Solo část 1

19. února 2015 v 1:31 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí



Venku foukal studený vítr. Větve stromů se divoce nakláněli k domům a skřípali o zdi. Byla už pomalu zima a mračná byli tak hustě zatáhlá, že vypadali jak černý dým. Jednou za čas se ozval hrom bouřky. Ale ještě stále nepršelo. Celá ulice byla tmavá, dokonce ani pouliční lampy nesvítily. Co pro tuhle rodinou čtvrt bylo velice neobvyklé. Na konci ulice v jednom nejvzdálenějším domě se ještě svítilo i přesto že byla hluboká noc.
Menší dům s oprýskanou barvou v téhle tmavé noci vypadal ještě hůř než za denního světla. Oloupaná omítka vrhala strašidelné stíny a neupravené keře se formovaly do hrůzostrašných obrysů. Na verandě se rožlo a s buchotem se otevřeli dveře. Vyšel ven chlap. Vysoký s dlouhými blond vlasy, které se leskly díky světlu, které vycházelo ze staré zaprášené lampy. Chvíli na to vyšla z domu drobounká žena.
Potáhla ho za ruku a pak se mu vrhla do náruče. Její tělo se otřásalo vzlyky.
"Neodcházej," šeptla a přitiskla se k němu ještě víc. Muž ji něžně pohladil po hlavě.
"Musím, sama jsi to slyšela. Ulfric mě volá." Jeho oči se vpily do jejích a oba věděli, že kdyby měli na výběr, tak už jsou dávno pryč. Jenže on musel jít a ona zůstat. Kvůli němu.
Muž vzal její obličej do dlaní. "Roso, musíš zůstat silná. Ochránit ho a postarat se o něj. Kdybych se nevrátil." Jenže se mu zlomil hlas a Rosa tiše plakala. Dívala se do očí které možná nikdy neuvidí, ale s tím museli počítat. Že to někdy přijde. Bylo to nevyhnutelné. Muž si ji přivinul ještě jednou do náruče a vášnivě ji políbil.
"Miluji vás, navždy," zašeptal ji do rtů a pak ji pustil.
Rosa se rozvzlykala, ale věděla, že musí zůstat silná. Dívala se, jak její muž mizne ve tmě. Až ho neviděla tak zhasla a vešla do domu. Zavřela za sebou dveře a svezla se po nich na zem. Teď mohla plakat. Horké slzy jí stékaly po tváři. I když ji opustil tolikrát, vždy se vrátil, ale tentokrát to bylo jiné. V hloubi duše cítila, že ho už nikdy neuvidí.

Na schodech se ozvalo ťapání bosých nožiček. Dolů po schodech scházel malý kluk. Mohl mít tak pět let. V šedém pyžámku a se střapatými blonďatými vlásky stál na pohledném schodu. V jedné ručičce držel medvídka a druhou si třel rozespale očičko. "Děje se něco, maminko?"

Rosa si utřela slzy z očí a roztáhla náruč. Chlapec seskočilo ten posední schod a vrhlo se jí do náruče.

"Všechno bude v pořádku," zašeptala a hladila ho po vláskách. Tolik vypadá jak on. Než se stihla znova rozbrečet tak si vzpomněla, že musí být silná.

"Všechno je v pořádku zlatíčko. Proč nejsi v posteli?" zeptala se na oko káravě na chlapce. Klučina se zahnízdil a nejistě kouknul na maminku.

"Pod postelí je bubák." Žena se jen zasmála a vytáhla ho na nohy sebou. Kdybys věděl, jak bubáci vypadají doopravdy. Trpce si pomyslela a nakonec si ho vzala do náruče.

"Pojď, uložím tě do postele a kouknu se na toho tvého bubáka," zasmála se a začala stoupat do schodů. Přešla celou chodbou a celou dobu malého pusinkovala.

"Tak ty nezbedo, nebudeš spinkat?" vrhla se s ním na postel a začala ho pusinkovat i na bříško. Malý se svíjel a chichotal. Když v tom něco bouchlo. Nebyli to dveře. Tupý náraz na zeď. Rose sebou poplašeně trhla. Naznačila malému prstem, ať je potichu. Pak se rána ozvala ještě blíž.

Malý popotáhnul nosem.

"Bubák," zašeptal. Rose na nic nečekala. Chytla malého a schovala ho do prázdné bedny na hračky. Dala mu do ruky medvídka a pusu na tvář. Malý se tvářil vyplašeně.

"Ničeho se neboj. Zahrajeme si takovou hru, ano?" Malý přikývnul, ale přesto ji pozoroval vyděšenými očkami.

"Budeš tady schovaný, dokud pro tebe někdo nedojde ano? Nepůjdeš ani na záchod prostě budeš celou dobu tady ano?" naléhala na něho.

Malý horlivě přikyvoval a tisknul si k sobě medvídka. Rose k němu dala deku, aby mu nebyla zima a vlepila mu velkou pusu.

"Miluji tě broučku," Zašeptala a zavřela víko bedny. Přehodila přes ni deku a než se stihla otočit tak ve dveřích stál chlap.

"Kampak ti zdrhlo dítko a manželíček?" chraplavým hlasem zatáhl a rozchechtal se štěkavým smíchem. Rose vyděšeně couvla k oknu.

"Nechte nás na pokoji!" zařvala, ale bylo vidět, že se bojí. Klepala se jak osika a po tvářích ji tekly slzy. Chlap se jen ušklíbl a přiblížil se k ní další dva kroky. Rose ustoupila, ale až natolik že narazila do okna. Hned se chtěla otočit a utéct přes okno, ale oči se ji zasekli na bedně.

Nemůže ho tu nechat. Po tvářích se jí pustili další slzy. Jenomže někdo ji zvenku popadl rukou kolem pasu. Na zem padalo tříštící se sklo z rozbitého okna a než stihla cokoliv říct nebo udělat tak ji vytáhli ven. Chlap se porozhlídnul po pokoji, ale nikde nic nenašel. Prošel celý barák a nikdo nikde.

Všude bylo ticho a bylo slyšet jen hvízdání větru rozbitým oknem dovnitř. Z dálky bylo slyšet úpěnlivé vytí, které se míchalo s ženským křikem. Bolestivé vytí asi po hodině přestalo. Chvíli na to se venku rozpršelo.

Po ulici kráčela téměř neviditelná postava. Ale nebloudila, šla si za svým cílem. V odraze světla jednoho z oken jste poznali, že je to žena. I ten ladný krok a drobná postava tomu napovídala. Tiše jako stín se vplížila do domu, v kterém vlastně už ani nikdo nebydlel. Neosvětlený dům na konci ulice.

Žena si přitáhla plášť blíž k tělu a sebevědomě vešla do domu. Hned si to zamířila po schodech nahoru. Jak kdyby věděla, kde přesně hledat. Přešla dvěma pokoji, až došla do toho dětského. Pořádně se rozhlídla, když si všimla přehozené deky přes bednu. Na dece byl vlk. Hned pochopila. Stáhla deku z bedny, a jakmile ji otevřela, našla v ní spící dítě. Opatrně ho zvedla do náruče a zabalila do zlaté deky, která byla přehozená přes něj. Pak kolem něj pro jistotu omotala ještě tu, co byla na bedně.

Chlapec spalo a tisklo si k hrudi medvídka. Jenže nebyl čas rozjímat. Položila chlapce na postel a pod postelí našla obrovskou tašku. Ta taška tam čekala. Přesně na tento okamžik a ona to věděla. Popadla dítě i s taškou a odešla z domu bez toho, že by si kdokoliv všiml, že se tam něco událo. Nikdo z ulice nikdy nepřišel na to, kam se ta rodina poděla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama