Osmý kruh pekla

21. ledna 2015 v 12:47 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí





Daniel se zvednul z trůnu a vyjeveně koukal na tu majestátní ženu.
"Matko co ty tady děláš?"
Celý sál mlčel a pozoroval majestátní ženu.
"Opakuji znova. Jak je možné že můj nejstarší syn mě nepozve, když si vybírá lupu," štěkla po něm a já jsem si prohlížela nervózního Daniela. Těkal očima po místnosti a párkrát na prázdno polknul, než promluvil.
"Myslím si, že se někde ztratila pozvánka. Pojď, matko, pomůžu ti ubytovat se." Sešel dolů po schodech a nabídnul jí rámě, čím jí následně vyvedl z místnosti. Hudba se vrátila do normálu a všichni se začali pomalu dál bavit.
Co je tak strašidelného na téhle drobné ženě? Zakroutila jsem hlavou, abych se zbavila nepotřebných myšlenek a vybrala jsem se radši do svého pokoje. Jak jsem šla chodbami tak se všude ozýval smích a klapání mých podpatků. Zas jsem si dnes zadělala na průser. Jestli se to ještě někdo dozví, že jsem spala s náhodným vlkem tak z toho bude malér. Vysvlíkla jsem se a po rychlé sprše jsem zalezla do postele. Přeci jenom ráno mě čeká práce u Daniela.
Probudilo mě ostré zvonění budíku. Vyhrabala jsem se z postele a začala jsem nejistě pobíhat po šatníku. Co si sakra oblíct? Nakonec jsem zvolila černé lodičky, úzkou sukni do pasu a do ní jsem zastrčila královsky modré tílko. Rychle jsem si učesala vlasy do vysokého ohonu a už jsem proběhla ke dveřím do Danielovy kanceláře.
Vešla jsem bez klepání. Daniel zvednul pohled od počítače a něco si zabručel. S širokým úsměvem jsem mu popřála dobré ráno a přesunula se ke kartotéce o vlkodlacích. Byla to nudná a zdlouhavá práce. Raz za čas jsme prohodila pár slov, ale vše se týkalo čistě jen kartotéky. Raz za čas jsem pokukovala po hodinách a přemýšlela kdy je vhodná doba k tomu, abych ho ukecala na oběd, když se rozrazily dveře a dovnitř vstoupila ona.
Tmavé vlasy měla vyčesané znovu do nějakého drdolu a na sobě měla černé kostýmové kalhoty, bílou košili a černou vestu. Ledově modré oči se upřely na mě a pak se tvářila, jak kdybych tam nebyla, když zaregistrovala svého syna.
"Je milé, že jsi si pořídil někoho, kdo ti v tom udělá pořádek, a ještě k tomu má vkus," podotkla a já jsem se začala uculovat sama pro sebe.
"Byla to potřeba. Dáš si něco, matko?" jeho matka se zatím usadila na jeden z gauče a dole na zem si vedle ní sedli dva vlkodlaci oblečení jen v titěrných trenkách.
"Dám si čaj." Úskokem jsem se koukla na Daniela a ten na mě kývnul. Nenápadně jsem se vytratila a zamířila do kuchyně. Sakra jaký čaj mam připravit. Když jsem došla do kuchyně, spadnul mi kámen ze srdce. Seděla tam Tatia a cpala se nějakými brambůrkami.
"Tatio, potřebuji pomoct. Mám Danielově matce udělat čaj." Ta jen kývla a bez reptání začala vytahovat konvičku na čaj, šálek a vlastně všechno. Já jsem ohřála vodu a přelila ji do konvičky a nachystala sušenky, med a mléko a všechno vyrovnala na tác.
"Děkuji, jsi poklad," křikla jsem na ni a ona mi to jen odkývala, jelikož měla už zas plná ústa brambůrků.
Opatrně jsem se vracela zpátky do pracovny, abych nic nevylila a nějak zázrakem se mi povedlo vmanévrovat dovnitř. Celý tác jsem položila na stolek před ní a šla si po svém. Koutkem oka jsem zahlédla, jak ji vlkodlaci obskakují a vše dodělávají. Vzala jsi šálek a odpila si s něj.
"Danieli, zdržím se tu týden. Až do lunaparu. Do té doby chci, abys mi dal pod velení svoje vlčice, které se výběru zúčastní. Trošku si je přezkouším. Ta, která přežije, se zúčastní
lunaparu. To zní fér ne snad?" Naprázdno jsem polkla a celkem se zděsila boje s Tori a Kirou. Kira je milá a té bych nevěděla, jak ublížit a Tori tu bych asi na místě zabila.
"Ne matko. Potkat je můžeš, ale nebude to, tak jak si to ty myslíš. Vím, že něco máš nachystané, to tě znám, ale lunaparu se zúčastní všechny. To je moje poslední slovo." Ona se zasmála a byl to krutý mrazivý smích
"Koukám, že si začínáš myslet, jak jsi velký pán. Ale nezapomeň, je to část mojí smečky, které velím." Ohlídla jsem se na ni a ona na něj ukazovala varovně prstem.
"Dokud žiju, nebudeš mít celou smečku, mysli na to. A teď je dej zavolat, hned."
Daniel zvednul telefon.
"Pošlete mi do kanceláře Tori a Kiru." Položil sluchadlo a propletl si prsty a opřel si o ně hlavu.
"Myslela jsem, že máš tři a ne dvě. Aspoň podle toho co jsem slyšela," mírně se mračila na něj z gauče.
"Slyšela jsi dobře, matko. Ale jedna je už tady," ukázal rukou na mě a já jsem doufala, že splynu s tou kartotékou. Dravý pohled jeho matky se přesunul na mě a až teprve teď mě zkoumala a hodnotila.
"Posaď se a řekni mi něco o sobě," nezaujatě zavrčela a já jsem si sedla na gauč naproti ní a připadala jsem jsi, jak gazela zahnaná lvi do kouta. Nervózně jsem si upravila sukni.
"Jmenuji se Lethy Braight-Ildil." Její vlkodlaci začali prskat a ona jim rukami zajela do vlasů. Bez toho, aby ze mě spustila pohled, se zeptala Daniela.
"Od kdy ji tu máš?" štěkla a střelila po něm pohledem.
"Tak jak dlouho?!" zavrčela na něj. Daniel mě pozoroval stejným způsobem jak ona. Jak kdyby mi měli skočit po krku.
"Je tady týden," zabručel.
"Kdo ji doprovází?" zeptala se znovu a vstala z gauče a začala mě obcházet jak lovenou zvěř. "Stoupni si děvče a ty Daniely odpověz!" zavrčela. Já jsem si okamžitě stoupla a vůbec jsem nechápala, kam tenhle rozhovor směruje.
"Nikdo. Odchytili jsme ji před týden nedaleko. Její smečka je mrtvá," suše zkonstatoval a klapání podpatku ustalo, jak se zastavila přede mnou.
Pohlédla jsem jí přímo do očí, ale za ledovou barvou se neskrývalo nic. Jen chlad. Napřáhla ke mně ruku a já jsem její přijala.
"Jmenuji se Candicia Melanie Vorvnys, matka rodu a klanu Dubu, nejvyšší rádkyně. Vítej." Opatrně jsem se jí uklonila a její tvář zvlnil úsměv. Mávla na mě rukou a znova ladně zaplula na gauč mezi své vlky.
"Dobře, když chceš, aby přežili, mám pravidlo." Líně škrábala jednoho z vlkodlaků, který se mezitím proměnil a měl ji položenou hlavu v klíně.
"Ty dvě co zbydou a nevybereš si je, jako lupy, dostanu já. Stejně by nesměli zůstat ve smečce a to ty víš. A jelikož dojede tvůj bratr Rayan, tak jednu dostane po lunaparu za lupu. Bud budeš souhlasit nebo si zase zpátky sjednotím celou smečku a budeš čekat až do mé smrti," namířila na něj svoje oči.
"Tak souhlasíš?" zeptala se ho se zvednutým obočím.
"A mám snad na výběr?" posměšně se zasmál a ohrnul ret a přeměřil si ji. Nervózně jsem podupávala nohou, když do místnosti vešla Tori s Kirou. Po prvé v životě se mi ulevilo, že je vidím. Bylo to nepříjemné sedět mezi nimi. Tori s Kirou vyvoraně pozorovali Candiciu. Tori se vzpamatovala jako první a začala se ji úlisně klanět. Kira chvíli na to se ji také uklonila a přisedla si ke mně. Samozřejmě Tori to nedalo. Sedla si na kraj stolu k Danielovi a přímo nedočkavě pozorovala jeho matku. Bylo to téměř psychopatické, jak ji sledovala.
Ale Candicia tomu nevěnovala pozornost a pohledem nás hodnotila.
"Jmenuji se Candicia Melanie Vorvnys, matka rodu a klanu Dubu, nejvyšší rádkyně. Vítejte," pronesla vznešeně. Tori se hned ujala slova a představila sebe i Kiru. Ta si je jen přeměřila. Když Tori padla na kolena před ní.
"Má paní," začala se jí lísat, "chci se dožadovat práva."
Candicia na ni přesunula pohled.
"Proč vlčice?" nechápavě na ni pohlédla. Hned jak Torin prst se zabodnul do vzduchu mým směrem jsem věděla, že je problém.
"Napadla mě! Mimo lunaparu, nevím, jak jsi to ke mně mohla dovolit ta suka. Budu její lupa! Chci, abys to vyřešila," začala řvát jak pomatená až sebou Candicia trhla.
Jednou rukou se napřáhla a v letu ji proměnila a Tori dostala krvavou facku. Drápy jí projely od brady až k obočí. Krev vychrstla na podlahu a začala jí stékat po hrudi. Trhavé vzlyky ji začaly otřásat tělem a doprovázel to nepříjemný sípavý zvuk. Jelikož ji uřízla kus nosu a rozřízla tváře. Candicia k ní přistoupila a chytla ji za bradu.
"Teď budeš ticho a sedneš si k zbytku!" tiše jí zašeptala přímý rozkaz a Tori se bez pípnutí posadila z druhé strany Kiry.
Vyděšeně jsme ji pozorovala, s jakým flegmatizmem si čistí ruce vlhčenými ubrousky a jak vlastně nikým krom nás tří vlčic to neotřáslo. Všichni se tvářili, jako kdyby se nic vlastně ani nestalo. Byla jsem znovu vyděšená. Ta žena způsobovala takový strach, že jste byli jak lapená myška v pohledu kobry. Tiskly jsme se k sobě tři vlčice na gauči a snažili jsme se na sebe nepoutat pozornost. Jenomže ne vždy všechny přání jsou vždy vyslyšená.
Candicia upřela na nás pohled a znovu nás projela pohledem.
"Slečny, rozhodla jsem se, že zítra ráno se stěhujete do mých ložnic. Bude vás čekat pár drobných úkolů." Střelila pohledem po Danielovi, který vůbec neřešil situaci co se tu děla. To si odskáče.
"Jelikož jedna z vás bude po lunaparu jeho lupou až do její smrti," ironicky se zasmála a pokračovala dál, "chci samozřejmě, jak správná matka vědět kdo to bude. Očekávám od vás v příštích dnech až do lunaparu stejnou poslušnost jak kdybych byla vaše alfa. Tohle je rozkaz až do úplňku."
Nervózně jsem se ošila po jejích slovech. Být pod velením takového psychopata není dobrý nápad. Z té ženy jde vážně strach. Obzvlášť nevím co si představit pod pojmem pár drobných úkolů. To jako co? Budeme jí leštit lodičky? V hlavě mi to šrotovalo a přemýšlela jsem nejrůznější scénáře, co se můžou odehrát během tohoto týdne. Moje myšlenky, ale byli přerušené.
"Samozřejmě, všechny se zúčastníte lékařské prohlídky mým odborníkem. Pochybuji, že v dnešní době je některá z vás panna," pohrdlivě si nás proměřila.
"Ale budeme se tvářit, že o vaší pošpiněnosti nevíme. Byla bych ráda, kdyby jste poměry se svými, jak to jen říct, milenci ukončili. Dřív než to ukončím já," dořekla ledově a přeměřila si mě. Ona mi snad vidí do hlavy, že se zaměřila na mě.
Mávla na nás rukou a všechny jsme se zvedly na odchod.
"Lethy, ty tu zůstaň, máš tu práci," řekl mrazivě Daniel a mě zamrazilo na místě. Zoufale jsem si koukla na dveře a pomalu na vyklepaných nohách se vrátila ke kartotéce. Strávila jsem asi hodinu ještě prací. Nevím už, ani kolikrát mi vypadli kvůli třesu složky z ruky. Když můj pohled se zaměřil na dveře, které před chvíli vrzli. A mě vypadly složky z ruky po několikáté.
Ve dveřích stál Daniel. Ale nebyl to on, on totiž stále seděl za stolem. Stál tam o kousek vyšší chlap. S hnědými vlasy o něco tmavšími než má Daniel. Ale ledově modré oči byli jako jejich matky. Projeli mě hodnotíce pohledem. Se samolibým úšklebkem se rozvalil do křesla naproti Danielovi. Bylo to strašidelné na ně takhle koukat. Tak podobní a takovými odchylkami. Danielovy paže byli stejně svalnaté, jako jeho bratra jenomže jeho bratr měl dokonalé opálení, zatímco Daniel byl plný jizev různých velikostí. Zatímco Daniel se mračil na bratra, on se usmíval stowattovým úsměvem. Dech beroucím úsměvem.
Tak tohle je Rayan Vorvnys.
Poskládala jsem rychle papíry na kupičku a vrátila je na správné místo. Snad si ani jeden z nich nevšiml, jak na ně zírám.
"Zdravím tě, bratře," promluvil Daniel. To jsou vždy všichni tak oficiální. Ale od jeho bratra místo pozdravu zazněl smích. Takový co mi stahoval svaly v podbřišku. Snažila jsem se je vytěsnit z hlavy. "Nebuď tak škrobený jak matka Danieli. Víš, že máš jinak celkem zábavou smečku?" prohodil jak kdyby jen tak mimochodem.
"Je vtipné, že nikdo nevěděl, že máš bratra-dvojče, jaká ironie. Takže jsem se trošku pobavil a zahrál se na tebe."
Slyšela jsem zaskřípaní zuby.
"A když tak koukám, máš tu i hezké vlčice. Hej kočičko, nechtěla by sis večer dojít pohrát?" křiknul na mě, ale já jsem se tvářila, že ho neslyším.
"Jo hezká je, ale je i hluchá, že? Ta by se píchala. To bych jí u sexu mohl říct, co chci," přiblble se smál. A tu je vidět, že fakt vzhled není všechno.
"Nech ji napokoji, Ray. Ta není pro tebe. A myslím si, že by matku nepotěšilo, kdyby si mi přefikl budoucí lupu," štěknul na něj Daniel.
"A i kdyby tak co. Koukni na ni má úplně ty správné proporce." Začínalo to ve mně pomalu vřít. Jak se opovažuje o mně mluvit jako o kusu masa. Parchant jeden zasranej. Vztek se mi šířil po celém těle.
"Dej jí pokoj, říkám ti to naposledy Rayane! Běž obhánět jiné vlčice," prudce na něj zavrčel.
"Fájn, pošli tu svoji kundu pryč. Potřebuji s tebou vyřešit jiné věci." Tázavě jsem se otočila na Daniela a v duchu jsem byla ráda, že vypadnu. Daniel na mě kývnul a já jsem rychle hodila papíry na stůl a vybrala jsem se ke dveřím.
"Jo a Lethy!"houknul na mě Rayan.
"Příště mi ho vykouříš pěkně na kolenou!" Chvíli na to Daniel přeskočil stůl a přibil Rayana pěstí k zemi. Zděšeně jsem strnula ve dveřích. Okamžitě jsem se otočila na podpatku a zabouchla za sebou dveře.
Je mi to jedno, ať se tam dotrhají. Vpadla jsem do svého pokoje a opřela se o dveře, které jsem následně zamkla. Sesunula jsem se po dveřích na podlahu. Panebože co jsem to udělala. Moje tělo začali otřásat vzlyky a slzy si našli cestičku dolu po mých tvářích. Cítila jsem se hrozně. Položila jsem si hlavu na kolena a snažila se dýchat. Vjela jsem si rukama do vlasu a zatahala za ně. Ne není to sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama