9 mm naboje

21. ledna 2015 v 12:54 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí





S trhnutím jsem se probudila. Vedle mě seděla Tatia a s litostí si mě prohlížela. Okamžitě jsem se jí vrhla kolem krku a začla znova vzlykat. Pomaly mě hladila po vlasech a šeptala utěšujicí slova. "Zlatíčko to bude dobré. Neboj Cadencia je skělá žena. To nějak zvládneš." Upřela jsem na ni svoje uslzené oči. "Co? Co s tím vším ma ona společné?" zahačila jsem se.

Tatia mávla rukou. "Však víš, to že se stěhuješ k ní až do lunaparu." V tu ranu jsem zamrzla na místě. "Kdy?" šepla jsem. Tatia mrkla na hodinky. "Asi tak za hodinu dvě. Ale máš se zatím zastavit za Danielem." Zvěsila jsem ramena a vyškrabala jsem se na nohy. "Jo Tatio, diky ja to už zvládnu." A vydala jsem se pomalým krokem do koupelny kde jsem rovnou zalezla do sprchového koutu.

V poslední době na Tatiu vůbec nemám čas. Štve mě to ale když je toho na mě tak moc. Že ja jsem radši nevystrkovala rohy. Mohlo by být všechno v pohodě. Kdybych se nepobila s Tori a zaroven ji pote temeř nezabila, kdybych nebyla jedna z těch co mají být lupou. Šíleně mě bolela hlava a do toho jsem měla jít za Danielem a pak travit několik dní s jeho matkou. Zblaznim se v téhle smečce.

Převlíkla jsem se do tílka a ryflí, zabila k tomu botasky s svěšenou hlavou se vešla do Danielove kanceláře. Ten seděl za svým stolem a něco vytukával do notebooku. Na křesle se valel Sam a ještě jeden kluk. Měl takový divný pohled. Černé vlasy a stejné černé oči. Když jdem ho zahlídla tak mi prošel takový ten divný pocit po páteři. Když jsem viděla jak se mu zaleskly oči tak mi to došlo tohle je Bollverk.

Proč si mě nechal Daniel zavolat i s katem smečky ? Nešlo mi to do hlavy. Popraví mě za to že jsem spala s jeho bratrem nebo co se tu dějě. Zmateně jsem si prohlížela okolí a čekala až na mě vybafnou že jsem se previnila a mým trestem je smrt. Daniel si odkašlal a spočinul na mě pohledem. "Moc se ti omlouvám za to co tu posledně předvedl bratr." Vyhukaně jsem na něj koukala a nechapala nic. Kývnul rukou na Bollverka a na Sama. Ty se v tu ranu vypařili z místnosti.

"Bohužel moje matka si trvá na tom že vás trošku přeškolí. Neměla by vám ublížit ale prosím tě dej si pozor." Řekl mírně a přesunul se ke mně. Přejel mi rukou po rameni a mně zaplavil hřejivý pocit. Ty jeho oči. "Ja vím že jsme do ted neměli možnost si spolu o tom promluvit. A velice mě mrzí že jsem poté tak nečekaně odešel." Žmoulal si ruky a nejistě na mě hleděl. Mně zas nic nedopínalo. O čem tu ted mele ? Nechapala jsem fakt nic, náš ulfric si evidentě něco šlehnul.

"Já ti chci říct že se mi ta chvýle líbila a doufám že budeš moji lupou. Bohužel v této fázi to už nejde zastavit abych zbylé vlčie donutil odstoupit." Sklesle poznamenal a mě to pomaly začínalo docházet. On jako ? Co naše chvýle? To byl on na tom plese? Zaraženě jsem na něj hleděla. A velice se mi na jdenu stranu ulevilo. "To jsi byl ty na tom plese v té zelené košili." Jemu se po tváři rozlil usměv a začal si pomaly rozepínat košili. Polilo mě horko a na sucho jsem polkla. On jako chce se mnou spát zas? Tady?

Začla jsem v duchu pomaly vyšilovat. Přece jenom je něco jiné se s někým vyspat když je člověk na mol ale ted? A zrovna tady ? Jenomže on si jenom stáhnul košili a ukazal mi lopatku. Měl tam pomaly se hojicí škrábance od mých nechtů. Byli celkem hluboké a pekně zarudlé. Proč se mu to nehojí? Nedavalo mi to smysl.

Uchechtnul se a ted mu zařila neplecha v očích. "Ano jseš celkem divoká když to skonstatuji." Mile se pousmál jak kdybych jo nej trošku poškrabkala. "Ale přinaší to jeden problém." Stáhnul si košili a začal si ji znova zapínat. Citila jsem se trošku i sklamaně že se obliká přece jenom tělo ma božské. "Ten problém je v tom že jsi mě označila. Víš co to ted znamená?"

Moment já jsem ho označila? A to jako fakt? Něco matně jsem si vzpomínala když mi to můj starý ulfric vysvětloval. Znamená to že on je můj druh? A co jako ted? Přece to musí být oboustranné ne snad? Přišlo mi to celé šilené. To so se v této smečce děje je na hlavu. Ale když jsem to vzala na druhou stranu tak teprve kdybych označila jeho bratra a stala se lupou to teprve pak by byl malér. "Jenže co když se lupou nestanu?" šepla jsem a ani jsem si neuvědomila že jsem to řekla nahlas.

"To budeme řešit až taková situace nastane. Hlavně se to nesmí nikdo dozvědět. To je to důležité. Nadělalo by to hodně problemu nám oboum. A obvzlášt tobě že si dokážeš připoutat vlka bez toho aby on si připoutal on tebe. Rozumíme si? Je to rozkaz." Opatrně jsem přikývla. "Ano myslím si že je to rozumné. Budeme to řešit později. Promin ale musím jít za tvou mámou." Vstala jsem a vydala jsem se pryč. Nechtěla jsem to řešit. Sama jsem to nechápala.

Procházela jsem chodbami a nebyla vůbec nadšená. Nechtělo se mi bydlet u ní. Buh ví co si vymyslela. Když jsem vešla do jejích pokojů tak mě jako první ohromila vůně orchideii. Dlouho mi trvalo než mi došlo že ta vůně je Cadencie a že to její vlci jsou tak propáchlí. Uprostřed pokoje byla kopa polštařů a po pokoji se povalovali její vlci. Někteří spali a jiní si četli. Když mě ze svého křesla uviděla tak se jí rozzářili oči a pokynula mi k gauči kde už seděla Tori s Kirou.

"Slečny mám dnes pro vás první úkol. Ale ještě předtím jsem se rozhodla že každá z vás bude mít po ruce jednoho mého vlkodlaka." Jako na povel se k nám přibližili tři muži a každý si sednul k jedné z nás k nohám. "Momentálně to berte jako dar. Ale jdeme na první úkol. Pojdte se mnou. Elegantně se zvedla a my jsme ji nasledovali ven z jejch komnat. Zastavili jsme se před místností kde se konal ples. "Půjdete jedna po duhé."

Vešla dovnitř a za ní se vydala Kira. Zatím jsem se sesunula k zemi a čekala až budu na řadě. Vedle mě si sednul vlkodlak a položil mi hlavu do lona. Měl dlouhé blondaté vlasy tak jsem mu vešla rukou do vlasů a začla ho pomaly škrabkat. Cítila jsem jak se tělo submisivního vlka pod mým dotykem uvolnuje a muj vnitřní vlk měl nesmírnou radost. Po neskutečné dlouhé době vyšla Kira. Mírně se klepala a její vlkodlak ji odváděl zpátky. Byla jsem na řadě.

Když jsem vešla dovnitř tak tu bylo přitmí. Candencie stála uprostřed místnosti a naproti ní klečel vlkodlak svlečený do půl těla. Ona mi pokynula tak jsem k ní přistoupila. Vedlě ní byl sůl a na něm kopa zbraní. Nejsem na ně expert tak jsem viděla jen nože a prostě zbraně. Nechapu lidi co jsi to mužou pamatovat. Vždyt je všechno stejné.

"Tenhle vlkodlak se přečinil. Je na tobě abys ho nějak fyzicky potrestala. Vyber jednu zbran a dělej co uznáš za vhodné." Zamračeně jsem se na ni koukla. Já mam ublížit člověku jen tak? Nebo chce po mě abych ho zabila. Tak to né. "Jak uznám za vhodné? A čím se přečinil nech vím jaký trest zvolit." Zvedavě jsem se zeptala jenže ona jen mávla rukou.

"To tě nemusí zaujímat." Jenže já jsem se zamračila ještě víc. "Tak to ne. Nebudu udělovat trest pokud nevím co provedl." Candencie si frustrovaně odfrkla "Tak když to musíš vedět. Zbil jiného vlčici a to bezdůvodně." Pohoršeně jsem se na ni koukla a citila odpor k tomu vlku. "Bezdůvodně? Jako kdyby vám dal důvod tak by byl bez trestu?" naštvaně jsem se jí zeptala ale pak pod jejím pohledem mi došlo že jsem to přepískla. Myslela jsem že vlci mají uplně zakazané se medzi sebou bít.

Postavila jsem se k stolu se zbraněmi a sáhla po jedné z menších pistolí. Namířila jsem ji na vlka. "Je to pravda?"zeptala jsem se a on přikývl. "Upozornuji, nejsem dobrý střelec." Řekla jsem a vystřelila jsem mu náboj do ruky. Candencie se na mě spokojeně koukla. "Skvělá volba. 9mm naboje komplet střibrné a trefa do ruky. Myslím si že dlouho na někoho nevztáhne ruku jen tak." Pokynula mi rukou nech odejdu a já jsem z vyklepanými koleny opustila místnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama