Slza druhá

22. ledna 2015 v 13:15 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy




Celý večer probíhal v pohodě až na pár zmeškaných hovorů a výhružných sms, že co se stane až se vratím domů. Úplně a zcela jsem to ignorovala. Co jiného se s tím dá dělat? Liam vstal pro další dávku popcornu a ja jsem si spokojeně hověla v jeho posteli s tím že větší relax jsem vážne za dlouhou dobu nezažila.
"Tak už ti je líp?" zeptal se mě Liam a vtáhnul si mě do náruče aby mě objal. Trošku jsem se tam zavrtěla a přikývla. Opatrne jsem na něj koukla a zamumla mu spíš do trička. "Ale nějaká zmrzlina by mi pomohla." Pomaly si povzdychnul a vyhrabal se zase s postele.
"Hej Liame, ja si zatím skočím do sprchy." Hukla som na nej a popadla první triko ze skříně, co mi přišlo pod ruku a vlezla do koupelny.
Hodila jsem triko na umyvadlo a shodila ze sebe oblečení. S nadšením jsem vlezla pod horký proud vody. Bylo to tak uklidňujíci stát pod horkou vodou a nechat všechny špatné myšlenky odtéct do výlevky. Už jen to pomyšlení na to že bych opustila maminku mi vhanělo slzy do očí. Ale když na to dojde asi to vážně udělám, evidentně ji Rob v životě stačí a mě nepotřebuje.
Vypla jsem vodu a omotala si kolem sebe ručník. Setřela jsem páru ze zrcadla a začla si česat morké vlasy. V pokoji bouchly dveře. "Už jsem skoro hotová." Zakřičela jsem směrem ke dveřím a ještě jednou si pročesala mokré vlasy a navlíkla na sebe Liamovo tričko.
Když jsem ale vešla do pokoje nikdo tam nebyl. Tak jsem vytáhla z batohu, co mám vždy u Liama, čisté kalhotky a hodila se na postel. V televizi už dávno nic neběželo jelikož byli 3 hodiny ráno. Tak jsem se chviličku převalovala a prohlížela si Liamuv pokoj. V knihovně jsem si všimla malé zastrčené krabičky, celkem nevšední. Tak jsem se zase vyhrabala z peřin a vytahla krabičku z knihovny.
Když jsem se ji chystala otevřít tak zrovna do pokoje vrazil Liam s tácem věcí a lahví šampanského. "Co to děláš?" zamračil se na mě a položil tác i s šampánem na stolek vedle postele. Zamrzla jsem v půlce pohybu a nechapavě koukala na něj. "Od kdy ti vadí že se koukám na tvoje věci?" mírně jsem se na něj zamračila když mi bral krabičku z ruky.
Povzdychl si a vzal mi krabičku z ruky. "Je to taková drobnost kterou jsem ti koupil a chtěl jsem ti ji dát, ale evidentně jseš až příliš nedočkavá." Znova si povzdychl a dal mi krabičku zpátky do ruky. Krabička byla zelené barvy. Když jsem ji otevřela muj pohled se setkal s nádhernou sponou do vlasů. Dvě křídla poseté černými kameny různých velikostí.
"Doufal jsem že si ji vezmeš na maturiták, ale když tak nad tím přemyšlím radši ti ji dám dřív kdyby náhodou ses jenom tak z ničeho nic rozhodla odejít. Chci abys měla ode mě něco specialního, abys neměla tak lehké na mě zapomenout." Smutně se na mě kouknul.
Vyhoukaně jsem na něj koukala a hodila se mu kolem krku, "Je nadherná!" dojatě jsem smrkla. Stoupla jsem si před zrcadlo a vložila si sponu do vlasů. Nádherně tam vynikala a házela různé barevné odlesky. Otočila jsem se k Liamovi. "Tak co sluší mi ?" Celou si mě prohlídnul, "Samozřejmě, ale něco tomu chybí." Sahnul po ovladači a pustil tam hudbu. Natahnul ke mně ruku v němé prosbě o tanec.
Uchopila jsem ho za ruku a nechala se k němu přitahnout do objetí a pohupovali jsme se do rytmu hudby, "Kat víš že tě mám rád, a není mi moc libo abys odešla, ale když to bude nutné chci abys mi dala hned vedět a ja vše zařidím." Zvednul mi tvář aby se mi kouknul od očí. "Rozumíme si ?" povzdychla jsem si. "Víš moc dobře že ja kdybych se měla s tebou rozloučit tak nikam neodejdu. Prostě by to nešlo." Pustila jsem jeho ruku a sklíčeně si sedla na postel.
"Liame tobě se to řekne. Máš všechno co kdy jsi chtěl, peníze, lásku od rodičů i když rozvedených ale oba ti splní cokoliv chceš. Ty nikdy v ničem nevidíš problém protože ti nikdy nikdo neřekl ne. Ale já ? Nech chci cokoliv tak nikdy to nevyšlo, protože doma na všechno slyším ne. A mě to nebaví !" utřela jsem si jednu zbloudilou slzu a zoufale se koukla na Liama.
Ten si ke mně kleknul a vzal moje ruce do svých. Prohlížel si je a povzdychnul si. "Katelin, není to že by mi nikdo neřekl ne. Kolikrát jsi mi řekla ne ty ? Snad milionkrát a co s tím nadělám. Chci ti ale říct něco důležitého. V krabičce od spony máš kliček od schránky na vlakovém nadraží kdyby nahodou jsem ti nemohl v ten moment pomoct." Nadechovala jsem se k odporu "Ne! Vyslechni mě Kat."
"Zařidil jsem ti alternativní doklady, máš tam pár jízdenek takže stačí si jenom vybrat. Vložil jsem ti tam i tašku s nějakými zakladními věcmi, co jsem nakoupil a samozřejmě i nějakou hotovost a kreditku. Samozřejmě na tvoje nové jméno takže to nikdo nevystopuje, kdyby se něco zvrtlo měla by jsi být v pořádku." Překvapeně jsem na něj koukala a tisky se mi do očí slzy, jedině on pro mě vždy toho tolik udělal a tak moc pro mě znamená.
Hodila jsem se mu kolem krku. "Ani nevíš jak moc jsem ti vděčná, snad nebude potřeba to použít," utřela jsem si slzy a zamračila jsem se na něj "A ted bež do sprchy, smrdíš !" vyplazila jsem na něj jazyk a ohrnula nad ním nos. Na to strčil do mě a tak jsem dopadla do postele na záda a na plno jsem se rozchechtala.
Když bouchly dveře do koupelny tak jsem se zachumlala do peřiny a drapila popcorn. Kam bych měla jít až by to bylo nutné ? Je vůbec kam odejít ? Snad je možnost že bych si mohla s Liamovými penězi najít někde daleko byt a práci, ale na jakou práci by mě vzali ? Nemám hotovou ani střední školu. To že umím kreslit mě vůbec nepomůže, teď si na umělce hraje každy druhy. Jestli fakt bych měla odejit musim si začit vymyšlet plan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama