Slza jedenactá

29. ledna 2015 v 23:36 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy


Asi jsem zdřímla, protože mě vzbudil křik a dusot nohou. Do pokoje mi vrazil Michael s Danem a o něčem se hádali. "To nejde ! Zbláznil jsi se ? Vždyť ji někdo zabije!"vyštěknul na Michaela Dan. Nechapavě jsem zvedla obočí a doufala že nemluví o mě. Nestačí že pár dní spátky jsem málem umřela? Je pravda že mě zachranili a do ted nechapu jak. Prej nějaká promena. Jo dobře možná oni tady jsou nějaké podivné zmutované idndividua co utekli z laboratoře ale ja jsem normalní!
Dan se zamračil na mě a začal si něco pro sebe mumlat. "Nech toho." Zabručel Miachel. Oba dva znova vrhli po mě pohledem. "Moniko radi by ti tady Dan něco vysvětlil. Zašklebil se na něj Miachel a nechal tam Dana stát a odešel.
Dan mi věnoval zamračený pohled a posadil se do křesla vedle mé postele. Stočila jsem si nohy pod sebe a čekala co z něj zas vypadne. Co na mě vybalí ted? Že existují zombici ? Dan si ale jen promnul čelo a nezdalo se že by chtěl se mnou komunikovat. "Takže co jsi mi chtěl říct ?" načla jsem tému a čekala jestli bude pokračovat. Jenže on jenom zaupěl a schoval tvář do dlaní.
"Poslouchej, to že jsem tě zachranil nic neznamená jasné ? Doufám že si ted nezačneš něco namyšlet, za par dní bude spln a bude po problému." Zaraženě jsem na něj koukala. On mě zachranil ? Neřikal Michael něco jiného? Že oni spolu? Proč by mě on zachranoval a pak mi do mozku pronikl zbytek věty. "Tak já jsem problém?" podrážděně jsem zavrčela na něj a on na mě překvapeně kouknul.
Ruku jsem si hned připlacla rukou. Z mé hrudi se ozvalo vrčení. "Panebože." Zašeptala jsem a mým tělem se rozlevala panika. Tělo mi trnulo a v hlavě mi zněl poplach. Dan na mě koukal vyděšeněji než jsem se já citila. Děsila mě představa že začnu obrůstat chlupy a bude ze mě pes! Klepala jsem se jak osika a začla upadat do šoku. Proč já? Zaupěla jsem ale ze mě se ozvalo jen skučení.
Dan na mě valil oči a evidentně neveděl co dělat. Chtěla jsem mu říct o pomoc ale ozvalo se jen další skučení. To se jako proměním ve stejného čokla jak on? Rozmazavalo se mi vidění a stále jsem si zírala na ruky. Čekala jsem. Že se něco stane cokoliv. Pak mi vyjeli místo nechtů drápy a já to nevydržela. Zaječela jsem vysokým dlouhým tónem.
Slyšela jsem vzdalený dupot ale nevnímala ho stále jsem pozorovala své ruky. Pak se ale drápy zatáhli a i utichl zvuk mého skučení. Do místnosti se vřítila kopa lidí ale ja jsem nikoho nevnímala a odtrhla oči od svých rukou. Můj pohled se vpíjel do Danových zelených očí které se zvlášně stříbrně leskli. Zadržela jsem dech a místnost kolem jak kdyby přestala existovat. Viděla jsem to. Tu šelmu v něm. Toho dravce. Jak když v zorničce vidíte pochroumaný odraz toho na co se divate.
Až na ten rozdíl že ta šelma v jeho zeleném oku jsem byla já. Všichni v místnosti strnule stáli a čekali co se bude dít. Dan zamrkal a šelma zmizela. Prudce jsem se nadechla a ani si neuvědomila že zadržuji dech. Padla jsem do postele a stočila se do klubíčka. "Já to viděla." Zašeptala jsem a zakřičela znova z plných plic. Děsilo mě to. Strašilo. Ne to není možné. Myšlenky mi lítali všemi směrmy a v duchu se mi promítal velký černý vlk kterého jsem viděla když se Dan proměnil a pak jsem ho viděla v uličce kde mě málem znásilnili.
"Viděla jsem ho." Zašeptala jsem znovu a nedavalo mi nic zmysel. Někdo se posadil na postel ale nic jsem nevnímala viděla jsem před sebou jen toho černého vlka s zelenými očami.
"Co se tady stalo Dane?" zaslechla jsem hlas. Takový melodický, odněkud ho znám. Natáhla jsem ruku do vzduchu jak kdybych se mohla toho zvuku dotknout a pak mi dopadla zpátky vedle mě. "Ja nevím chtěl jsem jí to vysvětlit a asi jsem ji něčím naštval a začla po mě vrčet. A pak skučela neskutečně jak kdyby ji někdo ubližoval. A..a pak no ji vyjeli drápy a začla vreštět. Nevím co se do prdele děje!" zavrčel na někoho a ja jsem začla podvědomě vrčet.
Mozek mi chvílemi vypínal a tak jsem proplouvala jedným snem za druhým. "Tohle se nikdy nestalo. Přece testy byli negativní tak kde je problém?" zeptal se někdo šeptem a ja jsem do plic natáhla vzduch. Kde je ? Proč tu není. Začla jsem potichu skučet. Zaslechla jsem otevření dveří a ucitila nějakou vuni. Jak kdyby mi našeptávala že je všechno v pořádku. Pomaly jsem přestávala skučet a utáhla jsem se ještě víc do klubíčka.
"Nesahej na ni!" vyštěknul někdo ale já jsem ucitila horký dotek na boku. Okamžitě mě to prohodilo na záda. Celý tělem mi projela bolest jak kdyby mě dali do vroucí vody. Začla jsem si škrábat tělo. Měla jsem pocit že se mi vaří kůže. Jediné místo které ted bylo chladné byla ta ruka na boku. V mého vyschlého hrdla vyšlo něco medzi skřekem a nářkem.Celé tělo se mi zmítalo v křeči. Slyšela jsem hlasy ale mozek se mi vařil. Nic jsem neslyšela a pak z ničeho nic vše ustalo.
Bylo ticho. Neodvažovala jsem se otevřít oči. Bála jsem se že ta bolest přijde znova. I když to ted nebolelo tu bolest jsem měla vepsanou v mozku. Jak kdyby vpálenou na zadní straně v hlavě. Nebylo to jak když se obaříte. Bylo to jak kdyby vás někdo chytnul a držel v té vroucí vodě. Citila jsem krev v ustech. Asi jak jsem křičela tak jsem si kousla do jazyku.
"Proč se neproměnila?" zazněl hlas a podvědomí mi našeptávalo že to je přatelský hlas. Ale zněl zoufale. Proč je zoufalý? Nechapala jsem to. "Myslíš si že vím všechno? Už dávno měla být mrtvá nebo proměněná a ty taky!" někdo štěknul zpátky a já jsem si se zaupěním zakryla uši.
"Nehádejte se" zašeptala jsem. Jenže hrdlo jsem měla tak vyprahlé jak kdybych několik dní nepila. Okamžitě se někdo vedle mě objevil ale nějak podvědomě jsem vycítila že se mě nikdo nechce dotknout. Před očami se mi objevila Michaeolova ustaraná tvář. Natahoval ke mně ruku se sklenicí vody. Opatrně jsem se pokusila posadit ale nešlo mi to. Rozhlídla jsem se po místnosti pro pomoc ale Michael držel hlavu skloněnou a vyhybal se mi pohledem. V místnosti sedela ještě Shae ale netvářila se niAK.
Zato Daniel se tvářil strhaně a chtěl se ke mně pohnout ale když zachytil pohledy ostatních jen svěsil ramena a uhnul očima. Tak po pár bolestivých minutách se mi samotné povedlo posadit. Michael se ke mně znovu natáhnul s vodou ale na poslední chvýli si to rozmyslel a položil ji na stůl. Se zaupěním jsem se po ní natáhla ale moje prsty sklouzly po hraně stolu a málem jsem propadla z postele.
Jenže to už mě držel Dan a podepíral mě. Opatrně mě posunul zpátky do postele a podal mi sklenici vody. Naše prsty se o sebe obtřeli a ja jsem se mu zahleděla do očí. A pak jsem si vzpomněla. Na vše. Jak jsem v té uličce brečela a někdo odhodil toho chlapa. Ten někdo byl Dan. Oči se mi rozšiřili hruzou s toho zjištění. Do hlavy mi pronikal křik jak po sobě s Michaelem tu noc řvali. Jak si Dan trval na tom že mě zachraní. Že musí.
V těle se mi rozlila neskutečná uleva a potáhla jsem ho blíž k sobě. Byl ted pro mě jak maják na moři. Opřela jsem mu hlavu o rameno a celá místnost si jak kdyby vydechla. Co čekali že se stane? Proč se mě nikdo nechtěl dotknout? Nemám lepru nebo něco nakažlivého. Přece chtěli nech je ze mě vlkodlak a ted nejsou spokojení? V hlavě mi toho viřilo až moc. Moje myšlenky přerušilo až odkašlaní.
"Dnes večer je úplněk. Rozhodli jsme se že tvůj pokoj bude zabezpečený. Nevíme co se s tebou děje." Podotkla Shae ale mnou prostupoval takový klid jak kdyby se mi nemělo co stát. "Dnes na to holka budeš sama a uvidíme co dál. Večer se vše zamkne a budeš to muset vydržet. A hlavně…" ale větu nedořekla. Citila jsem ve vzduchu hrozbu ale nedělala jsi s ní starost.
Jak kdyby nastavajicí noc se mě netýkala. I když jsem neveděla co mě ještě čeká. A evidentně to neví nikdo a hlavně nikdo nečekal to co se odehraje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | 4. února 2015 v 20:19 | Reagovat

Super kapitola :) jsem zvědavá, co se bude dít dál :D

2 magic-ebisiatko magic-ebisiatko | E-mail | Web | 27. února 2015 v 13:43 | Reagovat

[1]: Děkuji =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama