Když mu bylo čtrnáct

19. února 2015 v 1:21 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí


Seděla jsem v blátě a zabořovala ruky do něj. Pohledem jsem ani nevnímala okolí a jen tak tam prostě seděla. Celá ta událost mi ze začátku třeštila v hlavě. Celý ten čas v novém klanu byl šilený. Mám pocit jak kdyby uběhli století od té doby co jsem byla se svým původním klanem. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy a znovu jsem citila tu drasajicí bolest v hrudníku. Začinalo být toho na mě moc. Chytla jsem se za hlavu a zaupěla. Jak moc chci aby všechny ty vzpomínky zmizeli. Na Daniela jak mě líbal u sebe v kanceláři. Na Rayana jak jsem se na něj vrhla.
Bolelo to tak moc. Sesunula jsem se do bláta a mlátila a kopala kolem sebe. Proč jsem se do toho všeho nechala namočit. Co jsem komu provedla že mám trpět? Celé mé tělo se naplo a strnulo na místě. Neveděla jsem co se děje. Seděla jsem v tom potoku snad celý den. Medzitím se rozdělo a ted znova začínala být tma. Tělem mi znovu prošla podivná vlna a pak mi to došlo. Snažila jsem se odsunout svého vlka. To on za to mohl, za vše ale ted mi chtěl něco naznačit.
Zavřela jsem oči a pokusila jsem se ho v sobě najít a netrvalo to dlho ani ne chvyličku a on vystřelil na povrch. K zemi se snesl zbytek mého oblečení a oklepala jsem si z srsti zbytek bahna. Ani jsem se nemusela kouknout do odrazu ve vodě a veděla jsem že celé mé tělo pokryva sněhově bilá srst. Napla jsem se jak luk a protáhla si všechny svaly v těle.
Někde v dálce jsem slyšela upěnlivé vytí. Už jsem chtěla odpovědět ale pak mi to došlo. Nevím kde jsem ani jak daleko. I když mi znělo povědomě nebudu to riskovat. Slyšela jsem dunení lab do země. Začla jsem se koukat po nějakom možném ukrytu. Jenže v okolí temeř nic nebylo. Spíš to bylo takové udolí. Stromy. Vybrala jsem si jeden ze statnějších stomů a vydrápala jsem se na něj. Parkrát mi proklouzla větev a málem jsem skončila dole na zemi na nufáku. Vylezla jsem celkem vysoko a větve se začli prohýbat pod mou váhou. Takže mi nezůstalo nic jiného než se proměnit a snaži se nenapadě sedět aby si mě nevšimli.
Slyšela jsem šuštění listí a sem tam křupla větvička. Snažila jsem se v klidu dýchat abych sklidnila srdce. Namlouvala jsem si že se mi nemůže nic stát. Křečovitě jsem svírala větev až mě zbělali prsty a snažila jsem se ještě k tomu nespadnout. Napínala jsem uši a pak si všimla jak někdo proběhnul pod stromem nasledovaný dalším stínem.
"Do hajzlu."ozvalo se a ja jsem málem šokem vypískla. "Musí tady někde být, šaty tu jsou a nemůže být daleko. Uběhla něco kolem 20 mil taky musí odpočívat." Zašomral Daniel a ja se snažila vykouknout pomedzi větve abych viděla s kým tam je. Jenže jsem znova strnula v šoku když jsem zaslechla druhý hlas. "Jak kdybys ty něco o tom veděl!" Vyštěknul Rayan na něj a dál si něco šomral jenže odpovědí mu byl jen smích.
"Tak moje chyba ano? Měl jsi tam být, je to tvůj problém smiř se s tím!" štěkavě mu odpověděl Daniel. Já ale neslyšela co předtím řekl Rayan. Jaký problém? Jaká chyba? Natáhla jsem se ještě víc ale nic jsem neviděla. Opatrně jsem našlapovala abych nevydala ani hlasku nebo sebemenší zašuštění a slezla jsem o pár větví níž. Doviděla jsem leda tak na Rayana. Ten měl ve tváři zuřivý výraz. Co se to děje? Nechápu to vůbec, vždyt byl naštvaný Daniel. Kvůli tomu sexu s Rayanem.
"Víš proč je to tvoje chyba? Protože tohle celé tak vůbec nemělo být !" řval na něj Rayan a byl ve tváři celá rudý vzteky. Vyplieštala jsem na něj oči a nechápala to. Vždyt když se mnou nechtěl mít sex tak se měl bránit. Řvalo v duchu mé dotčené já. Daniel se ale zasmál ale tenhle smích nebyl ten hřejivý z kterého jsem většinou vrněla blahem. Byl hrůzostrašný, na zátylku se mi zvedali chloupky.
"Milý bračeku a co si jako myslíš ? Že kvůli tomu že jsi tehdy zafňukal u matky že jsem byl potrestaný dost?" slyšela jsem jak Daniel začal Rayana obcházet ale ten stál na místě jako přikovaný. "Ne. Ne. Ne. Rozhodl jsem se už v té době že si vezmu co chci. A divej jak byla nadšená když jsem jsi to s ní rozdával." Málem jsem zalapala po dechu a přicapila jsem si ruku na usta abych nevydala žadny zvuk. Ty hajzle. Sykla jsem si v duchu ale nevydala jsem ani hlásku abych slešela co bude následovat.
"To že ty ji miluješ je uplně irelevantní. Obvzlášt pro mě. Bude moje jestli chceš ty nebo ona. Na tom nezaleží. Já si půjdu vždy za svým." Zavrčel Daniel a ja jsem neveděla co se tady pořád děje. Jediné co mě ubezpečovalo že to je pravda byla slza která Rayanovi stekla po tváři. "Bastarde." Zašeptal Rayan se zatnutou čelistí a pohledem propalovat bratra.
"Jansý bratříčku to známe ten příběh. Ted mi to budeš bouchat o hlavu zas?" Uštipačně zatahl Daniel a ja jsem se vůbec nechytala. Vždyt Daniel byl tak okouzlujicí a Rayan takovou harant. Co se děje nebo co to bylo za divadlo ? Proč to je ted celé jinak? Daniel se mi už začátku libil a něco mě k němu táhlo a z něj se vyklube ted takový arogantní chlap ?
"To není příběh! To je realita! Moc dobře víš že jsem ji dva roky miloval než se stala ta tragická událost!" řval po něm Rayana zpět. Jaká událost. Napínala jsem uši a slezla dalších pár větví dolů. Divila jsem se že si mě ještě nevšimli ale Rayan potichu břečel a Daniel byl uplně mimo, prostě jiný.
"Rayane vzpamatuj se! Bylo ti 14 nemohl jsi ji milovat. Nevíš co to znamená !"řval po něm zase Daniel zpátky a viděla jsem jeho zarputilý výraz dosáhnout si svého jenže Rayan kroutil dál hlavou. "A nebyla to tragická událost konečně si to připusti prostě její rodinu vyhladili a ona nějakým zázrakem přežila a nic si nepamatuje a to je jedn dobře ! Všichni jsme dospěli tak dospěj taky!" poslední větu Daniel jen zašeptal ale stále uprial svůj pohled na Rayana.
Jak moji rodinu vyvraždili. Vždyt to bylo nedávno. A pak jsem se dostala k Danielovi a jeho klanu. Rayan mě miloval? On se plete. Nemohli jsme se znát. Kroutila jsem hlavou a do očí se mi tlačili slzy protože jsem podvedomě něco tušila ale nemohla jsem si vzpomenout. Začla mě bolet hlava. Proč si nevzpominám na dětství ve své smečce. Přemýšlela jsem a neposlouchala další hádku co dole probíhala. Já si nic nepamatuji šokovaně jsem zjistila a zhoupnul se mi žaludek.
"Proč si myslíš že umřel její klan? Protože ji našli ! Měl jsem to štěstí že jsem tušil co se bude dít a byl tam. Kdybych tam nebyl tak ta tvoje pseudo láska by byla v trapu. A dopadlo by to uplně stejně kdyby ještě někdo přežil v její smečce." Spozorněla jsem a poslouchala Daniela. Jak kdyby někdo přežil ? On to veděl že nás napadnou a nechal je umřít? V mém srdci zaplál takový vztek. Bublal pod koží a myslela jsem že vybouchnu.
Pohlédla jsem na zem a spustila se dolu pomedzi větve. Měkkým žuchnutím jsem dopadla na nohy. Narovnala jsem se a zahleděla se do šokovaných očí Daniela a pak Rayana. " Nenavidím vás. Oba" zašeptala jsem pomedzi slzy vzteku a dala se znovu na utěk. Nechci poslouchat jejich chabé vysvětlení. Nezajima mě to.
Všichni jsou kvůli mně a němu mrtví. Ale proč? Proč jsem tak důležitá? Je to kvůli tomu co spomínali na plese? Kvůli domu že jsem gull blodslinje? A co to teda vlasně jsem? Kladla jsem si tyhle otázky do kola a kličkovala medzi stromy co mi nohy stačili. Veděla jsem že mě nedoběhnou a i kdyby chtěli tak mě nechytnou. Tentokrát ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama