11 centimetrů dlouhá čepel

21. ledna 2015 v 13:22 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí





Chtěla jsem zahnout do chodby k Cadencinii ložnici, ale vrazila jsem do někoho a mě před pádem na zem zachránili silné ruce. Vzhlídla jsem do Danielového usměvavého obličeje. Okamžitě mě vtáhnul do objetí. A ani jsem si nestihla vychutnat to jeho chutné tělo na svém, už mě táhnul někam za sebou.
Otevřel jedny z dveří na chodbě a vtlačil mě dovnitř a okamžitě mě následoval. Jakmile zavřel dveře tak kolem nás nastala tma. O krok jsem ustoupila a narazila zády do zdi. Cítila jsem jeho ruku na mém boku a pak ke mně přikročil a zvednul mi hlavu. Nebýt té tmy kolem nás tak bych před sebou mohla vidět ty světlomodré oči. Slyšela jsem, jak se prudce nadechl a pak jsem ucítila jeho rty jemně se otírající o mé.
V tom okamžiku se ve mně probudila nervozita a zaplavila mě taková žhnoucí touha. Zatnula jsem prsty do pěstí a snažila jsem se udržet si aspoň kousek zdravého rozumu. Pomalu mi přejížděl rty po mých a chvíli na to jsem ucítila jeho jazyk, jak jemně obkružuje moje rty. V ten moment jsem se málem neudržela na nohou, jak mnou projely všechny emoce.
Vydechla jsem a on toho využil a vklouznul mi jazykem do úst. Zavzdychala jsem a přitáhla jsem si ho za tričko ještě blíž. Jak kdybychom mohli spolu splynout. Momentálně to byl boj mezi našimi jazyky a mě brnělo celé tělo chtíčem. Po pár sekundách když jsme se od sebe odtrhli a lapali po dechu, jsem ucítila na líci letmý dotyk jeho rtů a pak za ním zůstali jen pootevřené dveře, kterými dovnitř proudilo trochu světla.
Opřela jsem se o zeď a vydechla. Co to do háje bylo? Jako přepadnutí. Urovnala jsem si tričko a vyšla ven na chodbu a zavřela za sebou dveře, že konečně půjdu do ložnice. Jenže za mnou se ozvalo zakašlaní. Zamračila jsem se. Panebože já tam snad dnes nedojdu. Otočila jsem se a spatřila Kiru. "Potřebuješ něco?" zeptala jsem se jí a zvedla jsem obočí.
Kira ke mně pokročila a napřáhla ke mně ruku.
"Vlastně jsme se pořádně neseznámili. Jsem Kira, Geri smečky," plaše se na mě usmála. Pokynula jsem jí hlavou, ale její ruku odmítla. Ted je mojí soupeřkou. Je pozdě se kamarádit.
"Jsem Lethy. Potřebuješ něco?" zopakovala jsem otázku a nepřestávala se na ni mračit. Kira pokrčila rameny a stále se usmívala.
"Vlastně ti chci pomoct. Nechci být Lupou. Šla jsem do toho jen z lítosti k Danielovi, aby Tori nevyhrála."
Na tváři mi tahle věta vykouzlila úsměv.
"Dobře, uvidíme dnes při úkolu, jak mi pomůžeš." Otočila jsem se na odchod, ale zarazila jsem se. "Poslední věc. Mám otázku. Proč já?" zamyšleně jsem na ní hleděla a nešlo mi to do hlavy. Proč jsem lepší než Tori když jsem tu kratší dobu. Co na mě všichni tak fascinovaně viděli?
Kira se rozzářila jak sluníčko.
"Jseš gull blodslinje , jseš pro to zrozená," odpověděla prostě a bez dalšího vysvětlení mě obešla a zmizla na konci chodby. Na co jsem zrozená? Panebože necpěte mi sem žvásty o superhrdinech, nejsem žádný spiderman nebo wonderwoman, abych zachránila svět nebo plnila to, co mi nalinkoval osud. Nestačí, že jsem vlkodlak, jak mám víc trpět? Dejte mi svátek.
S děsně mizernou náladou jsem konečně došla do ložnice a svalila se do polštářů. Po chvíli se ke mně připojil můj vlkodlak. Byl jen v kraťasích a až teď jsem si všimla tetování nad srdcem. Stálo tam Solo. Pokud si vzpomínám solo znamená sám. Miláčku tak proto tě neberou mezi sebe ani Leksak. Přitáhla jsem si ho do náruče. Spokojeně zapředl a přitulil se ke mně ještě víc. V místnosti už nebyl nikdo jiný, tak jsem se naklonila nad jeho tvář a vtiskla mu malý polibek na nos.
Cítila jsem, jak se strhnul, ale pak se ke mně přitisknul ještě víc. Prudce jsem se posadila a nechtíc jsem ho polekala.
"Ty se jmenuješ Solo?" nečekaně jsem se ho zeptala a on mírně přikývnul. Nadšeně jsem zatleskala. "Umíš mluvit?" Tentokrát v záporu zakroutil hlavou. Moje nadšení vyprchalo jak novoroční šampaňské.
"Něco vymyslíme." Uložila jsem se mu na hruď a po chvíli usnula.
Probudilo mě vrčení. Strhla jsem se ze spánku a viděla, jak kousek ode mě stojí vlk a natahuje po mě ruku. Kolem mě byl obtočený Solo ve vlčí podobě. Pohladila jsem ho po čumáku.
"Co potřebuješ?" zeptala jsem se cizího vlka.
"Pojď za mnou, máte další úkol." Odkopla jsem ze sebe přikrývku, o které jsem nevěděla, jak se tam vzala.
Následovala jsem vlkodlaka, ale Solo zůstal dál ležet. Pokrčila jsem rameny a šla za tím vlkodlakem spletitými chodbami, až jsme došli do garáže. Otevřel mi dveře na autě a já jsem automaticky nasedla. V autě seděla Cadencie, Tori a Kira. Kira vypadala stejně jako já, že ještě spí. Tori ale byla čilá jak nedočkavý pejsek na aport.
Cadencie nám každé podala krabičku a já jsem z ní vytáhla nůž. Zase zbraně? Není to, už i vám trapné? To tam není nic kreativnějšího? Například IQ test? Znechuceně jsem si odfrkla a vrátila nůž do krabičky. Cadencie dnes byla v děsným světle žlutým kostýmku a samozřejmě s perfektně padnoucím účesem který se nehnul ani o milimetr.
" Dnes vás čeká další test. Zavezu vás do obchodního centra. Každá tam mate svůj cíl. Jenže má to háček," otráveně jsem protočila oči a opřela se do sedačky. To si tyhle teatrálnosti nemůže nechat na pozdější hodinu a ne takhle brzy ráno?
"V centru budu tři cíle, ale každý tam bude jindy takže pokud jedna z vás zabije svůj cíl zbylé budou muset počkat, až v centru bude další. Nebo pokud tam bude už nějaký tak ho najít a zlikvidovat. Nic víc vám k tomu neřeknu. Maximálně že nesmíte použít své drápy. Musí to vypadat jak vražda od člověka a nesmíte nás prozradit." Rozdala nám obálky s penězi a doslovně nás vykopli před nákupním centrem. Nůž jsem schovala do bundy a peníze si zastrčila do kapsy.
Tori se po nás ani neohlídla a zamířila do nákupáku. Jak ji znám bude přečesávat obchod po obchodu a hledat někoho kdo páchne kořistí. Zvědavě jsem koukla po očku na Kiru. Ta se na mě ale zase usmála.
"Pojď, půjdem na kafe. Piš si kdokoliv, kdo by zdrhal, nebude chodit po obchodech, ale zašije se v kavárně." Potáhla mě za ruku a sedli jsme do první kavárny u vchodu.
Kira si v kavárně půjčila knihu a četla jsi. Objednali jsme si kávu a vlastně na to že jsme někoho lovili, to bylo celé až moc poklidné. I když jsi Kira četla tak bylo vidět, že sleduje okolí. Já jsem si míchala kávu a nezaujatě si prohlížela kavárnu a lidi co proudí v sobotu ráno do obchodního domu. Dovnitř proudili hloučky mladých holek a rodiny s dětmi a sem tam mladý pár nebo nějaké postarší paní. Jak jsem sledovala, co za lidi chodí dovnitř tak jsem se hlavně modlila, aby nešlo o dítě.
Nedokázala bych ublížit dítěti nebo nějaké staré paní. Doufám, že to bude nějaký hnusný chlap. Možná když si v duchu nakecám, že je nějaký odporný úchyl tak snad nebudu mít večer výčitky. Ale bohužel v smečce to funguje tak že prostě bud poslechneš nebo umřeš. A mě se umírat nechce.
Pak jsem se narovnala hned, jak jsem to zacítila. Čím víc lidí bylo v nákupním centru, tak tím víc smrděl chlap, co seděl vzadu v místnosti. Nervózně se mu klepali ruky, až tak že cinkal lžičkou o hrnek. Viděla jsem, jak Kira ztuhla a pak se usmála. Chlap se z ničeho nic zvednul a zamířil na záchody. Kira položila knihu a já jsem čekala, že za ním vystartuje, jenže ona jen kývla na číšnici a objednala si další Latte. Jakmile jsem zachytila její pohled tak kývla hlavou a naznačila mi: "Běž."
Pomalu jsem se zvedala, zamířila na záchody. V chodbě, která oddělovala pánské a dámské záchody, jsem vešla do panských a zamkla za sebou. Chlap sebou trhnul a než stihnul cokoliv vykřiknout, zacpala jsem mu rukou ústa a strhla ho do jedné s kabinek. Přimáčkla jsem ho na zeď a zaryla mu nůž hluboko mezi žebra. Čepel byla dostatečně dlouhá na to, aby zemřel, to znamená, že musela mít alespoň 11 cm. Chlap se sesunul k zemi a tekla všude kolem krev. Otřela jsem ručku od nože a zaklestila dveře tak aby se dovnitř nikdo nedostal.
Vedle umyvadla byl vozík s úklidem, tak jsem na dveře pověsila mimo provoz a umyla si ruce. Vyšla jsem se záchodu, jako by se chumelilo. Došla jsem k stolu a posbírala si věci. Hodila jsem na stůl několik bankovek.
" Dnes platím já. Uvidíme se zítra," řekla jsem nahlas, aby to všichni slyšeli, ale pak jsem neodolala a sklonila se k ní a objala ji.
"Děkuji," zašeptala jsem jí a vyšla z nákupního centra, kde mě po chvíli vyzvedlo černé auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama