Kapitola číslo 8

30. března 2015 v 20:56 | MagicEbišiatko |  Sukuba: Mrcha z podsvětí


Uraženě jsem seděla u stolu v jedné z těch drahých restaurací a pozorovala jak moje mamka zbožně hledí na Drakea. Ten chrlil šarm na všechny strany. Když k nám došla servírka, abychom si mohli objednat tak se málem skácela k zemi, když ji věnoval jeden s těch svých dech beroucích úsměvů.
Podezíravě jsem si ho měřila a rýpala se ve svém jídle. Mamka mu celou dobu visela na rtech a zpovídala ho, co to šlo. Ale kvůli ní jsem se dozvěděla, že má dvě vysoké školy a podniká ve městě téměř ve všem. Ani jsem se nenadala a přišla otázka, kde jsme se poznali. Bohužel mamka mi nemínila nic dát zadarmo a ta otázka směrovala na mě.
Párkrát jsem zamrkala a trošku vykolejeně na ni hleděla. "No, víš, mami, jak dělám v tom muzeu, tak tady Drake se rozhodl financovat naši příští cestu do Chille." Drake mi přikyvoval.
"To je pravda paní Kinclová díky vaší dceři jsem se rozhodl financovat trochu tuhle expedici a zase na oplátku mám to, že se jí zúčastním v té nejlepší společnosti." Zrovna jsem se chtěla napít, tak mi zaskočila voda.
"Kam že jedeš?" mírně hystericky jsem zatáhla a hleděla na něj. "Ne, ty nikam nejedeš," řekla jsem narovinu a s překříženýma rukama jsem se opřela do židle.
"Sáro! Měla by si být ráda, že se svým přítelem můžeš strávit čas a ještě k tomu v tropickém Chille!" okřikla mě máma a přesunula svůj pohled na Drakea. "Omlouvám se, ale takhle jsem ji nevychovala," smutně prohodila.
Protočila jsem očima a mrzutě dojedla ten zbytek jídla.
"Paní Kinclová, nemáte se za co omlouvat. Sára umí být někdy nevrlá a nepříjemná, ale zase má nádhernou duši, která by donutila i ďábla si ji všimnout," teatrálně prohodil a mě zamrazilo na místě. Já jsem donutila ďábla, abych si mě všiml? Co mi zas neřekli? Drake se na mě zářivě usmíval a já jsem se čím dál víc mračila. Budu si muset nějak zařídit, aby se mnou mluvil a vysvětlil mi to.
Zbytek oběda jsem se je snažila ignorovat, protože pořád se bavili o něm. O jeho práci, o tom co studoval, všude Drake. Celkem se mi ulevilo, když jsme zastavili před naším domem. Drake se naklonil k mé mámě a galantně ji políbil na hřbet ruky.
"Camillo, bude ti vadit, kdybych si dnes na zbytek dne půjčil tvoji dceru?" Vyjukaně jsem hleděla na oba. Kdy si potykali? Něco mi ušlo. Moje mamka jen mávla rukou a už byla venku z auta a než jsem stihla protestovat, už jsme jeli pryč.
Zabodla jsem svůj naštvaný pohled do Drakea.
"Co to má k sakru být?" vyštěkla jsem na něj. Poposedl si blíž ke mně a upřel na mě ty své stříbrné oči. Měla jsem pocit, jak kdyby to bylo plavoucí stříbro, ještě jednou jsem zamrkala, ale zas to byli jen šedé oči.
"Víš, Sáro," zavrněl jemně a projel mi rukou po paži, "myslím si, že je hodně věcí, které bychom měli probrat sami dva." Zhypnotizovaně jsem mu hleděla do očí a přikyvovala zároveň s ním. Všimla jsem si, jak si jazykem navlhčil rty, a mě vyschlo v puse.
Sklonil se ke mně a naše rty se propojily. Byl to jen letmý dotek a pak se ode mě odtáhnul. Seděla jsem jak přikovaná a tep mi bušil v uších. Rozšířenýma očima jsem ho sledovala. Natáhnul ke mně
ruku a pohladil mě po tváři, až nakonec mi zvedl bradu. Ještě jednou mě políbil a odtáhnul se ode mě. Párkrát jsem zamrkala jako bych se probudila z transu, zrovna když auto zastavilo.
Drake mi podal ruku a pomohl mi vystoupit za auta. Stáli jsme před impozantní budovou, která měla minimálně patnáct pater. Následovala jsem ruku v ruce Drakea dovnitř budovy. Prošli jsme naleštěnou recepcí, kde se za pultem nakrucovala krásná žena. Popřála nám hezký den a zavolala nám výtah. Překvapeně jsem si ji prohlížela a nastoupila do výtahu. Ve výtahu Drake vytáhl čipovou kartu a zmáčkl tlačítko s příslušným patrem.
Pozorovala jsem se v nablýskaném zrcadle. Před nedávnou dobou bych si sama sebe nedokázala představit vedle někoho jak je Drake. V zrcadle stála, i když nízká, ale krásná žena s dlouhými zrzavými vlasy, které v mírných vlnách padali na velká oblá prsa, pak následoval hubený pas a zaoblené boky. Jediné co z mého starého já zůstalo, byly moje hnědé oči, které jsem odtrhla od svého odrazu a zaměřila se na muže vedle sebe.
Kde jsem k tomuhle krásnému muži přišla? Zavrtěla jsem hlavou, abych si utřídila myšlenky a konečně se zeptala na to, co jsem chtěla vědět.
"Kde to jsme?" zvědavě jsem nakukovala přes otvírající se dveře výtahu. Když se otevřeli úplně, tak jsme se ocitli v chodbě, která vedla na dvě strany, na obou byli obrovské dveře a před výtahem stolek s úchvatným aranžmá.
"Kde to teda jsme?" zopakovala jsem otázku a vystoupila z výtahu a následovala ho. Ohlédl se na mě a jen se usmál.
"Momentálně jdeme do mé kanceláře, ale pokud chceš vyzkoušet i druhé dveře, tak ti určitě zajistím prohlídku mé ložnice." Mrknul na mě a já jsem zrudla až po kořínky červených vlasů. Musela jsem se zasmát nad vlastní absurdností. Už jsem se s tímhle chlapem, o kterém ví moje mamka víc, než já dvakrát líbala a i přesto se červenám.
Drake se vydal hned za velký stůl a posadil se do obrovského koženého křesla. Začal něco vyťukávat po stole a já jsem si až teprve všimla, že ve stolu má zabudované něco jak mega tablet. Opatrně jsem se rozhlédla a nakonec jsem se posadila na bílý gauč. V celé kanceláři převažovala bílá a béžová. Bylo tu pár křesílek neidentifikovatelného tvaru, nejspíš nějaké "moderní" kousky.
Pořád jsem si nevěděla, co si mám myslet o tom celém. Vlastně v poslední době se mi vše událo v takovém sledu událostí, že jsem si nedokázala ani vše vtěsnat do hlavy. Když si to shrnu, tak je to jak tragikomedie. Potkám dva podivné týpky, díky kterým se ze mě stane nesmrtelná sukuba. Jeden mě políbí a ne jednou a druhý mě donutí jít do klubu, abych sbalila někoho kvůli sexu, a pak žárlí. Panebože zavolejte někdo na psychiatrii, potřebuji pomoc, protože tohle by mi nikdo nevěřil.
Drake zvednul pohotově telefon hned po prvním zazvonění. S někým se dohadoval, ale netrvalo to ani minutku. Založil si ruce pod bradou a upřel na mě pohled.
"Chtěl bych s tebou probrat smlouvu. Tvé povinnosti a vše k tomu." Otevřel šuplík a z něj vytáhl stoh papírů a sedl si vedle mě na gauč. Rozprostřel papíry po konferenčním stolku a vytáhl si propisku z kapsy.
"Jakou smlouvu? Proč bych měla s tebou uzavírat smlouvu?" nechápavě jsem na něj hleděla a brala hned první papír do ruky.
Drake se vedle mě potichu uchechtnul. Nakrčila jsem čelo v zamračení a zahleděla jsem se na papír s vyplněnou hlavičkou a mým a jeho jménem.
"Víš, Sáro, život není sranda, to by si mohla vědět. Jelikož je z tebe sukuba, tak máš jisté povinnosti krom toho se udržet na živu. Pokud nadále chceš zůstat v tomhle městě, musíš si uvědomit, že pod někoho spadáš. Tento svět má svojí hierarchii a ty ji musíš začít dodržovat. Ale jestli chceš opustit město tak to klidně nepodepisuj." Pohodil ledabyle rukou k papírům.
Vzala jsem tedy všechny papíry na klín a začala si je pročítat. Povinnosti každé je dodat potřebný počet procent duší za měsíc. Zírala jsem na ty papíry a nestíhala lapat po dechu. V případě že ji bude vybrána duše, může odmítnout maximálně s příslibem splnění nadbytečné normy. Kulila jsem dál oči a procházela stránku po stránce. S každou povinností se mi víc a víc otvírala pusa a nechápala jsem z toho.
"Vždyť to je jak smlouva pro šlapku?!" rozhořčeně jsem se na něj koukla, když jsem dočetla smlouvu a pohodila jsem ji na stůl.
Ozvalo se pípnutí a do místnosti vešla žena v béžovém kostýmku. Oba nás pozdravila a dotlačila do místnosti vozík s občerstvením. Ani nezaváhala a po chvíli byla pryč. Hodila jsem pohled na Drakea, ale ten byl rozvalený na gauči s povolenou kravatou a sledoval mě. Zvedla jsem obočí v němé otázce. "Co? Myslel jsem, že s tebou to bude na dýl, že si něco dáme." Protočila jsem očima a zahleděla se na tu smlouvu, jako kdyby byla něco odporného.
"Jdeš to podepsat nebo ne?" švihnul po mě pohledem a vydal se vyjídat koláčky z obslužného stolku. Vzala jsem teda do ruky propisku a nervózně s ní ťukala o stůl.
"Ale co z toho budu mít já?" zvedla jsem k němu hlavu, ale on zas jen pohodil rukou.
"Vždyť víš. Ochranu před ostatníma, Sáro seš na mém území. Nezáleží na Edmundovi nebo komkoliv. Uvědom si, až do skonání věků je z tebe sukuba, pekelnice. Patříš naší straně a jediný kdo v tomto městě ti může poskytnout ochranu, jsem já. Buď ty podmínky budeš akceptovat, nebo opustíš město. Protože z andělů ti nikdo neposkytne ochranu. A budeme k sobě upřímní, mám pro tebe slabost, takže mi jen bude vyhovovat, když tu zůstaneš."
Prohlížela jsem si ještě jednou smlouvu. Ano budu svým způsobem muset splnit kvótu zničených duší. Čím čistší duše tím lépe pro pekelnou stranu. Naši stranu, kterou jsem byla donucená si vybrat. Nezaleží na tom, kde budu, protože vždy se najde někdo, kdo mi bude diktovat pravidla. Nechci opustit svoji práci, známé a ani tohle město. Našla jsem si poslední stranu a vydechla jsem. Podepsala jsem ji, další smlouvu s peklem, ale až na ten rozdíl, že tahle byla úmyslná, ta předtím byla jen shoda náhod, že ti dva blbi se chtěli na mě zabavit.
Byla jsem mírně nervózní a po dopsání poslední čárky na svém jméně jsem opatrně položila smlouvu, jak kdyby měla zmizet v kouři. Musím v tom začít vidět výhody a naučit se z nich nějak těžit. Až se vrátím domů, budu muset zavolat Adelynn a začít poslouchat její rady. Děsím se toho, co vše budu muset dělat, abych udržela svoji maličkost naživu. Ale víc se bojím toho, když potkám Edmunda a
taky všeho co má v blízké budoucnosti následovat, protože ať mi říká kdo chce, co chce. Peklo není pozitivní a ani dobré tím pádem nebude, ani dobré to co mě čeká.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama