Slza první

22. ledna 2015 v 13:10 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy



Vlčí slzy

Hodila jsem tašku vedle botníka a skopla si botasky z nohou. Bylo už teploučko a blížili se mi maturity ale já to prostě nějak neřeším. Ve škole nám stále něco valí do hlavy že se máme učit a poctivě připravovat a bla bla bla. Vběhla jsem do kuchyně, když můj radostný usměv setřel pohled na otčíma.

"Meškáš!" štěknul po mě a viděla jsem jak se máma přikrčila při sporáku." Měla jsem meškat víc abych tě nepotkala." Drze jsem mu odpověděla a vybrala si jídlo z lednice. Nebudu se s nějakým debilem vybavovat. "Nebuď na svého otce hrubá Katelin !!" okřikla mě máma. "To by musel být můj otec !" štěkla jsem po ní zpátky. "A dost !" štěkl po mě Rob "Okamžitě se posad! S maminkou ti chceme něco oznámit."

"Rozhodli jsme se," významně kouknul na mamku a na mě se zašklebil " že po maturitě nepůjdeš na uměleckou školu a půjdeš v maminčiných šlápějích a půjdeš na účetní." Samolibě se na mě zašklebil a já jsem v ten moment myslela že bouchnu. "To si jako děláte prdel ne?!" a že jsem i bouchla " Jako to jste se posrali! Já na žádnou účetní nepůjdu, to nech vás ani nenapadne, to že jste si vy zničili život neznamená že budete ničit ten můj !"

Mamka se na mně otočila se shovívavým pohledem" Ale Katelin, nedělej scénu. Domluvili jsme se s tvým tátou na tom že tohle bude pro tebe to nejlepší. Víš jak je to s umělci, ti nemají žádnou budoucnost." Mile se na mě usmála a snažila se mi podložit argumenty co ji Rob nakecal. " No to vůbec nevím! Já jdu na uměleckou a basta ! To že ti tenhle náboženský bastard něco namluvil není můj problém!"

Rob se rychle zvedl a chtěl po mě skočit ale já jsem se jenom na něj posměšně usmála a vyrazila do pokoje. Rychle jsem vyběhla schody. Zprudka bouchla dveřmi a rychle je za sebou zamkla. Žádny dupot nohou jsem neslyšela takže se asi za mnou nerozběhl. Je to prostě debil ! Nemam slov. Stále by mě za něco buzeroval a mně to fakt už nebaví. Hodila jsem se na postel a objala medvídka. Co si jako ten debil o sobe mysli ?!

Chňapla jsem po mobilu a rychle psala sms Liamovi. R ZASE PRUDI. V KOLIK MĚ VYZVEDNEŠ ? Švihla jsem se zase na mobil a čekala odpověď. Asi ani po 5 minutách nic. Nasadila jsem si teda sluchátka a pustila si svůj playlist a přemýšlela jsem nad tím kde vemu peníze na školu. Jelikož Rob mi nedá ani korunu pokud nebude po jeho a mamka, no mamka ta už není taky to co bývalo. Hodně ji změnil.

Mamka se seznámila s Robem asi před 7 lety v kině. Do té doby se nám žilo krásně, jenom mamka měla stále pocit že mi něco chybí. Tehdy šla s kamarádkou do kina a asi po pul roku ho dotáhla domů že jdeme s ním do Zoo. Už tehdy mi byl nesympaticky. Později jak se k nám nastěhoval se všechno změnilo a začala jsem ho nenávidět. Mamku celou změnil, přestala být volná a chovat se odvážně a přestala vymýšlet zajímavé neděle a místo toho jsme začali chodit do kostela, jelikož Rob je hodně nábožensky založeny.

Jak se nastěhoval tak náš krásny fialový obývák se vymaloval na bilo, protože to byla prej příliš rušivá barva a vlastně celý barák se změnil na fádny. Přestala jsem dostávat peníze protože by mě to mohlo svést na scestí a mohlo by mě to pokoušet utrácet je za hovadiny jako jsou cigarety a alkohol. Nenávidím ho jak nám změnil život.

Zrazu mi zavibroval mobil. ZA CHVYLU POD LIPOU. Pod lipou bylo místo kde mě Liam vždy vyzvednul. Vytáhla jsem si z skříně koženou bundu, obula boty co mam schované ve skříni abych mohla rychle prchat z domu. Svázala si dlouhé černé vlasy do gumičky. Vzala mobil, peníze a přilbu na motorku.

Pomaly jsem pootevřela dveře a zaposlouchala se kde se asi naši nacházejí. Slyšela jsem fotbalový přenos z obýváku takže Rob bude určitě u televize. Mamku jsem slyšela rachotit v kuchyni. Nádech. Výdech. Rozběhla jsem se rychle dole schody a vyrazila dveřmi pryč.

Utíkala jsem až na konec ulice kde stala velká lípa u které mě už čekal Liam.

"Cau." Mrkl na mě a já jsem ani nezaváhala a dala si přilbu, a sedla na motorku. Motor pod námi zapředl a opustili jsme tu naši šílenou ulici. Hnal se přes půlku města, až zastavil u naší oblibené kavarny Rock it.

Zabrali jsme si stůl a objednali si dvě kávy. "Tak povídej co se stalo." Hned na mě vyrukoval. "Prej mám jit na školu pro účetní. Určitě někam na internát aby se mě zbavil." Vzdychla jsem. Liam na mna upřel svoje oříškově hnědé oči a frustrovaně si prohrábl vlasy. Kdyby to nebyl můj kamarád a nevěděla jsem o něm i to co nechci tak by jsme spolu určitě chodili.

Liam je krasavec. Blonďaté vlasy, krásně hnědé oči a vysportována postava, protože dělá atletiku. Ale to že spolu nic nemůžeme mít jsme si ujasnili už v prváku když jsme se jednou na party políbili. Za prvé nám bylo pak jenom zbytečně trapně a za druhé ani jeden z nás z toho nic neměl. Takže je to pasé.

"To mi chceš říct že ten blb si myslí že ty by jsi byla účetní ?" zamračil se na mě jako kdybych mu řekla že telátka požírají králičky. " Dnes mi to oznámil, prý se na tom shodli s mamkou ale já mu to nevěřím a zas to určitě bylo o tom že on si prosadil tu svoji." Číšnice nám mezitím donesla kafe a já jsem znechuceně koukala jak si tam Liam davá 4 lžičky cukru.

"Tak a jako co chceš dělat?Jdeš už konečně bydlet ke mně nebo jak ?" spiklenecky mrknul na mě. To tak, pamatuji si jak posledně na nás házela významný pohledy jeho mamka jelikož mu vtrhla do pokoje a já jsem spala v jeho posteli. Protože jsem se v ten večer pohádala zase s Robem. "Jasny a tvoje maminka bude slyšet svatební zvony ne?" uchechtla jsem se.

"Nevím, přemýšlím že se konečně odstěhuji, ale stále nemám dost financí." Zamyšleně jsem zamíchala lžičkou v kávě a rozhlídla se po kavárně v snaze najít nějakou záchranu nebo útěchu ale nic nepřicházelo. "Tak já ti dám peníze, kolik máš ?" opřel se do židle a čekal ode mě nějakou reakci. " Mám 15 tisíc plus mínus. Ale s tímhle si nikdy neudělám tu školu." Mykla jsem rameny.

"Fajn, já ti dám dvacet a pomůžu ti. Jestli teda chceš. Mě chybět nebudou, jenom víš že se pak dlouho neuvidíme. On bude zuřit a bude tě chtít najít." Opatrně jsi mě proměřil. "budeš mít na to? Opustit mě ? Mamku ? Tohle město ? Věci co máš?" stále jsem hleděla do kávy a přemýšlela.

Dokážu to ? Opustit všechno a začít od znovu ? Sama? Bez nikoho ? Ne. Sklopila jsem ramena. "Ne, já to nedokážu." Zabořila jsem se hloub do židle a upila si kávy. Bojím se nechat tu maminku. I přes to všechno že se ho zastaví a podporuje ho. Co když pak on začne šikanovat ji ? "Kej když si to rozmyslíš jsem tu pro tebe ano ? Vždy tu budu pro tebe. Jsem rád že mě neopustíš ale nenech se ním zničit. Prosím."

"Fajn." Rezignovala jsem. Není to zlý nápad ale nechci je opustit. " Když něco se stane tak ti dám vědět a můžeš mě osobně odvézt na vlakáč, ano ?" spokojeně se na mě usmál a kopnul své kafe do sebe a vyložil penízky na stul. " Tak dělej dopij to skočíme ke mně kouknout nějaký film a pak tě hodím domu. Nebo by jsi mohl spát u nás jestli chceš. Dáme pizzu."

Unaveně jsem se na něj usmála. "Budu velice ráda. Ale na IronMana už nekoukám !" začala jsem brebtit cestou z kavárny. Vyplázl na mě jazyk a nasedl na motorku. "Tak dnes to bude Thor !" zasmál se. Zastavila jsem se a zkřížila jsi ruce na prsou. "No to vůbec ! Nic komixového nebude ! Dnes vybírám film já a když mě budeš štvát tak to bude Denník princezny !"

"Fajn, fajn. Nech je po tvém." Dal ruce do smířlivého gesta. "Hlavně žádné princezny !" Zaškeřila jsem se na něj a ještě předtím než jsem vysedla za něj jsem mu střelila symbolický pohlavek. Naskočil motor a my jsme se rozjeli směrem k jeho domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DelusH DelusH | Web | 15. července 2015 v 17:50 | Reagovat

Tvrdohlavá Katelin, koukám, ale tak to má být :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama