Kapitola číslo 2

20. ledna 2015 v 22:21 |  Sukuba: Mrcha z podsvětí




Celý víkend jsem proležela, bylo mi nehorázně špatně od žaludku. Asi jsem něco špatného snědla na té večeři s těma nánama. Za víkend jsem měla zkouknutou kopu filmů a když mi v pondělí ráno zazvonil budík tak mi třikrát do zpěvu nebylo.
Cestou v autobuse jsem mazala další odkazy od Connie a snažila se zapomenout na celý pátek. Jestli šlo o šíleného kluka na ulici nebo ty hrozné chvíle v baru. Blížila se moje zastávka tak jsem popadla batoh a oblečení v obalu a vystoupila před muzeem. Rovnou jsem si to zamířila do své kanceláře po tom, jak jsem prošla recepcí a ukázala svoji visačku.
Dnes jsem si donesla červenou halenku s tříčtvrtečním rukávem a černou sukni do pasu. Uhladila jsem si ještě vlasy a začala chystat důležité složky a grafy na prezentaci ohledně našeho budoucího projektu. Potřebujeme pár sponzoru na to, abychom se vydali studovat Aztéckou kulturu, ale ti se jaksi nehrnou.
Něco před 11 jsem pobrala všechno potřebné a zastavila se v kuchyňce. Papíry jsem si vyrovnala na stolek s nachystaným občerstvením. Miluji svoji práci, ale je úmorná, nejsem ani sekretářka a otročím tu. Ale potřebuji ještě půl roka odklepnout praxi a pak po diplomovce - hurá bude titul. Zatím mi ale nic jiného nezbývá. Frustrovaně jsem odtáhla vozík do zasedačky a rozdala na stoly pro každého potřebné materiály.
Ani ne po půl hodině jsem měla všechno nachystané a už jsem jen čekala, kdy dojde šéf i se sponzory. Byla to vážně důležitá akce. Vrzli dveře a dovnitř vstoupil ten vysoký blonďák z pátku, co jsem ho vedla za šéfem.
"Dobrý den," mile jsem se na něj usmála a on se na mě zaraženě kouknul. Tváře mi polila červen a sklonila jsem hlavu zpátky do papírů, které jsem si pro jistotu ještě studovala.
Pracháči! Člověk nikdy neví, co jim sedne na nos. Blboun namyšlený. V duchu jsem si odfrkla a po očku ho pozorovala. Dovnitř se ale nahrnul můj šéf a za patami měl kopu lidí a něco jim vysvětloval. Sponzoři si posedali, ale nešlo si nevšimnout, že kolem toho záhadného pana Drake se držela taková aura, že ani ostatní si k němu nějak nechtěli přisednout, takže z každé jeho strany zůstalo volné místo.
Všem jsem nabídla kávu a menší občerstvení. Roznášela jsem kávu po stolech, kdo si o ni řekl. Když mi v ruce zbyla poslední a já jsem se pokusila sebevědomým krokem ji zanést Drakeovi. Nakonec s velkou úlevou se mi povedlo postavit před něj kafe bez toho, abych ho polila. Černé, bez cukru a bez mléka. Jeho šedé oči po mně bleskly a zastavili se na mém výstřihu. Prase jedno.
Otočila jsem se a odešla od něj co nejrychleji. Šéf mi pokynul a já jsem zhasla světlo a spustila prezentaci. Celý čas jsem stála u dveří a byla ve svém živlu. Pomáhala jsem Alovi odprezentovat celý projekt, jak to nejlíp šlo. Navzájem jsme se doplňovali. Pak Al zahlásil, že si dáme pauzu. Nechť si to promyslí a i případné otázky a pak to dořešíme.
Rychle jsem se vybrala na záchod, a jak jsem procházela kolem panských záchodů, zacítila jsem kouř. Otevřela jsem dveře a opatrně nakoukla. Co když tam hoří? To by dopadlo, kdyby nám vyhořelo muzeum. Když jsem nahlídla dovnitř, tak se o topení opíral Drake a zrovna vyfukoval dým do otevřeného okna. Hned jsem hlavu stáhla a utíkala k dámským toaletám.
Nemůžu ho ani zdrbat že tu u nás kouří! Potřebujeme jeho peníze, jsem tak naštvaná. Celý čas jsem myslela na to, jak si to může dovolit. Opláchla jsem si ruce a vrátila se do zasedačky. Nalila jsem si trochu kávy a postavila jsem se vedle zdi a prohlížela si lidi v místnosti. Kalkulovala jsem, kdo by nám mohl dát největší obnos peněz, přece jenom zaplatit tolik lidí cestu tam a zpátky a ještě další kopa výdajů.
Když v tom Al došel za mnou a chytnul mě mírně za loket. Bylo to přátelské gesto, ale já jsem jeho ruku setřásla.
"Sara, běž si sednout. Ještě pustíme tu druhou část prezentace. Pan Drake je na ni zvědavý a sama víš, že s tou délkou jsi to přepískla tak, ať tady nestojíš jak solný sloup." Na to se otočil a vrátil se zpátky k počítači, aby si tu prezentaci nachystal sám.
Pohledem bloudila po místnosti, ale jediné místo bylo vedle pana Drakea. Rezignovaně zhasla a šla se teda posadit. Na svoji prezentaci byla pyšná. Strávila nad ní několik týdnů a tak ji znala nazpaměť. Pozorovala lidi kolem sebe, když ucítila prsty na svém stehně. Bylo to mírné hlazení a ty prsty pomalu putovali k jejím bokům. Prudce se nadýchla a koukla na muže vedle sebe. V šedých očích se třpytily jiskřičky a mírně se usmíval.
Zamračila se. Vůbec se jí nelíbilo, že na ní sahá, ale nechtěla udělat scénu. Trochu sebou zavrtěla, aby setřásla dotěrnou ruku a dala si ruce do klína pro případ, že by mu musela jednu plesknout. Šlehnul po ní pohledem a pak se zase podíval na svou prezentaci. Po chvíli, ale ucítila dotek jeho ruky na své. Jemně kroužil prsty a vydal se nahoru k zapěstí. Jak se jí dotknul, zalapala po dechu a cítila mírné mravenčení. Dotknul se jejího zapěstí a zarazil se.
Na jednu stranu to bylo vzrušující. Nádherný chlap, který se ji dotýká v přítmí místnosti a kolem nich seděli nic netušící lidé. Na druhou stranu ji mrazilo v žaludku, že na ni sahá někdo cizí. Ani nestihla pořádně rozeznat pocity, co v ní proudili, když svoji ruku stáhnul a položil je na stůl. To jako ji chce naznačit, že udělal první krok? Nechápala to.
Ale nebude kvůli dotacím spát s nějakým zbohatlíkem. Prohodila jsem si nohu přes nohu a netrpělivě čekala, až prezentace skončí. Chvíli předtím než skončila, si pan Drake odkašlal.
"Děkuji Ale. Viděl jsem dost. Podepíšeme smlouvu, budu financovat celý projekt, sám," poslední slovo zdůraznil a ostatní sponzoři se zmateně po sobě koukali a tak Al, i když trošku vykulený se s nimi rozloučil a toho arogantního zbohatlíka si vzal sebou do kanceláře.
Než jsem uklidila konferenční místnost, tak se mi dvakrát zatočila hlava. Nakonec jsem posbírala jen ty nejdůležitější materiály a zavolala Collete, aby zbytek uklidila. Kousek před kanceláří jsem se musela opřít o zeď a párkrát se zhluboka nadechnout. Vešla jsem se do své kanceláře a sedla jsi na židli. Cítila jsem strašný tlak na prsou a celé tělo mě bolelo. Hlava se mi točila a bylo mi strašně na zvracení. Chtěla jsem zavolat Collete, když to z ničeho nic přestalo.
Stoupla jsem si, že se půjdu napít vody a sjela mi sukně dolu po bocích až na zem. Oči se mi rozšířily hrůzou a vyjeveně jsem zůstala stát. Jak, jsem se sklonila pro sukni padli mi vlasy dopředu a já jsem zírala ještě víc. Byla jsem šokovaná.
Moje splihlé divně zrzavé vlasy. Byli teď dlouhé pod prsa a měli svěží výraznou červenou barvu a krásně se leskly. Pak jsem si všimla prsou. Vždy jsem nosila o číslo větší halenky, ať mi není vidět špek na břichu. Jenže ten moje košile byla napnutá na prasknutí, a jak jsem se ohnula, praskla mi na zádech podprsenka. Měla jsem teď obrovská prsa. Minimálně D-E ! Panebože! Vyděšeně jsem zamkla dveře na kanceláři a stoupla jsem si před zrcadlo.
Zalapala jsem po dechu a zkoumala obraz přede mnou. Stále jsem to byla já. Jen jsem byla hubená a jak! Oblé boky mi zůstali, ale měla jsem štíhlá stehna, hubený pas, a když jsem nadzvedla košili tak i ploché břicho. K tomu velké prsa a dlouhé červené vlasy! Jediné co se na mě nezměnilo, byli moje hnědé oči a tvar obličeje. Když jsem se totiž koukla blíž tak i nos jsem měla rovnější a rty plnější.
Co se to se mnou stalo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama