Slza patá

22. ledna 2015 v 13:40 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy



Z ničeho nic jsem procitla ze spánku a probudila se do prázdného pokoje. V první moment jsem cítila zmateně kde jsem , ale pak mi došlo, že jsem na motelu. S výdechem jsem dopadla zpátky na postel. Byla jsem celá zpocená jak jsem zaspala v oblečení. Párkrát jsem se nadechla a snažila jsem si vzpomenout na to o čem se mi zdálo. Ale marně.
Zrazu na mě zavál studený vzduch. Otřásla jsem se a zvedla se z postele abych zavřela okno. I když bylo tady otevřené okno? Otevřela jsem okno víc a vyklonila jsem se z něj. Na ulici byl klid a do tmy svítilo jenom pár lamp. Vrátila jsem se k batohu a vytáhla z něho cigarety a zapalovač. Vybrala jsem si jednu cigaretu a vložila do úst. Vyklonila jsem se z okna a zapaàlila jsem si.
Naproti po ulici šel chlápek, jinak se tu nic nedělo. Sem tam projelo auto. Celkem klid. To je super protože ten byt je přes ulici. Snad zítra ten byt bude dobrý, nech nemusím shánět něco jiného. A když tak si na pár dní prodloužím pobyt v motelu. I když to bych vlastně mohla i tak, bylo by podezřelé vzit hned byt na hodinu. A to je to posledné, co potřebuji abych byla nápadna. Stačila mi dnes ta servírka.
Když si tak na ni vzpomenu tak by tam mohli hledat výpomoc. Aspoň do kuchyně nebo na úklid. Nedokažu si představit že byc měla vycucávat kreditku Liama donekonečna. Skusím se tam zítra zeptat, i když těch pár chlápků, co tam dnes bylo vypadalo podivně, ale snad me zastrčí někam do kuchyně nebo po zavíračce uklízet a nemusela bych se s nikým potkávat. Važne nechtěnou pozornost nepotřebuji.
Vyhodila jsem vajgla z okna a zalezla zpátky. Našla jsem mobil a koukla na čas. Tři hodiny ráno. To jdu ješte spát. Otevřela jsem tašku a všechno krom peněz vyskládala na stůl. Našla jsem pyžamo bylo saténove, černo-modré. Tílko s kraťasy a na nich bylo vyšité Dobrou noc. Převlíkla jsem se a zalezla do postele. Ráno to vybalím a prodloužím si to ubytovaní ješte na pár dnií.
Na podruhé jsem se probudila už do upršeného dne. Venku lilo jak z konve. Odhrnula jsem peřinu a i s kosmetickou taštičkou jsem se vybrala do koupelny. Osprchovala jsem se a stoupla si před zrcadlo a začla jsem si kriticky prohlížet svůj obličej. Černé dlouhé vlasy, nevýrazné modré oči mandlového tvaru a drobné rty a menší jizvičkou naspod. Chce to změnu. Jenže jakou? Svoje vlasy zkracovat nechci a se zbytkem asi nic neudělám. Možná bych mohla zkusit odvážnější make up.
Udělala jsem si make up a obtáhla si černou tužkou oči a dala tmavě hnedé stíny a trochu řtenky. Vlasy jsem si stahla do gumičky do vysokého ohonu. A začla jsem se hrabat ve věcech co jsem včera vybalila. Jako první jsem na sebe natahla rifle a černé tílko. Byla tam i hnědá kožená bunda tak jsem ji navlikla na sebe a vzala si batoh a nechala v něm jen tablet, mobil a peneženku.
Vyšla jsem z pokoje a zamkla jsem ho za sebou. Sešla jsem dolu na recepci a vytáhla peneženku "Můžu se zeptat byla by možnost prodloužit o další tři dny pokoj ?" mile jsem se usmala na celkem mladého kluka na recepci. Zamrkal na mě, jak kdyby si mě teď teprve všiml. "Ale samozřejmě, potřebuji číslo pokoje, vaš doklad o totožnosti, a aby jste vyplnila tenhle formulář a tady ho podepsala." Vytáhnul přede mě štos papíru. Papiry jsem vzala a začla je studovat, zaškrtla jsem že nechci úklid na pokoj a vlasně, co se dalo aby ke mne nikdo nelezl. Napsala jsem datum na další tři dny a vytahla občanku že vyplním potřebné udaje. Jméno: Monika Černá.
Takže jsem od dnes Monika nebo už do včera ? Ješte že žadnou neznám, nemusím si to spojovat s nikým jiným. Podala jsem mu vyplněné papíry a znova se na něj usmala. Pročetl si papíry a přikyvoval. "Tak pokoj maš rezervovaný. Přeji příjemný pobyt." Opětoval mi úsmeěv a vrátil mi občanku. Dala jsem ji do peneženky a cestou ven jsem se snažila stotožnit se jmenem Monika.
Měla jsem hlad jak vlk tak jsem se prostě náhodně vybrala že najdu nějakyý obchod s potravinami. Nějak moje nohy samovolně zabloudily zas před ten bar. No co nic za to nedám krom peněz když se tam zas najím. Kývla jsem na servírku a ta se na mě mile usmála. Byla to taková sympatická plnoštíhla blondýna. Po chvíli došla ke mne s nápojakem. "Tak tě tu zas rada vidím, tipuji že to bude něco na snídani." Úsmev jsem ji opětovala " Ano, dala bych si velké presso bez cukru, colu a vyber mi něco na jídlo. Mám hlad jak vlk, takže sním cokoliv." Zapsala si objednávku "Tak ja ti objednám vafle s karamelem a šlehačkou."
Šlehačká, probliklo mi hlavou. Panebože ja mam vážně šileny hlad. Vytáhla jsem zatím tablet a hledala v zprávach jestli nenajdu zmínku o sobě. Ale nikde nic. Vlastne od kdy jsem odešla tak neuplynulo 24 hodin takže me policajti nebudou ještě hledat. Co je jen bod pro mě. Další. Skusím si přečíst horoskop než dostanu jídlo. Dnes vás čeká velice pestrý den. Bla bla bla. Potkáte nekoho vynimečného. Bla bla bla.
Proč ja ty kecy jen čtu? Někoho výjímečného ? To težko. Á vafle přišly. A vypadají tak lákavě. Vychutnavala jsem si sousto po soustě a k tomu upijela kafe. Když jsem to celé do sebe nacpala ,tk přišla servírka ke stolu aby sklidila. "Prosím tě, chci se zeptat. Náhodou nehledáte vypomoc ? Chci na uklid nebo do kuchyne. Hodila by se mi každá koruna." Přeměřila si mě " A máš ty vůbec na to věk?" "Mám 19 a jsem schopná použivat ruce a myslím že i celkem učenlivá." Přikývla jak kdybych splnila zadaní " Tak mě sem napiš číslo a jméno. Večer ho dám šéfovi když tady bude." Hned jsem ji napsala svoje nové číslo a dala jsem si pozor abych tam napsala svoje nové jméno. A zároveň jsem jí zaplatila i s tučným dýškem.
Když jsem vylezla z baru venku už nepršelo a začlo prosvítat sluníčko. Mám ještě tři hodiny než mam schuzku s tím chlapem ohledně bytu, tak co zatím? Přejdu pár ulic a nastoupím na tramvaj směr centrum. Po pár minutách jízdy jsem vystoupila kousek od obchoďáku. Proč trošku nenakoupit. Jestli mám udělat pár pohovorů, a tak tak si nakoupím par hadriku.
Prosvištěla jsem doslova několikati obchody a snažila jsem se nakoupit vážně jen to nejnutnejší, ale když jsem prochazela kolem obuvi a viděla jsem ty božské lodičky. Černé, sametové prostě nadherné. Tak jsem neodolala a koupila si je. Když jsem zkontrolovala hodinky tak jsem prišla na to že ak si nepohnu tak budu meškat. Chytla jsem první tramvaj co jela správným směrem po pěti minutách studovaní jízdního řádu.
Co nejrychleji jsem se vydala do motelu nech tam složím tašky. Pomalu jsem brala schody po dvou. Vtrhla jsem do pokoje, rychle přezula boty za lodičky a přehodila věci do nové kabelky, rozputila vlasy a rychle jsem pelašila na dohodnutou adresu nech nemeškám. Chci udělat dobrý dojem, aby mi ten byt pronajmul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama