Jedna šilaná holka

21. ledna 2015 v 12:28 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí




Kousek za mnou zašustilo listí. Strhla jsem se při tom zvuku a dala jsem se do běhu. Zas za mnou něco křuplo a já jsem se ještě víc rozběhla, co mi síly stačili. Byla jsem kousek od města. Sice jsem ho neviděla, ale veděla jsem že není daleko. Jen přeběhnu ten les a budu v pohodě. Kousek za mnou něco zavrčelo a mě se srdce rozběhlo ještě do splašenějšího tlukotu.
Nevím, kdo to je a ani se s nimi seznamovat nechci. Hlavně jsem veděla že mě nesmějí chytnout jinak končím. Udělala jsem dvě okliky abych je trošku zmátla a bežela jsem dál. Přeskočila jsem potůček a spadla do bláta. Rychle jsem se vyškrabala zpátky na nohy a drápala se nahoře po břehu. Za mnou se ozvalo další dunivé vrčení, to už jsem na nic nečekala. Přeměnila jsem se na vlka a pelášila lesem dál.
Konečně začal les řídnout a ja jsem už byla pomalu vyřizená. Ano jsem vlkodlak a ti se tak lehko neunaví ale oni mě štvali už přes pět dní. Pět dní bez zřádla a s minimem vody a se žadným spánkem. Jen bežet. Nevím co mě ještě hnalo vpřed, ale asi to že jsem neveděla,co by se stalo kdyby mě chytli. Nejspíš by mě zabili, protože co muže být horší než vlk bez smečky.
Moje smečka byla vyvraždena a mě se nějakým zázrakem povedlo zdrhnout. Když jsem si při jednom jezeře čistila rány tak mě evidentně někdo zavetřil a od tehdy me uhanějí. Jak kdybych byla nějaká blbá srna. Odfrkla jsem si a nechtíc ramenem vrazila do stromu. Ten zapraštal a za mnou se ozvalo vytí. Sakra asi jsem je zmátla a ted mi znova přišli na stopu.
Slyšla jsem za sebou dunení lab, ale radši jsem se už neohlížela. Vím že jich je šest protože předtím jsem jim nadběhla tak že jsem jim malem vlítla do pasti. Jim se to poví ! Oni se střídaji to ja jsem tu ta hnaná zveř. Zrazu jsem vyběhla na pole. Les skončil. Snažila jsem se přidat ale moje nohu už začli vypovídat službu. Už jen kousek. Už jsem viděla ceduli města. V skoku jsem se přeměnila zpátky na člověka protože jak vlk do města nesmím.
Vlasy za mnou vlály a já jsem byla odhodlaná do toho města doběhnout. Už jsem tam skoro byla, ale stále jsem slyšela za sebou dusot lab. Když z ničeho nic se na mě z boku řitil vlk a strhnul mě k zemi a přitom se mi zakousnul do ruky a stáhnul mě s sebou. Frustrovaně jsem vykřikla a moje druhá ruka těsně minula ceduli města než jsem dopadla na zem a udřela se do hlavy. Byla jsem v bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama