Dvě různé smečky

21. ledna 2015 v 12:29 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí



Probudila jsem se celá zpocená na nějaké rozvrzané posteli. Byla tu jen deka a byla jsem v nějaké místnosti bez oken s jedinými dveřmi. Jediný zdroj světla tu byla holá žárovka. Zkontrolovala jsem si prokouslou ruku a udivila se, že na ní mam obvaz a dokonce jsem cítila vůni dezinfekce. Přece jenom zranění od vlčích zubu se hojí hůř. Na zemi vedle postele byl chleba a nějaký sýr. Zkušeně jsem to přivoněla, jestli neucítím nějaký jed nebo něco podobného ale, když jsem nic neucítila tak jsem se s chutí do toho pustila.

Po pěti dnech jsem měla strašný hlad. Byla jsem rada i za tu trochu jídla. Na ruce jsem si zpozorovala stříbrný náramek. Skvělé takže i kdyby někdo vešel dovnitř tak mam silu jak normální holka. Frustrovaně jsem se posadila na postel a opřela o zeď. Kdyby tu tak byl někdo z mojí staré smečky. Ale už nezůstal nikdo. Jen já. Nebyli jsme moc velká smečka bylo nás osm. Ale bylo nám fajn. Bydleli jsme v jednom menším domku na kraji vesnice, když jeden večer na nás naběhla jiná svorka, bylo jich tam snad dvacet.

Jako první zemřel náš ulfric a jeho freki a geri padli hned po něm. Byli to krvavé lázně, ale jakmile umřel alfa já jsem se dala do běhu, abych se zachránila, už mě nic nevázalo. Měla jsem je rada, ale přežít bylo tehdy pro mě na prvním místě. Teď už jsem nebyla tak nadšená z toho, že jsem vyvázla. Co mě teď čeká? Přišla jsi smrt zase pro mě?

Zachrastil klíč v zámku a já jsem se stáhla víc do rohu postele. Dovnitř vstoupil muž a položil si židli doprostřed místnosti a posadil se na mě. Byl vysoký a rozměrný. Tak rozměrný plný svalu. Měl na sebe jednoduché zelené tričko a rifle. Světle modré oči se do mě zabodli a já jsem se v nich chvilku utápěla. Hnědé vlasy mu neposlušně padali do očí, dalo by se říct, že byl krasný. Na rukou se mu rýsovali jizvy, ale působili, že prostě k němu patří.

"Jsem ulfric klanu Dubu, jmenuji se Daniel. Chci vědět tvoje jméno." Dál jsem na něj koukala a vycenila na něj zuby. "Co ti je po tom?" zasyčela jsem na něj. Nebudu se přidávat k žádnému klanu. Moje smečka je mrtvá a tak budu žít na vlasní pěst. " Do týdne se mi pokloníš, jinak tě dostane jak hračku Bölverkovi a bude klid." Hrůzou se mi rozšířili oči "a nejen to ale zůstane ti náramek. Už pak mě zajímat nebudeš." Odvrátila jsem od něj hlavu a opřela si ji o zeď. Daniel vstal z židle, vyšel ven a hodil na zem kupu oblečení a na židli položil tác s jídlem. "Najez se, s jídlem se ti bude líp přemýšlet. Za chvíli dojde někdo, kdo tě vezme do sprchy a pak se převleč. Strašně smrdíš." Líce mi zapláli karmínově rudou z toho, jak mě ponížil.

Zvrtnul se na patě a nechal mě zas samotnou. Přesunula jsem se k tácu a pustila se do horké polívky s chlebem. Bože ta byla báječná. Polívku jsem snědla tak rychle, že jsem se i spálila. Zas se otevřeli dveře a dovnitř vešla zrzavá dívka s modrými očima. Vysoká a štíhle postavy s milým úsměvem. Mírně jsem na ni zavrčela a stáhla se zpátky do kouta. "Ahoj já jsem Tatia, odvedu tě do sprchy." Zvedla kupu oblečení a držela v ruce nějaké pytlové šaty. " Fuj to nemyslí vážně." Vyhodila to ven dveřmi "Samé, vezmu si ji k sobě." Ozval se na chodbě rachot a dovnitř strčil hlavu blonďatý kluk. "Ale to já musím s vámi." Zazubil se na mě a prohlídnul si mě. " Jo prostě musím." Tatia po něm flochla pohledem. "Ja ji zvládnu, ty s námi nikam nejdeš.

"Tak pojď, vysprchuješ se a taky ti dám nějaké svoje oblečení, tamhleto si nikdo normální nemůže obléct." Chytla mě za ruku a vytáhla mě na nohy. Ještě že mě chytla za tu zdravou. Táhla mě po pár chodbách když odemkla dveře na pokoji, kde byla cedulka s jejím jménem. Ocitli jsme se v krásné ložnici, která byla napůl i obývák. Koukala jsem po vybavení ale ani jsem neměla čas a už mě dostrkala do koupelny. "Tak šup vysvléct. Šampon a sprcháč máš tam." Ukázala na poličku. "Čisté ručníky jsou tu všechny, takže vezmi si, které chceš."

Sloupla jsem ze sebe propocené špinavé oblečení a hodila ho na zem. Vlezla do sprchového koutu a pustila na sebe teplou vodu. Chvíli jsem ji po sobe nechala téct a pozorovala jak odtíká do odpadu špinavá voda. Pořádně jsem si našamponovala vlasy a pro jistotu si je smyla dvakrát. Bouchly dveře na koupelně a ve mě začalo rezonovat vrčení. "Klid to jsem jen já s oblečení. To staré vyhodím ano?" "Jo" houkla jsem ze sprchy "Doufám, že jsem odhadla dobře tvoji velikost. Vybrala jsem ti i boty. Když tak mi to někdy vrátíš." Brebetila dál zatím co jsem se sprchovala.

"Koukám, že máš celkem kliku, že jsi se k nám dostala zrovna teď. Za dva týdny je úplněk. Zase jdeme na lunapar. Dokonce celý klan, ulfric si bude vybírat svoji lupu." Zarazila jsem se v pulce pohybu, a to má byt jako štěstí ? Že teď mi každá půjde po krku. " Já o to nestojím." Houkla jsem na ni. Zasmála se. " Myslím si, že to nezaleží na tobě. Ale já vlastně taky ne."

Vylezla jsem ze sprchy zabalená v ručníku a cítila jsem se báječně. "Tak jak se teda jmenuješ?" placho jsem se na ni usmála "Lethy." "Jsem ráda, že tě poznávám. Tady máš oblečení, malovaní je v skřínce u zrcadla." Mrkla na mě a nechala mě samotnou v koupelně. Prádlo, které mi vybrala mi sedlo. Také červené a na mě až příliš krajkové. Dala mi tam pár tílek tak jsem si vzala to bílé a černé džíny. Boty mi tam taky nachystala nějaké, povzdechla jsem si, že jsou na podpatku. To jsem dlouho neměla na sobě. Nazula jsem si černé lodičky a byli mi dokonce dobré. Přečesala jsem si vlasy, naštěstí je mám rovné a rychle schnou.

Koukla jsem na sebe do zrcadla. Blond vlasy mi splývaly do půl zad. Hnědé oči nejistě pozorovali obraz v zrcadle. Otevřela jsem teda skřínku s šminkami a dvakrát jsem otevřela a zavřela pusu, než jsem vstřebala co všechno tam má. Panebože ta má krámu. Vytáhla jsem řasenku a udělala si bílou linku kolem očí a vyšla z koupelny. Tatia se na mě otočila a na posteli sedel Daniel. "Panebože tobě to sluší." Zazubila se na mě a já jsem ji úsměv opětovala. Daniel si mě nejistě prohlížel, ale tvař měl stáhlou do tak kamenné masky, že jsem z ní nic nevyčetla. "Tak co už budeš se mnou komunikovat.?"

Přesunula jsem pohled zpátky na něj. " Jestli ses už naučil chovat tak ano." Prudce se nadýchnul, ale nekomentoval to. " Fajn chci vědět tvoje jméno a z jakého klanu seš." Sedla jsem si na gauč a prohodila nohu přes nohu. Evidentně Tatia mu nic neřekla. "Jmenuji se Lethy a byla jsem ze smečky Zpívajících jezer." Daniel si zamyšleně promnul čelo. " Takže vás bylo osm a ne sedm. Co se stalo?" mykla jsem rameny, nevím prostě došla jiná smečka a skoro všechny vyvraždili, teda kromě mě. Když jste mě začali stopovat tak jsem si zrovna ošetřovala rány, původně jsem si myslela, že jste z té smečky."

"Dobrá. Pokloníš se nebo ne?" koukla jsem nevěřícně na něj, fakt si myslí že jsem blbá? "Proč bych měla?" v tu ránu byl u mě a držel mě přitisklou na sedačce. "Se mnou si zahrávat nebudeš, já nejsem tak blbý jako tvůj předchozí ulfric abych ohrozil svoji smečku! Buď se pokloníš, nebo umřeš. Volba je na tobě." Zamračila jsem se na něj. Proč bych utíkala, když se teď nechám zabít, byla by to jen zbytečná námaha. Tatia je celkem v pohodě, snad není jediná z celého klanu kdo je normální, protože Daniel mi moc nepřijde.

"Fajn ale sundej mi to." Nacpala jsem mu ruku před obličej. "Fajn, ale jakmile mě kousneš tak pujdeš k Bölverkovi a víc mě nebude zajímat!" štěknul po mě a vytáhnul zpod trička klíček.
Odemknul mi náramek a chvilku čekal. Promnula jsem si ruku. I když mě to netlačilo tak to spíš byl zvyk. Zašklebila jsem se a poklonila jak nejhlouběji jsem uměla. On se hned přeměnil ve velkého černého vlka a srazil mě k zemi. Přeměnila jsem se taky a zavrčela po něm. "Si myslíš, že jsem blbý! Udělej to pořádně!" Vrčel na mě a cvaknul mi zuby po ocasu. Tatia na nás sřídavě koukala. "Nezničte mi ložnici!" zafňukala zoufale.

Zavrčela jsem znova a lehla si na břicho a připlazila se k Danielovi. Byla z něho cítit síla, asi nebude jenom taký slabý. Připlazila jsem se co nejblíž k němu a trochu do něj strčila ňufákem. Strašlivě na mě zavrčel a já jsem mu jazykem oblízla spodek papule a jemně kousla. To byl znak podřazení teď byla řada na něm ho přijmout, jestli ho nepřijme, jsem stejně mrtvá. Šťouchnul do mě a já jsem mu nastavila krk. Ten mi párkrát olíznul a pak mě do něj silně kousnul. Od teď byl můj ulfirc a já jedna z mnoha lukoi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama