13 ulfirců na jedné kopě

21. ledna 2015 v 13:31 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí






Znovu jsme s Rayanem nasedli do auta. Seděli jsme vedle sebe a snažila jsem se ho ani nedotknout. Jenže byl tak podobný na bratra, jen mu chyběli ty jizvy a jiný postoj. Po pár minutách jízdy jsme znovu zastavili a tentokrát před nějakým salonem. Následovala jsem Rayana dovnitř a ten se hned ležérně opřel o recepci a začal si řešit se sekretářkou. Ta poté zvedala telefon a někomu něco oznámila. Nevnímala jsem je. Prohlížela jsem si honosný interiér a bylo mi zle z toho všeho.
Přišla další plastová ženská a zavedla mě do místnosti s maserským lůžkem. Nejistě jsem se posadila na lůžko a čekala, co se bude dít. Chvíli na to se vrátila ta samá ženská s huňatým ručníkem v ruce. "Slečno Ildyl, vysvlečte se, oblečte si župan. Pod lůžkem jsou žabky. Počkám venku." Vložila mi ručník do rukou a nechala mě v místnosti samotnou.
Začala jsem si dávat dolů oblečení a děkovala bohu, že Rayan mě nedoprovází všude. Zabalila jsem se do huňatého županu a poskládala jsem si věci úhledně na kupičku. Nazula jsem žabky a vykročila ven z místnosti. Žena mi pokynula rukou a tak jsem ji následovala přes celou chodbu až do místnosti s nápisem koupele. Vevnitř bylo plno páry a ona mě vedla kolem různých kójí. Došli jsme až téměř k poslední a tam byla uprostřed jedna velká vana. Sepla mi vlasy a nečekaně ze mě stáhla župan.
Automaticky jsem si schovala prsa, ale ženská na mě jen mávla rukou.
"Víte, kolik jsem takových tady viděla? A to vy jste na tom skvěle. A teď do vany." Poslušně jsem vlezla do horké vany a vlastně celá voda byla taková divná. Skoro to ani nebyla voda spíš horká marmeláda. Na vodu to bylo moc husté. Ženská jak viděla, že jsem pohodlně usazená tak i odešla.
Seděla jsem ve vaně a čučela do zdi. Vůbec jsem netušila, jak dlouho tady budu nebo vůbec vlastně co tady budu dělat. Obzvlášť ta voda-nevoda mi vůbec na pohodlí nepřidávala. Zajímalo by mě, co dělá Tori s Kirou. A hlavně jestli Kira byla rychlejší než Tori. Nebo jestli tady jsou taky někde. Celé to bylo divné. Zabiju nejdřív člověka a pak za odměnu jsem v lázních? Chvíli jsem ještě promítala nad tím, co se vlastně událo v nákupáku, když mi prostě myšlenky začali sami odplouvat. Ta bylinková břečka, v které jsem byla, sice nebyla pohodlná, ale zato uvolňující víc než dost.
Po nějaké době se vrátila ženská a vypustila z vany všechen sajrajt. Když to odtékalo do odtoku, tak mi to přišlo strašně vtipné. Za její pomoci jsem se postavila a začala mě oplachovat. Připadala jsem si jak malé miminko co koupou.
"Bubly," zašišlala jsem a hned jsem se tomu začala hihňat. Teď mi vůbec nepřišlo divné, že jsem nahá. Dokonce při pomyšlení na oblečení jsem věděla, že by mě nic nedonutili si teď oblíct. Bylo mě tak fajn.
Když jsem byla dokonale osprchovaná, tak mě po třech pokusech zabalila do ručníku. Stále jsem se chichotala a děsně mě fascinovali její třpytivé náušnice. Ušlo mi další uchechtnutí. Ani nevím, jak a byli jsme zpátky v té místnosti. Položila jsem se na lehátko a dělala, že plavu. Ženská nade mnou protočila oči.
"Lehněte si na záda." Začala jsem plavat ještě rychleji a šíleně jsem se tomu smála. Nakonec po třech pokusech jsem skončila na zádech a pozorovala lampu.
Nikdy jsem si nevšimla, že odráží tolik barev. Proč jsem jen tomu nikdy nevěnovala pozornost. Najednou jsem ucítila bolest na noze. Zaječela jsem a okamžitě jsem se posadila. Noha mě pálila jak
čert. Ženská se spokojeně usmívala a v ruce držela dlouhý pruh látky. Ta svině mi strhla voskový pásek z nohy. Oči se mi zalily slzami. Tohle je asi i na vlkodlaka moc.
"Ještě pár jich bude," škodolibě podotkla a já jsem si musela znova lehnout a protrpět depilaci nohou.
Pomalu jsem i přestávala vnímat bolest, když přišla ještě větší. Ona mi depiluje třísla! To už jsem řvala a bulela jak malé děcko. Nakonec musela dojít ještě jedna ženská. Myslela jsem si, že nohy už nikdy nedám k sobě. To tak štípalo. Oni se evidentně obě dobře bavili. Byla jsem vzteky bez sebe. Pak mi na to, ale dali chladivý krém a začínalo to být dobré. Po kompletní depilaci mě nahnaly znova do sprchy a pak mi dali nějaký krásně voňavý krém.
Teď sedím zabalená v teplém župánku. Jedna mi dělá manikúru a druhá pedikúru. Na tváři mám napatlanou nějakou masku, která vypadá jak seškrabaná ze spodku friťáku. A ta vůně, no, lahoda. Pomalu jak puch hnijící zeleniny. Radši jsem se ani neptala, co to je. Ženské si mezi sebou štěbetali, ale já jsem neměla náladu si povídat po takových sadistických zákrocích. A to jsem nevěděla, co mě čeká.
Po kompletní trýzni jsem stála v legínách a tričku před zrcadlem. Na mém těle se nenacházel chloupek tam, kde by neměl být. Přes dokonale vytrhané obočí přes vytrhaná místa, které by fakt neměli bolet až po dokonale nalakované nehty stříbrnou barvou.
Rayan mě čekal na recepci. Nevím, jestli tady celou dobu byl, ale vypadal hodně pobaveně. Znova mě zavedl do auta. Celou dobu se na mě šklebil. Po deseti minutách jsem to nevydržela a bouchla.
"Co je?" štěkla jsem po něm. On se ještě víc usmál.
"Bylo tě slyšet řvát až na recepci." Okamžitě jsem zrudla, až po kořínky které nemám. Ten blbeček co si o sobě myslí.
Urazila jsem se a koukala jsem se z okna. Když jsme znova zastavili tak to byl nějaký další salon. Rayan si celou dobu pobrukoval nějakou melodii. Hlavně že jsem mu zvedla náladu. Vevnitř salonu byli nablýskaná křesla a ve dvou jsem zahlídla Kiru s Tori. Celkem se mi ulevilo, že nebudu trpět sama. Došla jsem za nimi a plácla sebou do křesla vedle Kiri. Ta se na mě jen usmála a prstem mi naznačila, ať jsem po tichu. Až do křesla jsem slyšela jak Rayan dává instrukce kadeřnicím a oznamuje jim, že pak nás někdo vyzvedne.
A začalo to nanovo, česaní a všechno to možné tahaní. Kira to úplně ignorovala a Tori si to zas užívala. Proč zrovna já jsem musela trpět. Obzvlášť ty řeči jak zlatíčko tohle, zlatíčko támhle. Myslela jsem jen na to, aby to skončilo a ať se s toho neosypu. Po několika hodinách nudy moje útrapy skončili. Ale stejně mi to bylo k ničemu. Protože po kadeřnici ji vystřídala jiná ženská a to jsem musela nečinně sedět se zavřenými očima. Protože mě líčila. Naštěstí to netrvalo až tak dlouhou dobu.
Až jsme byli všechny hotové, tak nás nahnali do auta a zase nás někam převáželi. Začalo mi pomalu kručet v žaludku. Potřebovala jsem jídlo. Nakonec auto přece jenom konečně zastavilo a my jsme se objevili před velkou vilou. Před domem stál Solo a další dva vlkodlaci. Automaticky jsem šla k Solovi a chytla ho za ruku. Ten mě pomalým jistým krokem vedl do domu. Přešli jsme polovinou domu, než
jsme se dostali do honosného pokoje. V rohu pokoje byl stejný stupínek jak v zkušebně šatů a kousek od něj zrcadlo ze tří obrovských častí.
Solo se rozvalil na gauč, ale já jsem to nestihla. Protože hned za mnou do dveří vešla Cadencie. Prohlížela se mě jak sup. Několikrát mě obešla, než promluvila.
"Pěkné, s tímhle se už dá něco dělat," uznaně si přikyvovala a po té do místnosti vešla žena. Byla Cadencii tolik podobná. Ale vždyť Daniel s Rayanem nemají sestru. Cadencie k ní pokynula rukou "Tohle je Elis. Je to stylistka a zároveň učitelka etikety a věcí ohledně chování se ve společnosti a správnému chování k vlkodlakům podle jejich hierarchie." Zamumlala jsem jí pozdrav a ona si jen odfrkla.
"Panebože Mel proč mi to děláš?" teatrálně zafňukala a začala mě obcházet. Připadala jsem si jak kus dobytku vystavený na prodej.
"Mel, běž, než si to rozmyslím. Pokusím se s ní udělat něco, ale nic neslibuji. Víš, že zázraky neumím." Jenže Cadencie se tomu zasmála a jen ji odmávala rukou. Solo hned šel s ní. Proč mě opouští. Jenže Elis na nic nečekala. Vybalila moje šaty a donutila mě se do nich oblíct. K nim patřily nádherné stříbrné boty, bohužel i na mě vypadali krkolomně. Když v nich spadnu a zlomím si vaz, zabije mě to?
Prošla jsem si hodinami a hodinami. Správného mluvení, držení těla. Dokonce jsme probírali příbory, nebo kdo koho může oslovit. Většinou to bylo o tom, že mě Cadencie představí a pak s kým mam povinnost si zatancovat a s kým ne. Že musím sníst alespoň polovinu porce, co bude na jídlo ale ne víc. Jedna věc byla zdlouhavější než druhá. Dostala jsem přísný zákaz pití. Podrobný popis toho co s kým můžu rozebírat bez toho, abych poškodila smečku nebo ztrapnila sebe a všechny kolem sebe. Poučka ohledně chování ke Kiře a hlavně Tori. To mi asi dvacetkrát opakovala, že se nesmíme poprat. Evidentně Cadencie si dala záležet, abych byla připravená na dnešní večer.
Stála jsem v další místnosti a kousek ode mě postávala Kira a Tori. Držela jsem Sola za ruku a byla jsem neskutečně nervózní. Bylo nám vysvětlené, že budeme jak kdyby představené do společnosti. A po lunaparu bude jedna z nás pak i oficiálně vyhlášena před těmi samými lidmi za lupu. Cítila jsem, jak se mi potí dlaně na to, že v místnosti bylo celkem chladno.
Pak jsem zaslechla ohromný potlesk. Ani jsem nevěděla, jak a ocitla jsem se v obrovské místnosti plné vlkodlaků všichni tleskali a koukali na nás. Prostě mě tam Solo asi odtáhnul, ale momentálně stál ode mě dva metry. Cadencie nechtěla, aby bylo vidět, jaký vztah máme s jiným vlkodlakem. Protože nás všechny vylíčila jak bezhlavě zamilované do Daniela. Daniel stál po boku svojí matky a z druhé strany stál Rayan. Hned jsem věděla který je který, protože Rayan se široce usmíval a Daniel se zas mračil. Oba dva na mě zírali, až jsem se musela ošít. Ale můj pohled pořád k nim sklouzával.
Oba měli hnědé vlasy ohlazené dozadu a na sobě černé padnoucí smokingy. Ano, tohle jsou dva nejhezčí chlapi na světě. I přes ty obleky bylo vidět, že oba dva jsou skvěle stavění a svalnatí. Před očima se mi objevilo polonahé Danielovo tělo. Podruhé jsem se nervózně ošila zatím co Cadencie něco o nás vykládala. Pak jsem zachytila pohled Elis a tak jsem se roztřeseně nadechla a narovnala se. Musím vyhrát. A nenechám se rozptylovat dvěma hezkými sexy krasavci.
Než jsem se dorozplývala nad krasavci, tak už u mě stál Daniel s Rayanem. Nakonec jsem podala ruku Danielovi a nechala se zatáhnout na parket. Tančili jsme pomalý valčík a mě stále nepřešla ta moje tichá nálada.
"Nejseš tady ráda?" zeptal se mě a já jsem zavrtěla hlavou.
"Nechci tady být. Všechno to pozlátko kolem. Předvádění se jeden před druhým a dokazovaní moci." Udělali jsme další otočku.
"Ale když budeš lupa tak budeš muset všem ukázat, že naše smečka je mocná a bohatá." Zaměřila jsem se na jeho modré oči a věděla jsem, že mluví pravdu.
Budu ozdoba. Jen taková cetka na vyzdvihnutí smečky a na důkaz moci. Nejspíš budu jen obyčejná figurka jak do teď? V hlavě se mi pomalu rodil plán jak nebýt jen figurka.
"Nejsem tvoje hračka," poznamenala jsem suše a při další otočce vyměnila partnera. Jenže ocitla jsem se v náruči Rayana.
"Copak srdíčko? Problémy v ráji?" šibalsky se mu blýskalo v očích. Odvrátila jsem hlavu, že s ním nemluvím, ale odejít uprostřed tance jsem nemohla. To bych na sebe strhla všechnu tu nechtěnou pozornost. A tak jsme tančili dál.
"Srdíčko a nechceš si promluvit?" mrknul na mě, ale teď jsme ho poprvé viděla vážného. Nejistě jsem se na něj koukla. Pak ale zavrtěl hlavou.
"Ne tady, později." Nepatrně jsem přikývla. Je možnost že když si získám oba syny, tak mě Cadencie bude mít radši. Protože když jsem se na ni naposled koukala, netvářila se nadšeně ale možná proto že Tori stála u ní a vybavovali se s nějakým starým chlapem.
Po několika dalších tanečcích s různými vlkodlaky a hlavně ulfrici, jsem se zastavila u stolu s občerstvením. Dala jsem se do řeči s menší skupinkou vlčic, když přišel pro mě Solo. Šla jsem za ním až ke Cadencii. Tam jsem si vystála málem důlek. Zdvořilostně jsem se usmívala na každého, s kým mě seznámila. I když jich bylo tolik, že jsem si ani nepamatovala jména. Pak se znova objevil ten starý chlap, co u nich stál, když tu byla Tori.
Představil se jak Rasiel Broschie. Byl to pán nižšího vzrůstu a v pokročilém věku. A už na míle daleko bylo cítit, že je hodně starý a mocný. Připadala jsem si vedle něj malá a bezcenná. Jenže on se i přesto na mě usmíval.
"Představíš mi svoji chráněnkini ?" prohodil směrem k Cadencii, ale pohled ze mě i přes to nespouštěl.
"Rasieli, tohle je Lethy Braight," představila mě Cadencie a mně hned v hlavě šrotovalo, proč nepoužila moje druhé příjmení? Jenže Pan Broschie se zamračil.
"Těší mě, slečno Ildyl." A políbil mě na hřbet ruky. Odkud ví mé příjmení? To nevím moc lidí. A Cadencii se to taky nezdálo.
"Odkud to víš?" sykla na něj, ale on se jen zasmál.
"Zapomínáš, že já jsem vždy informovaný? A obzvlášť o takovém pokladu jak je Gull blodslinje. Proč si ji necháváš jen pro sebe?" vyštěknul na ni.
Obraz před očima se mi rychle měnil. Před chvíli mezi němi vládla atmosféra starého přátelství. A teď by se i dotrhali.
"Nemůžeš si ji nechat pro sebe, Cadencie. Všichni jsme si mysleli, že je mrtvá. A tohle neututláš, i kdybys sebevíc chtěla," kouknul na ní významným pohledem. "Víš, jakou cenu by měla pro severské dívka ze zlatého rodu? Koukni se na ni. Je mladinká a o ničem neví, ale jednou ji to dojde a ani okovy tvé smečky ji nebudou držet." Poťukal si na čelo a smutně se na mě usmál.
"Zničíš svou smečku Cadencie a celý Vorvnys zanikne," šeptnul a bez jediného slova odešel. U dveří popadl kabát a pak zmizel z mého dohledu.
Ani jsem se nenadála a Cadencie mě za nadloktí táhla z místnosti. Cítila jsem na jazyku její vztek. Ruka mi brněla až do té doby než mě strčila do místnosti. Trošku jsem zavrávorala na vysokých podpatcích a skončila v křesle. Jenže Cadencie byla hned u mě a opírala se rukami o opěrky.
"Ať tě ani nenapadne o tom někde ceknout! Cokoliv z toho rozhovoru je tajné a nemusí tě nic z toho zajímat!" syčela po mně a kousek od mé tváře byli její ocelově chladné oči.
Jenže v hrudi mi zabublalo vrčení. Chytla jsem ji za předloktí a odstrčila ji od opěrky. Vzplanul ve mně vztek. Všimla jsem si postrašeného pohledu, co po mě hodila.
"Nebudeš mi říkat, co mám dělat!" vrčela jsem na ni a tlačila ji do kouta. Zkusila na mě zavrčet, ale mě v hrudi bublalo takové monstrózní vrčení. Můj vlk jí chtěl rozdrápat hrdlo. Nikdy jsem takový pocit nezažila. Takový šílený vztek.
"Chci vědět, co o mě víš!" štěkla jsem na ni a viděla jsem, jak se přede mnou krčí a ustupuje. Vevnitř mě se rozlila blažená spokojenost. Bojí se mě. Ten strach cítím ve vzduchu. Stačilo by tak málo a zabila bych ji. Jak je vtipné, že ještě před chvíli jsem se ji bála a nechala se vláčit jak hadrová panenka a teď tu stojím plně ve své výšce. Hrdě a nebojácně a ona se krčí přede mnou. Cadencie začala něco koktat a pak se rozrazili dveře.
Okamžitě se zvedla a proklouzla kolem mě ke dveřím. Zmizla na chodbě tak rychle jak jí to šlo. Ve dveřích stál Daniel. Byla jsem rozdrážděná a rozdivočená. Vlk ve mně šílel. Daniel za sebou zavřel dveře, jenže to já jsem byla už u něj a tiskla se na něj.
Bloudila jsem mu rukama po těle. Chtěl mi něco říct, ale nedala jsem mu šanci. Vlk si vybral svou oběť. Když ne krev a maso tak se chtěl nakrmit jinak. Byla jsem přitisklá na něj celým svým tělem. Po celém těle jsem měla husí kůži a cítila jsem, jak mi tuhnou bradavky a ne zimou. Přitiskla jsem se na něj ještě víc a přisála se mu na rty. Chvíli se nechal vyzývat, ale já jsem nezpomalovala, chtěla jsem ho, musela jsem ho mít. Tak jsem rychle roztrhla pásek na kalhotách a vsunula mu ruku rovnou do boxerek.
Vydechnul mi do rtů a po pár pohybech mé ruky byl pěkně tvrdý. Rukama mě hladil po celém těle a tisknul si mě k sobě. Neřešila jsem nic. Jen jsem ho potřebovala. Přisála jsem se mu znova na rty, a když mi projel rukama po prsou tak jsem mu vydechla do úst. Okamžitě to vzal jak pobídku a ucítila
jsem v ústech jeho jazyk. Začala malá bitva o nadvládu. Ruce mu bloudili po mém těle a já jsem mu na každý dotyk odpovídala.
Vyhrnul mi šaty a rukama a mi zajel na zadeček a přitlačil si mě k sobě. Jakmile jsem ho ucítila na břichu tvrdého tak jsem začala ještě víc šílet a téměř z něj ty kalhoty strhala. Odměnou mi byl hrdelní hluboký smích, který vyvolával ve mně ještě větší tužbu. Opatrně mě vyzvednul a opřel mě o zeď. Ani jsem si nevšimla, kdy mi sundal kalhotky nebo jestli je roztrhnul. Jediné na čem v ten moment záleželo, bylo mít ho uvnitř. Nenechal se dvakrát pobízet a ucítila jsem ho vevnitř.
Pomalu ho do mě zasouval, ale já jsem byla nedočkavá. Dosedla jsem na něj a mírně vykřikla. I když to zabolelo tak mě to nezastavilo. Potřebovala jsem ho. Začal se ve mně pohybovat a já jsem se začala třást. Věděla jsem, že mi stačí málo a udělám se. Nabírali jsme na tempu a já jsem čím dál rychleji odplouvala do ráje. Cítila jsem blížící se vrchol a tak jsem mu začala líbat krk, abych alespoň trochu ztlumila vzdechy. Pak začal přirážet ještě víc. Vykřikla jsem zároveň s vlnou orgasmu, co mě zasáhla. Kousla jsem ho do ramene, abych příliš neřvala. Chvíli na to se udělal i on.
Stále jsem byla opřená o dveře a oba dva jsme prudce vydechovali. On od námahy a já díky orgasmu. Můj vlk někam zalezl se olizovat blažeností a mě pomalu začali vystupovat na povrch myšlenky. I když byli stále zamlžené, tak mi to začalo docházet, co jsem zas provedla. Opatrně jsem z něj slezla a snažila jsem se na něj nedívat a tak jsem si začala upravovat šaty. Ale pohled na něj mi stejně neušel. Na krku měl velký kousanec podlitý krví. Ano, ještě teď jsem cítila krev v ústech. Kalhoty měl stáhlý až dole u kotníků a bokem se opíral o dveře a oddechoval.
Než jsem se nadechla a mohla něco říct, dovnitř někdo vtrhnul. Rayan. Protočila jsem oči.
"Panebože, Rayane, vypadni," zašeptala jsem, jenže on tam vyjeveně stál a koukal na nás. Pak jsem se zaměřila na Daniela a ten na mě koukal úplně stejně jak Rayan. Můj mozek už plně fungoval. První co jsem udělala bylo to, že jsem prošla těch pár kroků k Danielovi a strhla mu zbytek krvavé košile z ramena, abych se koukla na záda a nic.
Žádná jizva. Zaraženě jsem zůstala stát. Krev mi pomalu tuhla v žilách na rozdíl od toho, jak mi hučelo v hlavě.
"Ne, ne, ne," šeptala jsem a ustupovala jsem od nich.
"To ne," šeptla jsem s očima plnými slz.
"Já se omlouvám," šeptla jsem a vystartovala jsem z pokoje, co mi nohy stačili. Vyběhla jsem před dům a běžela co nejdál od toho domů. Občas jsem zakopávala a párkrát i spadla. Zastavila jsem se, shodila jsem lodičky z nohou. Utrhla jsem spodek sukně a běžela dál.
Běžela jsem dlouho, než jsem se zhroutila. Nakonec jsem klečela v bahně vedle potůčku. Trhala jsem si vlasy a řvala jsem. Jsem taková bestie. Brečela jsem, křičela jsem. Nic mi už nepomůže. Označila jsem si i druhého bratra. Nevědomě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama