Melancholie-Vanoční speciál

21. ledna 2015 v 13:07 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí






Melancholie

V temných horách zasypaných sněhem kde se bouřil vítr v ledovém vzuchu byla jednou jedna chaloupka. Pěkně to zní že? Utulna chaloupka uprostřed lesa. Většinu napadne že tam bydlí babička a někde kolem krouží zly vlk. Jenomže ti vlci byli uvnitř chaloupky. A ani ta chaloupka nebyla ledajaká. Ano přesně byla kouzelná jenže nestála na stračí nožce ale byla ověšená vanočními světýlky a uvnitř hráli koledy.
Líně jsem se natáhla před krbem a nechtíc strčila do Sola. Ten jen před sebe natáhnul pracky a protáhnul se jak kočka. Celkem vtipně to vypadalo vzhledem k tomu že to byl obří vlkodlak. Vanoční koledy mi už drápali uši a Rayan je nechtěl přestat zpívat. Přitom Daniel nad ním v kuchyni bděl jak sup. Pořád jsem slyšela hádku z kuchyně. Upřímě jsem nečekala že tento vanoční víkend bude probíhat až tak v klidu.
Dokonce se jen jednou porvali co je zázrak, bohužel hned jak jsme dojeli na chatu. Dvě ložnice, jedna holka a dva kluci. Skuste si to spočítat. Samozřejmě to dopadlo tak že jsem je vykopala oba to té větší ložnice s manželskou postelí a ja si zabrala jeden pokoj sama pro sebe. Z myšlenek mě vytrhl zvuk třišticího se skla a samozřejmě dvojhlasná salva nadávek.
Neochotně jsem ze sebe zhodila deku a stoupla si medzi futra do kuchyně. Kluci stáli asi metr od sebe a mračili se na sebe. Oba dva byli od polevy až na ten rozdíl že Ray mal SantaClausovskou čepici a zástěru a Daniel byl jen ležerně oblečený. Když jsem je viděla upatlané od polevy tak první co mě napadlo bylo jak bych si na nich tu polevu vychutnala. Zakroutila jsem hlavou a povzdechla si.
"Běžte do sprchy. Já to uklidím." Frustrovaně jsem začla zbírat střepy a oni dva kolem mě proklouzli potichu jak pěna. Tipuji že se zas poperou o koupelnu. Myslela jsem si že to budou svátky klidu a míru ale kdeže ja travím Vánoce s nimi. Že já jsem neletěla s Tatii na Floridu. Vyyhodila jsem rozbitou mísu do koše a začla vytírat polevu. Jaké to byli časy před touto smečkou. Žádny nadržený Ulfric (alfa) na krku jenom klid a mír temeř jak s rodinou.
Sophie nás vyháněla z kuchyně kde vařila Štědrovečerní večeři a my jsme se pokoušeli prosmýknout za ní a ukrást něco sladkého. Jenže pokaždé i když něco dělala jsme dostali koštětem. Tobias proletěl celou kuchyní a chytnul horký plech do rukou a i s ním vystartoval ven z baráku. Okamžitě jsme se všichni dali do běhu za ní aby nám to celé nesežral sám. Z domu bylo slyšet křik Sophie abychom ji aspoň pak vratili plech. Utíkali jsme za ním a stávala se z toho hra. Chyt běžicí cukroví.
Ucítila jsem studenou ruku na rameni a procitla ze vzpomínky. Daniel stál vedle mě a ustaraně se na mě koukal. "Jseš v pořádku?" zakývala jsem na suhlas hlavou a hodila špinavou utěrku do umyvadla. Radši jsem se vybrala zpátky na gauč. Vážně tohle vůbec nebyli idealní Vánoce. Byli to první Vánoce bez mojí staré smečky a Daniel měl nějaké problémy s soupeřícim klanem. Jediný kdo poletoval v sobíkovém svetříku kterému blikal nos byl Ray. Rozvěšoval další girlandy a další se pokoušel omotat kolem Sola.
Jenže Solo jednu z těch girland chytnul a ta se nějk obmotala Rayovi kolem nohy. Solo okamžitě vystartoval a vzal to jako výzvu. Tahal Raya po celém obyváku a bourali vše kolem. Okkamžitě jsem vypukla do huronského smíchu a válela se v křečích na gauči. Solo si sednul a začal vrtět ocasem jak pes. Ray se naštavně vyškrábal na nohy a mračil se na všechny jak kdybychom za to mohli my.
"Takže ted, jelikož vidím že nemáte vanoční náladu jsem se rozhodl že si povíme nějaké hezké přiběhy." Uvelebil se medzi polštáři a hleděl na nás jak šestileté dítě čekajicí na pohádku. No to si děla srandu. "Ja vám odmitam cokoliv vyprávět. Pochlubte se vy." Suše jsem zkonstatovala a zamotala se do deky. Daniel vzal moje zabalené nohy v dece a vyložil si je přes sebe. Upřel na mě svoje ořiškové oči. "Co by jsi o nás chtěla vedět?"
Zamyslela jsem se. Vlasně povahově je znám ale co vím o jejich minulosti? Temeř nic. "Teměř vše. Cokoliv jste mi ochotní říct." Ray okamžitě vyskočil a začal si rozvazovat tepláky. "Já ti to klidě hned ukažu to je asi nejduležitější věc." Zhrozeně jsem na něj koukla. "Né to nechci vidět." začla jsem řvát a dramaticky si zakrývat oči. I když bych se možná i koukla.
Ray si kecnul zpátky na zadek. "Takže jelikož vy nechcete nic ličit tak vyličim já něco. A rozhodnul jsem se že ti povím o naších Vanocích když nám bylo šest." Nadšeně zatleskal ale Daniel po něm zas zavrčel. "Ne tohle ji říkat nebudeš!" jenže Ray se na něj jen uculil "A proč bych ji to neřekl ? Bojíš se že by se dozvěděla že jako štěně jsi kousnul do zadku naši babičku?"
Vyjeveně jsem koukala na ně oba a nechápala z toho. Co kdo koho kousnul? Počky, cože? Ne nechci nic vedět. "Víte co radši si dáme dárky." Ray byl okamžitě na nohou a stál u stromku a začal rozdávat dárky. Jako první jsem pomohla otevřít darek Solovi. Koupila jsem mu sametově modrou deku. Nerad spával pod peřinou a nechci aby spával nahý. Ten hned začal vrnět a dobývat se mi pod ruku nech ho škrabkám.
Daniel si od bratra rozbalil bičík s poutami a když to rozbaloval tak Ray na něj vlnil obočím. "Když to nebudeš chtít tak my to s Lethy určitě využijeme." Daniel na něj urazeně frknul a rozbalil dárek odemě. Dala jsem mu udělat kkožený náramek s erbem našeho klanu. Dojatě zašepkal děkuji a pokynul bratrovi nech si rozbalí dárky. Ray se hned pustil do trhaní papíru a jako první vytáhl knihu od bratra. Tu znechuceně dvoumi prsty odsunul od sebe. "Chceš abych onemocněl?" kouknul na Daniela jak kdyby byl vyšinutý. Pak se pustil do obálky odemě. Byli to lísky do největšího zabavního parku. Nadšeně vypísknul a začal poskakovat po pokoji a přitom řval: "Děkuji, děkuji, děkuji."
Daniel mi podal malý balíček a já jsem s něj opatrně sloupla balicí papír. Byla to kniha v kožené vazbě. Vlasně fotoalbum. Na první straně byla fotka mě, Daniela a Rayana. Bylo to v jedno z parků. Zrovna v té době bylo léto a všichni tři jsme se usmívali do fotáku. Stála jsem medzi kluky a vlasně až ted jsem si všimla že i když jsou dvojčata tak jsou vážně rozlišní. Dojali mě. Stekla mi po tváři jedna slza. Slza štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama