkého kostlivce, o kterém nevíš." Když to ze sebe vypravila, zaskočila mi ty báječná vajíčka a začala jsem se dusit.
"Ne, ne. Určitě moje máma je člověk. Přece vy. Teda my nestárneme, není tak? A ona stárne," poznamenala jsem a mávala jsem vidličkou ve vzduchu, jak jsem to vysvětlovala. Shae mě přikývla.
"Tak tím pádem je moje první teorie správná. Protože králové se rodí jenom králům. I když je pravda, že je rarita, abychom byli bez krále a taky to bylo poprvé, ale naštěstí to nebyla dlouhá doma."
Zamávala jsem znovu s vidličkou, abych na sebe strhla pozornost.
"Jak dlouhou dobu jste byli bez krále?" zeptala jsem se a začala se zase cpát.
"Tentokrát myslím vážně krátkou dobu. Ani ne měsíc," prohodila ledabyle, ale na tváři ji byla vidět vráska a vybavila jsem si ty kopy papírů na jejím stole. A hlavně jak byla naštvaná, že se všechno rozpadá.
"Co se tady teda vše děje?" zeptala jsem se na rovinu a odsunula téměř vyleštěný talíř. Pobaveně se na mě koukla. A zvedla se od stolu.
"Myslím si, že na to budeme potřebovat víc času než jednu snídani. Ale můžeme se přesunout do pracovny a celé to probrat. Od tvých povinností až po to co se tady sere," řekla mi upřímně na rovinu. Odhodlaně jsem vstala od stolu. I když se mi nelíbilo, co vše jsem zaslechla v jejím tónu a tušila jsem, že to nebude otázka dvouhodinového pokecu u kávy, tak jsem byla ochotná do toho jít.
Teď byli moje starost, zodpovědnost. Nemám na výběr, musím se o ně postarat a i je začít vést. Jenže pokud nemám dostatečné informace, nemůžu uspět, takže jsem následovala Shae do pracovny na dlouhý pokec.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Seléna Seléna | 24. března 2015 v 19:00 | Reagovat

tak ráda bych vybrala v ankete povídku, ale nemohu protože je mám ráda všechny :-))) a kapitolka byla užasná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama