Slza desatá

22. ledna 2015 v 13:45 | MagicEbišiatko |  Vlčí slzy


Zas jsem se vzbudila v posteli. Byla to jak dokola opakujicí se noční můra. Ale tentokrát mě už ani nebolela hlava ani mi nebylo na zvracení. Prostě až na to cizí prostředí mi bylo fajn. Protřela jsem si oči a protáhla se na posteli. V křesle u mé postele seděla krátkovlasá zrzka. Celkem mě uklidnilo že konečně vidím i nějakou jinou ženu. Podvedomě jsem se uvolnila.
"Ahoj sluníčko." Z vesela mě pozdravila. "Bohužel Dan všechno dovrzal tak jsem to musela vzít do vlasních rukou. Vše ti vysvětlím a hlavně popořádku. Trochu tě tu provedu ale předtím si skočíme na snídani." Podala mi kupičku oblečení a ukázala na koupelnu v němém rozkazu. Vysoukala jsem se z postele a i s čistým oblečením vešla do koupelny. Hned jsem za sebou zamkla a jako první jsem se prohlídla v zrcadle.
Vlasy jsem měla špinavé, zacuchané a mastné. Velké kruhy pod očima mi nepřidávali na kráse a celé tělo mě svědilo od toho jak jsem se dlouho nekoupala. Vysvlíkla jsem ze sebe všechno to špinavé oblečení a okamžitě si stoupla do sprchového koutu pod proud teplé vody. Na poličkách jsem zhrabla nějaký šampon a začla se drhnout. Když jsem byla pořádně alespoň dvakrát umytá tak jsem teprve vylezla.
Pořádně jsem si omyla obličej a aspoň prsty prohrábla slepené vlasy. Nakonec jsem přece jenom našla nově koupený kartáček na zuby a hřeben. Dala jsem se do co největšího normálu. Z kupy nového oblečení jsem odtrhala cenovky a oblékla si pohodlné třičtvrtové legíny a delší šedé tílko pod zadek a završila to botaskami. Cítila jsem se čistá a v pohodlném oblečení mi bylo příjemně.
Když jsem vyšla z koupelny bohužel jsem se vrátila do reality. Ta usměvavá zrzka tam seděla pořád a potukávala dlouhými nechty o opěrku křesla. Jak si mě všimla tak vstala z křesla a ukazala na dveře které jsem zatím viděla jenom otvarat a zavírat ale neprošla jsem nimi. Bylo to jak tajné a nepoznané. Polilo mě mirné vzrušení že konečně uvidím kde konečně jsem.
Nasledovala jsem ji dveřmi a ocitli jsme se na chodbě plné dveří. Na konci byli velké balkonové dveře kterými dovnitř pronikalo slunečné světlo. Vedla mě chodbou až jsme došli na další z které dolů vedli obrovské schody. Dole byla nejspíš hala. "Vrchní patro je naše a pak je nad tím ještě jedno kde jsou většinou občas přichozí." Mávla rukou na druhou stranu chodby a vedla mě dolu.
Hala ustila v dvě ruzne chodby. Ukazala na chodbu vlevo. "Tam je knihovna, pracovna laboratoř a vycviková místnost." Poté ukazala na druhou stranu. "Tam jdeme my. Je tam kuchyn, jídelna a obyvák." Šli jsme teda tmavší ebenovou chodbou a neskonale zírala. Všude byli staře vypadající obrazy nebo sochy. Ani jedna mi však nic neřikala. Byla jsem zvyklá na nějaký životní standard ale tohle byl pro mě luxus.
Vešli jsme do jídelny s obrovským kamenným stolem. Měl tak kapacitu asi pro 40 lidí. V čele stála obrovitánská kamenná židle pomaly trůn ale na druhé straně nebyla už stejná. Spíš žadná. "Jinak jsem Shae neboli Rádkyně. To já jsem rozhodla že tady zůstaneš." Přívětivě se na mě usmála a mě celkem znervoznila představa tehle drobounké ženy v tom obrovském tůně. Jenže ona si sedla po pravici trůnu a pokynula mi abych si sedla naproti ní. Okamžitě začli chodit chlapi a nosili nám různé jídlo. Dokonalý švédsky stůl.
"Takž, jdeme popořadí. To že jsme vlkodlaci ti Dan evidentně prozradil. Povím to takhle." Významě se odmlčela a nabrala si první sousto do úst. "Původně by jsi neměla žít." Vyplašeně jsem se na ni koukla a instinktivně sevřela nůž silněji. "Bud jsi měla umřít při proměně nebo by jsme tě měli zabít protože jsi se z nějakého důvodu neproměnila a jako poslední je proměna proti zákonu." Povídala jak kdybychom seděli na čajovém dýchanku a nemlvili o mém životě a smrti. Byla jsem nervozní a citila znovu ten pocit ohrožení jak když jsem se vzbudila poprvé. Ale na druhou stranu jsem se citila hodně příjemě.
Ze zamyšlení mě vytrhnul dotyk na ruce. To se Shae mě dotkla aby mě probrala. "Takže jelikož nejseš vlkodlak a ani člověk nejseš v naší hierarchii nikde. Takže se k tobě budeme chovat jak normalnímů člověku. Nesmíš ale porušit základní pravidla." Zvedla na mě varovně prst a můj mozek nestihal spracovavat informace. Měla bych si ty pravidla někam psat? Hrozí za porušení smrt ?
"Neopustíš pozemky to je asi pro tebe nejdůležitější a jako druhé nikomu neublížíš, či už vědomě nebo nevědomě dokud nebude po splnu a nerozhodneme co s tebou." Ostražitě mě pozorovala a ja jsem se nezmohla na víc než hlesnutí souhlasu. Uznanlivě přikývla, evidentně spokojena sama ze sebou.
"Asi další věc je to že jakmile mu skončí trest tak tě dostane znovu na starost. Jestli bude schopný." Potutleně se usmála a já jsem neveděla o kom mluví. "O kom mluvíš?" nechapavě jsem se na ni koukla. Záhadny usměv problesknul jen tak nenápadně na její táři. "Přece o Danovi. Proměnil tě, takže ted bude muset projít trestem." Z plic mi vyprchal všechen vzduch. To Dan? Já jsem myslela… Co jsem si myslela. Ale vždyt mě nesnaší. "Ale proč?" nechápavě jsem nechtíc vydechla otázku nahlas ale neušla ani sluchu vlkodlaka.
"To se ho budeš muset zeptat sama." Sucho prohodila a odsunula dojezený talíř od sebe. Popadla jsem teda housku a snažila se sníst alespoň tu protože celou dobu co vyprávěla jsem ji visela na rtech a zapoměla jíst. Jenže Shae se zvedla a tak jsem ji musela následovat. Vedla mě zas na opačnu stranu domu. Myslím si že říkala že tam je pracovna.
Nakonec jsme přecejenom vešli do pracovny. Byla celkem utulná ale bylo poznat na celé místnosti že to je prostě Shae. Střídavě uložené papíry a totálny chaos. Vidět že je strašně proměnlivá. Posadila se za masivní stůl a já jsem se posadila do křesla naproti ní.
"Povím ti něco málo o nás." Sepjala ruce a koukla se na zed kde byli do dřeva pod sebou vyrité jména. "Měli jsme hodně kralů a královen. Někteří byli krutí a jiní až moc, jak bych to správně vyjádřila, moc laskavý. Ale už poslední století nemáme nikoho. Proto já jako Rádkyně zastávam téměř tu samou funkci. Bohužel bez výsady udělovat povolení na proměnu. Mám na ramenou řešení každého problému, každého člena smečky mám na starost. A momentálně ty jsi mi ty problémy jenom nakupila." Zahnízdila jsem se v křesle a všimla jsem si jak mě propaluje pohledem.
"Jestli tady způsobíš jakoukoliv pohromu tak za to krutě zaplatíš." vystrašeně jsem sebou trhla a srdce mi začlo bít jako o život. "Ale ale vyplašené ptáčátko." Pobaveně zacmukala "Jestli něco provedeš tak si mě nepřej." Vyhružně zavrčela a já jsem sebou pořádně cukla. Její strašidelný smích se mi zabodával do uší jak bolestivé čepele. "Běž pryč. Mám i jiné starosti než tebe."
Prkotně jsem vstala z křesla a upalovala ke dveřím a až na konec chodby. Teprve až tam jsem si dovolila zastavit. Přerývaně jsem dýchala a snažila se sklidnit svoje vyplašené srdce. Skončila jsem v blázinci a v čele je vede psychopatická zrzka. Skělé. Pomaly jsem se táhla po schodech zpátky do svého pokoje, jestli to teda tak můžu nazývat.
Jakmile jsem našla pokoj tak jsem sebou plácla na postel a byla ráda že jsem nezabloudila. To by mi chybělo natrafit na dalšího šíleného vlkodlaka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama