10 minutová hádka

21. ledna 2015 v 13:13 | MagicEbišiatko |  Bestie nikdy nespí






Jakmile jsem došla do Cadenciného pokoje tak jsem se složila na kupu polštářů jak hromádka neštěstí. Právě jsem téměř bezdůvodně postřelila chlapa kvůli tomu, že jsi to moje možná budoucí tchýně přála. Šílený, připadala jsem si bezcenně a zhnusena sama sebou. Hlava se mi točila a bylo mi na zvracení. Po dlouhé době jsem měla výčitky svědomí. Ani jsem ho neznala a stejně jsem nakonec dokázala namířit na něj zbraň a zmáčknout spoušť.
Stulila jsem se do klubíčka a vlkodlaka co mi dala Cadencie jsem cítila vedle sebe. Zvědavě jsem zvedla hlavu a koukala na něj. Nečinně seděl s rukami v klíně a prázdné oči mi nic neříkali. Vlastně celou dobu neřekl ani slovo. Dlouhé blond vlasy mu padali do obličeje a svým způsobem byl krásny muž. Nejvíc mě zaráželi ty bezedné černé oči, téměř stejně černá duhovka jak panenka očí. Bylo to celkem děsivé, obzvlášť když mě ty oči sledovali bez jakékoliv emoce.
Natáhla jsem k němu opatrně ruku a stáhla si ho do klína. Opatrně se uvelebil a hlavu mi nechal položenou na stehnech. Vjela jsem mu zas rukou do vlasů a začala ho pomalu hladit.
"Co jsi zač?" šeptla jsem. Jenže nedostávalo se mi žádné odpovědi jenom tiché mručení, které mu rezonovalo hrudí. V hlavě mi to šrotovalo jako o závod. Takhle submisivního vlka jsem téměř nikdy neviděla. Držel se mi za zadkem, jak kdyby mi narostl další ocas a nepípnul ani slovo.
Opatrně jsem ho hladila a čekala jakoukoliv reakci, ale on se mi jen poddal a doslovně si užíval můj dotyk. Po chvíli dokonce začal rozpustile příst. Panebože, ty máš byt vlkodlak a ne kočka! Ani jsem si neuvědomila a tohle stvoření mi dostalo na rty úsměv. Chvíli na to se rozrazili dveře a cítila jsem, jak se pod mým dotykem napnul. Znervózněl.
Dovnitř si to nakráčela Tori. Kousek za ní šel pokorně její vlkodlak. Jen po mě pobaveně šlehla pohledem a jízlivě se zasmála.
"Abys ho Cadencii moc nerozhýčkala. Protože když prohraješ tak bude můj," spokojeně zavrněla a surově strčila svého vlkodlaka na zem a nohou ho tam přizemnila.
"Svině sadistická," zavrčela jsem si potichu, když jsem viděla, jak vlkodlakovi tlačí víc než půlku podpatku do masa na rameni. Ten ani nepípnul a držel jako hluchý dveře.
"Nech ho!" štěkla jsem po ní a ona se rozzářila jak malá supernova.
"A proč bych jako měla? Je můj," na posledním slově si dala obzvlášť záležet. Vydrápala jsem se zpod mého vlkodlaka a stoupla si kousek od ní.
"No a co? Je to člověk jako my! Nemusíš mu ubližovat!" naštvaně jsem na ni vrčela. Jenže Tori se mi jenom vysmála do tváře a vyprskla v obrovský záchvat smíchu.
"Tak člověk?" chechtala se.
"Tahle nicka nemá na to ani, aby byla člověkem natož vlkodlakem," a na dodání svých slov, kopla vlkodlaka do žeber. Ten začal skučet a chtěl se odplazit z jejího dosahu, jenže ona si ho přitáhla k sobě za vlasy.
"Vidíš tuhle chutnou tvářičku?" natáčela jeho obličej ke mně a měla jsem pocit, že mu drtí čelist. "Tak tahle pliaga je obyčejný leksak. Nic víc! Nadbytečný krk, spodina smečky, holčička pro všechno. Přelož
si to, jak chceš, mne je to fuk. Je obyčejná hračka a momentálně moje takže nech tě ani nenapadne mi ji odepřít," temně na mě zavrčela a já jsem se lítostivě koukla na vlkodlaka.
Bohužel má pravdu. S hierarchií nic nenadělám. Aspoň se pořádně postarám o toho svého. Začínala jsem mít důvod vyhrát. Nejenže bych se vyhla poručnictví Cadencie, ale ještě k tomu by Torin vlkodlak byl můj. Nasupeně jsem se jí otočila zády a lehla si zpátky k svému vlkodlakovi. Musím si promyslet pořádný plán jak tohle celé vyhrát.
Něco na večer si nás Cadencie nechala zavolat do jídelny, která patřila k jejím pokojům. Uprostřed místnosti byl honosný stůl. Za vrchem stolu seděla Cadencie a po její pravici seděl Danielův bratr Rayan. Posadili jsme si za stůl, ale i přesto jsem po očku sledovala svého vlkodlaka. Zbylí dva vlkodlaci se k němu lísali z obou stran a já jsem je musela pozorovat. Až teď jsem si všimla, že byli stejní, jen se lišila barva vlasů. Ze zamyšlení mě vytrhla až Cadencie.
"Pro dnešní den úkoly skončili. Povím vám, ale co vás čeká zítra," důležitě si odkašlala a všimla jsem si mezitím jak Rayan protočil oči v sloup. "Zítra ráno zajedete do nákupního centra se svým vlkodlakem a něco zařídíte. Co to bude, to vám přesněji řeknu zítra, ale předtím než pojedete, dojde moje osobní krejčí a vezme si vaše míry. Přece jenom jedna z vás bude lupou mého prvorozeného, takže vám chci dát ještě jeden dárek. A jako poslední si uděláme menší výlet." Ukončila svůj monolog a kývla na vlkodlaka, který začal nosit jídlo. Jako první bylo šťavnaté vepřové masíčko.
Ale ani maso mně nedokázalo zabavit natolik, abych z hlavy nedostala její velký plán, že něco zařídíme. Snad nejsme pro ni alternativní popravčí četa. Protože já osobně krom Tori už nikoho střílet nebudu.
Pak mě v hlavě vznikl nápad. Cadencie je matka a hlavně vlčice a co vlčice krom svých synů milují nejvíc? Své vlkodlaky. Takže první bod získat si oba její syny, druhý bod získat si náklonost jejích vlkodlaků, třetí bod je získat si respekt a náklonnost od Cadencie a čtvrtý nejdůležitější vyhrát a natřít jim to!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama